Cukr-blog

Z tisku: ,,Cukrovarnický průmysl uplácel vědce, aby výskyt kardiovaskulárních onemocnění vysvětlovali spíš vysokým obsahem tuku než cukrem. Američtí lobbisté Ústavu pro výzkum cukru už v 60. letech zadali výzkumníkům na Harvardu úkol, aby zpochybnili vliv cukru na srdeční onemocnění a vysvětlovali je pomocí cholesterolu a nasycenými tuky. Informaci vědců z Kalifornské univerzity v San Francisku otiskuje slovenský deník SME. Ten poukazuje na to, že cukrovarnická lobby v minulosti podobně blokovala také informace o tvorbě zubního kazu.,, (15.09.2016)

Představa, že každý den jen od rána do večera vařím, je přímo úděsná myšlence, že bez cukru se snad dožiju nesmrtelnosti. Proč se do všeho tahají děcka? Nemyslím tím do toho, co si doma kdo jí, ale do těch různých kampaní, to pro mě vždycky byl fakt nehorázný podraz a prvoplán na to, jak dojmout a dostat lidi. Jestli se někomu po tomhle změnil život, z mýho nabytýho dojmu bych teda řekla, že absolutně ne. Ono to v tom filmu je všechno tak over the top, že to snad ani nejde brát vážně. Škoda. (14.04.2015)

Film jsem na letošním Jednom světě nestihl, takže až teď. Rozporuplné pocity, některé z nich už padly v jiných komentářích: důvod vzniku dokumentu i jeho zpracování je extrémně subjektivní, sebestředné až narcistické. Podstata problému je zřejmá, ale čekal bych víc analýz, odkazů na zdroje (klidně v titulích), odbornosti. Těžko věřit, že by se na její stranu nepřidala nějaká česká kapacita. Spíše to vypadá jako souhn podivínů. Zúčastnění lidé mají krátké popisky, člověk nestihne posoudit jejich roli, odbornost, relevantnost se k tématu vyjadřovat. Řada subtémat splácaných dohromady, včetně návštěvy Afriky (kolotoč chudoby je ale popsán dobře) a soudní pře s Ritterem (bohužel povrchně), ale to se v dokumentech dělá. Mluví se pořád dokola, že cukr je zlo, ale proč zrovna rafinovaný? Jaký je rozdíl mezi bílým a hnědým cukrem? Mohu sníst kilo sladkého melounu nebo taky jen 27g denně? A co med, stejné zlo? Umělá sladidla? Stévie? Film nemusí být vědecká studie, cíleně útočí spíše na emoce, ale přece je to také dokument. 70 %, proto 4*. Dobrý postřeh: Marigold. (03.11.2015)

Ve chvíli, kdy existuje tak obrovská informační disproporce, je podobný druh angažovaného a nezakrytě subjektivního blogo-dokumentu nejen omluvitelný, ale dokonce žádoucí. Navíc balení Andrey Culkové je patřičně úhledné a tak nějak zapadá do vlny, která už se směje nálepce BIO a pro svoje názory hledá volnou a atraktivní platformu. Dokument slouží stejně dobře jako blog. Proč by neměl? Pokud jedna ze stran ovládá informační kanály propagandou, tahle kontra-propaganda s přiznanou osobní zaujatostí je na místě. Cukr je špatný a mělo by se o tom mluvit. Zatím se o tom musí angažovaně křičet. Což do jisté míry omlouvá absenci argumentace v tomhle "blogomentary". O míře lze diskutovat, ale jádro sdělení je bez debat. P.S. Fascinuje mě, že někomu překáží, že do toho matka tahá svoje děti. Cukrovarnický průmysl do toho tahá děti celé dekády. Děti virtuálně blažené, zatímco ty reálné často nevratně poškozuje. Nápadný důkaz toho, že akceptovanou ideologii nedokážeme reflektovat. (03.11.2015)

Snaha o zníženie spotreby cukru by bola chvályhodná, ale ten fanatizmus, s akým nám to autorka servíruje je na škodu veci. Ona to má vyriešené, domácnosť bez cukru je zabezpečená, v kuchyni niečo varí, ale neprezradí nám to. Jedine ovsenú kašu s cukrom a lentilkami ako satiru na jedlo v krabiciach zo supermarketu. A to zaťahovanie svojich detí do protestov, ktorým nemohli rozumieť, bolo celkom neprirodzené. Zopár informácií dokument prináša, ale sú tak extrémne jednostranné, že to nemôžem oceniť. (04.11.2015)