Balada o smutné trumpetě

Tak jsem nevěděla, jestli se mám bát nebo smát! Podívaná pro sexistické machisty, masochisty, ale i drobné sebepoškozovače, zkrátka, v tomto nezařaditelném snímku s komponenty mnoha filmů si na své přijde každý. Za všechny jmenujme (snad se tvůrci těch snímků, které opomenu zmínit, neurazí:-)): Sin City, Desperado, Americké psycho, Sucker Punch, Faunův labyrint, Křidýlko nebo stehýnko, Vrána, Metropolis, King Kong a Šest medvědů s Cibulkou - asociací se však nebojme, celek je skrznaskrz originální :-) Nechcete balónek, nechcete ...? (23.03.2013)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Circus battue aneb ultra ujeb v plnej paráde. Pobiedza k škodoradostnému chechtaniu, neistým citoslovciam zmeravenia a uznaniu za neidealizované, napadá ma až vražedné vyrovnanie sa s minulosťou. Álex de la Iglesia dáva na frak Frankovmu fašistickému režimu velice brisknou ofenzívou, skrz (SPOILER) klauna osmahnutého žehličkou, vyzývavej dev(k)y a klauna upraveného trumpetou (KONIEC SPOILERU) spúšťa necudnú manéž o platonickej láske, o v génoch zakódovanej pomste. Iracionálne pletky milostného trojuholníka sa spočiatku zdajú príliš modelové, ale akonáhle sa prehodí výhybka na burlesknú koľaj a prebiehajúce udalosti začnú naberať fraškovité vyústenia, tak sa rozpútava to práve, prepnuté skotačenie. Pukajú kosti, tvoria sa jazvy, padajú skupinové výstrely a zblúdilý jeleň má proste smolu. "Balada triste de trompeta" predstavuje veľmi estetickú oslavu vyšinutosti ktorá divákovi nepotrebuje určovať smer či prejavovať priateľské gestá, ide si svoje a nedá sa žánrovo zaškatuľkovať. Jej moc spočíva v divokrásne podlom úsudku o nekonečnej možnosti ohýbania filmového média, ktoré odjakživa bolo a až doteraz stále ostáva nepredvídateľným nástrojom na uspokojovanie rozličných potrieb. Surové a pritom tak estrádne…a ja verím, že najmä okrajové publikum, nesklame. (25.06.2011)

Přesně jak to napsal rejžánek -od útlého dětství za Francovy diktatury ke kariéře smutného klauna, obrovského souboje v lásce k tragickému konci, i to byl život španělských cirkusáků. Bude vás mrazit, budete smutní, to všechno za doprovodu zpěváka Rafaela, který byl obrovská hvězda ve španělsky mluvících státech.Takové menší psycho. (24.04.2014)

Romantická balada o tom, že z vás láska, a ženská kór, může udělat pořádného trumpetu. Což ještě neznamená, že pak nemůžete dokázat, jak i taková trumpeta dokáže pro tu svou španělskou Millu Jovovich (a řekněte mi, že ne, když ten svůj kukuč zahalí do tmavé paruky) pěkně troubit. Troubit tak, až z toho maso lítá všude. Klauni jsou zlo, a takový nasraný zamilovaný klaun, ať smutný nebo veselý, tak před tím bych teprva utíkala fofrem, že by se za mnou vlastní otépéčko (chápej okrasný tukový pás) prášilo. A co si má teprva počít baba, pro kterou se trumpeta staví do pozoru hned dvěma klaunům... Že si to neumíte ani představit? Tak proto je tu děj zřejmě tak nepředvídatelný, že jsem si z toho sama připadala jak na hrazdě. 80% (12.11.2013)

Jednou jsem se zasněně toulal polem zelených makovic a labužnicky nechával kmitat své Či v parách vařící se kari rýže, když tu náhle nade mnou proletěl pikador na džetpeku, vyzbrojený plastovou naběračkou, a se šíleným smíchem mi na hlavu mrdnul čerstvě vyříznuté tapíří koule. Než jsem si stačil vytřít z očí krev smísenou se spermatem, někde v eternitě třikrát zakukala samice slona indického a já s hrůzou zjistil, že jsem do paelly přidal místo šafránu koriandr. „Válka je strašná kurva“, pomyslel jsem si poté, a abych alespoň trochu kompenzoval způsobená příkoří, chytil jsem svou životní lásku za kštici a omlátil ji držku o obrubník. Ona si při tom jen tak bezděčně přepudrovala v tom tratolišti zubů a krvavých slin kolena a já si uvědomil, že jí tak hrozně nemiluji jen pro tu zemitou vůni tlejícího žabince, ale hlavně kvůli palčivé chuti rozkládajícího se jelena, jehož dozajista nemine peklo pro sebevrahy. „Pane šiditeli, pane šiditeli!“, zaječel do toho s hysterickým chechotem přihlížející tlustý klaun, přičemž si táhle a smradlavě prdnul, což vyvolalo salvy dusivého smíchu mezi všemi komunisty v publiku. Až tehdy jsem pochopil tu hloubku metafory osamělosti Emila Háchy, rozpolceného mezi vlasteneckým odkazem národního obrození a utrpením mladého Werthera. *** Pokud vám výše uvedený text ani trochu nepřipadal jako pomatená pičovina, složená z byť bizarních a sugestivních, avšak nekonzistentně jeblých obrazů, určitě si zatrubte na smutnou trumpetu a můžete si tu pak velkohubě zapózovat. Pokud připadal, měli byste rozhodně začít víc fetovat, abyste se alespoň okrajově přiblížili těm „obdařeným“ a jejich esoterickým schopnostem percepce hovna! (14.07.2015)