Mai wei

Je to korejský válečný film, který sleduje osudy dvou maratónců soupeřících spolu už od dětství. Korejec Kim Jun-šik je chudý majitel rigši, který běhá každý den a je jeho snem se stál olympijským vítěhem. Jeho rival je japonec z bohaté rodiny Hasegawa Tatsunem, který je namyšlený a Kima nesnáší. Po závodu, kde je Kim neprávem diskvalifikován, což on a jeho fanouškové nevydrží. Za vyvolávání nepokojů jsou korejci včele s Kimem posláni do války.... Osud tyto dva rivaly provede velkými bitvami 2.sv. války a to nejen v Asii, ale i v Evropě. Filmek je dlouhý, ale mě hrozně rychle utekl. Neviděl jsem tam žádné pasáže, které by nudily. Velké bitvy jsou vyobrazeny na výbornou. Hudba ještě zvýraznila atmosféru. Mě se filmek hodně líbil a dávám mu 86% :) (10.11.2012)

Velkolepe pateticke nic. Je-gyu Kang dostal k dispozicii stedry rozpocet, takze vyprava je pôsobiva a bojove sceny vyzeraju ovela velkolepejsie ako pri jeho minulom vojnovom opuse Taegukgi. Zaroven ale posobia umelo. Aj ked sa krvou a brutalnymi scenami nesetri, tak pocit, ze je vojna hnusna to vo vas ani na chvilu nevyvola. Cele je to natocene prilis cool a sexy v style Michaela Baya. Za to, ze to vo vas nevyvola ziadne emocie, moze do velkej miery aj zapletka, ktora je tentokrat podstatne menej zaujimava ako v pripade famozneho Taegukgi. Pribeh o dvojici maratoncov zo znepriatelenych narodov, ktori od malicka superia o to kto je z nich lepsi a ktori sa po rôznych vojnovych uskaliach skamaratia je podany prilis skratkovito a povrchne. Ani na sekundu som im ten prerod neveril. Okrem nich dvoch tu ma vacsi priestor uz len kamarat korejskeho hlavneho hrdinu, ktori ako jediny absolvuje zaujimavy vyvoj charakteru a jeho linia v Ruskom lagry bola miestami fascinujuca. Presny opak sterilnej ustrednej zapletky. Vdaka tomu chyba poriadna stava aj bojovym scenam, pretoze neustale sledujeme ako sa mydlia dve superiace armady prakticky anonymnych vojakov s tym, ze sa obcas vo vrave mihne nasa ustredna dvojka, ale vam je u prdele ktora strana vyhra. Dokonca mate problem fandit aj tym objektivne kladnym stranam, lebo nasi hrdinovia väcsinou bojuju na nespravnej strane. Fakt divny film. Sice je vraj podla skutocnych udalosti, ale potreboval by poriadny zasah od dramaturga. Este ako tak fungovala prva neskutocne pateticka polovica, ale v druhej sa tak brutalne skakalo v deji, ze to vôbec nefungovalo a finalna bitka v Normandii na mna posobila ako zla parodia. Vdaka nizkym ocakavaniam sice ani nie som nastvany, ze som si film pozrel a niektore fragmenty z bojovych scen som si celkom uzil, ale napriek tomu by som film asi nikomu, kto nema absolutne nenarocny vkus, neodporucil. Nestoji to ani za jedno pozretie.5/10. (13.07.2012)

Pan režisér si mě dostal na svoji stranu válečnou pecko Pouta války. Proto jsem se na My Way těšil jako malej kluk. A s klidným srdcem můžu říct, že i tento snímek je pecka. Nejsou to sice Pouta, ale pořád je to nadprůměrná válečná řežba. A i když je to korejský film, na mě působil poměrně hodně evropsky. Je to zřejmě prostředím, kde se z větší části odehrává v Rusku a následně ve Francii při vylodění Spojenců, ale také ze záčátku v Asii. Takto se divák dostává na různá bojiště a prožívá utrpení války s hlavními hrdiny, dvěma rivaly-kamárady. A to je velkým plusem celého filmu. Dokonálé válečné scény beru u Korejců už jako samozřejmost. Trošku sice zamrzelo celkové sestříhání filmu, které někdy až moc měnilo celkový příběh, a proto plně souhlasím s uživatelkou KevSpa. Suma sumárum, My Way je kvalitní válečný film, s dobrými válečnými scénami, kvalitním příběhem, ale Pouta jsou Pouta, a přes to nejede vlak. (17.08.2012)

Omnoho viac, ako o vojnových scénach, je tento snímok o absolútne šialenom osude dvoch ľudí, ktorých nepriateľstvo prerastie v takmer súrodenecký vzťah. Ťažko sa posudzuje film podľa skutočnosti, keď človek nepozná všetky okolnosti samotnej story tak, aby si spravil reálny úsudok. Pekný film, akurát mi to miestami prišlo také “americké” .. (08.01.2018)

"To si skutečně myslíte, že nějaký řidič rikši má šanci proti pravému maratónci? Já bych si tedy tipnul, ale ono o to tady, bohužel, nejde. Tady jde o příběh Kim Jun Shika, který neuměl uznat porážku, když vyhrál a mě to celkem zaujalo. Zkrátka bylo zajímavé sledovat, jak Korejec nedobrovolně nasazoval krk za Japonského císaře, za soudruha Stalina i za Führera. Mně se tedy nejvíc líbilo v japonské armádě, kde bych si mohl vybrat mezi radostí padnout za císaře, harakiri nebo dřepování s rybou v hubě. To je nabídka. Jinak to ovšem bylo na můj vkus příliš depresivní, ale to jsem jako rozený pacifista asi měl očekávat. (01.11.2018)