Mŕtvi nespievajú

Velmi rozpačitý pokus vyrovnat se s existencí Slovenského štátu. Lettrich nikdy nepatřil ke špičce slovenských tvůrců, ale tady si i v rámci své filmografie vybral slabší chvilku. Rušivě na mě působí kde co, od hereckých výkonů, kdy selhávají i taková esa jako Kvietik nebo Kroner, přes atmosféru rozkladu režimu (to, co mi Lettrich popisuje, bych bez problémů skousl v létě 1944, nikoliv o dva roky dříve), po jednotlivé postavy a jejich dialogy. Navíc je zjevné, s jak nízkým rozpočtem musel pracovat. Za pět padesát se zkrátka válečný a historický film dělat nedá. Tomu a stáří filmu přičítám i horší technickou kvalitu, měl jsem problémy se zvukem a jen s obtížemi jsem dešifroval některé pasáže. Celkový dojem: 40 %. (29.08.2019)

2WW prošla celou Evropou a zanechala všude jen bídu, smutek, žal a smrt. Náš příběh sleduje jednotku slovenských vojáků, kteří musí poslouchat rozkazy jiných národnostních menšin. Jenže začínají být nespokojeni a s blížícím se koncem války vezmou věc do vlastních rukou.... 70% *** Skutečná stopáž: 1.díl - 77 minut, 2.díl - 71 minut. (04.01.2015)

Psychologické válečné drámo v kvalitě nejvyšší. Zdecimovaná morálka slovenských vojáků sloužící Wehrmachtu, zmar, šílená mysl na frontě i doma, těžce pokřivené charaktery křesťanských obchodníků otáčející se dle aktuálního vývoje, ale i trocha té zrudlé nutnosti, což byl, společně s lehce ukvapeným závěrem, jeden z důvodů mého hodnocení. Celkově se ovšem jedná o velmi ojedinělou sondu do temného období Slovenského štátu s excelentním herectvím (jak bývá pod Tatrami zvykem), vynikajícími dialogy i monology a nadprůměrnou režií. (26.09.2016)

Slováci na strane fašistov, niektorí jasne, niektorí váhajúci, takto ich vo filme často nevidno. Dva príbehy, jeden na fronte, jeden doma, na oboch sú zaujímavejšie momenty, aj tie slabšie. Na fronte vyniká Kvietik a doma v opačnom smere exceluje Chudík. Ten jeho arizátor, to bol špeciálny prípad. No aj tak by bolo lepšie oba filmy vtesnať do jedného stominútového a bolo by to skvelé. –––– Vrátim sa domov. Vrátim, ako fašírka, pekne zabalený v konzerve a na tej piksli moje meno. Aby sme sa náhodou nepomiešali. (05.09.2018)

Veľké sklamanie. Dielo Rudolfa Jašíka nepoznám a tak nedokážem odhadnúť, či za môj negatívny dojem môže už on alebo Andrej Lettrich. Rovnako nedokážem pomenovať, čo ma malo na tomto televíznom filme zaujať. Pripadal mi amatérsky ešte aj na slovenské pomery. Prekvapili ma dokonca aj výkony známych hercov, veď Jozefa Kronera som ešte tak mizerne hrať nevidel. Škoda písať. (13.06.2011)