Nespoutaný Django

[imdb: 8.7/10] | me: Pokiaľ za niečim stojí Quentin, nedá sa od veľkých očakávaní odosobniť. A ani v tomto prípade to nebolo inak. Po všetkom čo som počul, čítal, ... po všetkých tých nomináciách to ani nešlo. No opäť to vyšlo... opäť tu máme film, ktorý jednoznačne vyčnieva z radu. Quentin si povedal, že sa pozrie negrom na zúbky a výsledkom je questern (quentin+western) z najpopulárnejších čias otroctva, ktorý však útočí na obe strany spôsobom tak štýlovým ako sa na Tarantina patrí. Príbeh, kamera, strih ... všetko je úderné a spolu s extra hereckou triedou (Waltz, DiCaprio, S.L.Jackson klobúk dole) tu zrazu máme film, ktorý nemá problém skrz na skrz prevŕtať všetko čiernobiele o čom sa doteraz filmovo mlčalo. A ak k tomu pridáme kolty, hlášky, násilie ... dostávame film, na ktorý sa čakalo ... a ktorého príchod len potvrdil to o čom sa tu už celý čas hovorilo: Quentin rulezz. ... a hoci sa u mňa rebríček top tarantinoviek nezmenil radím tento film do skupiny s názvom EXTRA. [4.5 *] You niggas gon' understand something about me! I'm worse than any of these white men here! You get the molasses out your ass, and you keep your goddamn eyeballs off me! (21.01.2013)

Niebelungslied alá šeredný a teď už i tlustý úchyl z videopůjčovny, ze které by i Wágnerovi ochabla v ruce taktovka a začal fidlat kolotočářské popěvky na flašinet. Siegfried Kunta-Kinte a Brunhilda z Botswany v ultimativním, genitálním negreposu k dokonalosti vywaltzovaným fantastickým rakušákem, za jehož vykopání z Burgtheatru by měl Tarantino každý rok dostávat Oscara za přínos světové kinematografii. Ještě teď, ráno, pořád nemůžu pustit čuráka z ruky, až se bojím, aby mě nechytla křeč! Bylo to natolik úžasné, že mi dokonce tentokrát ani nevadil ten Rocco Sifredi v roli zlého plantážníka. Je to prostě snad to nejlepší porno, co jsem kdy viděl. Jen by mě zajímalo, který americký soudruh vymyslel tu Broomhildu, pokud to není nějaký dvojsysel, který mi uniká. (09.01.2013)

Člověk ani nemusí milovat westerny a stejně se mu to bude líbit. Aspoň doufám. Má to všechno: moderní žvásty, humor, hip hop a střelba z koltů připomíná nějaké sci-fi zbraně. Má to i Tarantina v roli vidláka, prostě mišmaš, který ale přece nenudí. Letos halt Tarantino zamířil do doby Kunta Kinteho a na příběhu cesty za pomstou a nalezení ztracené lásky opět mistrně překrucuje fakta po svém, tolik charakteristický znak všech jeho filmů (řežisérských i scenáristických). Zní to jako blbost, ale opravdu se na to dá koukat jako na poctivý černošský western s malou nadsázkou. Možná výběr hudby není nejlepší, vykrádačka Maricona by úplně stačila, ale tak, neřešme to. Žádný wajldwajldwestový steampunk, prostě syrový western s přestřelkami jako u O.K. Corralu, ale s kvantem krve jako v Shiningu. Bavilo mě to možná trochu víc, než jeho Bastardi a Kill Blil. Pointou tedy je, že Django ty tři výrustky na lebce nemá a to sakra za zjištění stojí. (30.01.2013)

Kilo špaget rozvařených v deseti litrech vody, jen se špetkou soli s krvavým flákem a alespoň ucházejícím základem omáčky. Od mistra šéfkuchaře jsem čekal víc, zvláště, když west recept sám jinde využil už mnohem líp, než nakonec tady. Očekávaná jistota, která nevyšla, byť jde zhltnout a kdekoho zasytí. (25.01.2013)

Po megaúspěšném filmu je obvykle velmi těžké přijít znovu s něčím velkolepým a málokterý režisér dokáže znovu přeskočit sebou samým nasazenou laťku, podvědomě jsem tedy čekal, že Quentin Tarantino bude po tak brilantním snímku, jakým byli Hanebný pancharti, zákonitě trochu v útlumu, ale on se projevil jako velmi ,,nehanebný panchart" a znovu natočil cosi brilantního. A zjevně již lze v jeho filmech pozorovat cosi jako trend, už to není jen pouhá zábava, Tarantino má svůj koncept a do svých posledních filmů kóduje sdělení, už u Panchartů chtěl ve scénáři jakoby přepsat historii a dát Židům alternativní druhou šanci, jak se vypořádat s holocaustem, namísto pasivity zažehnout (virtuální) jiskru vzdoru. Bylo to ještě příliš křiklavé a napsané pro efekt, Django už má v tomhle směru mnohem sofistikovanější koncept. Tarantino nejen baví (a jak skvěle!), ale také klade závažné otázky - Proč se černoši nevzbouřili a nepozabíjeli bílé? (analogicky v předchozím filmu Židé) A také svým filmem odpovídá - otroci přijali uvažování bílých a vzali své otroctví jako nezpochybnitelnou normu, nechali se ovládnout strachem, usídlilo se v jejich hlavách. A tak Tarantino nabízí Djanga, černocha na koni, černocha s historickou rozbuškou. Quentin tím vlastně naplňuje k žánru neodmyslitelně patřící institut pomsty, tady ovšem pomsty za celou rasu, což je dost novum. Nikdy bych nečekal, že právě Tarantino natočí film (byť western) o lidských právech, a co je nejzajímavější, udělá to sofistikovaněji a vynalézavěji, než na Oskary nominovaný Spielberg v případě analogicky vyznívajícího historického spektáklu o Lincolnovi. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Christophera Waltze, se kterým Quentin konzultoval svůj scénář a který působí v jeho filmech tak trochu jako podvratný element - rakouský představitel samého nacistického Zla Hanse Landy, tedy toho, kdo zodpovídá za holocaust, tu v nové roli iniciuje osvobození černochů z otroctví a konkuruje samotnému Lincolnovi, respektive předbíhá ho o pouhopouhé dva roky. :-) Navíc v roli Němce. To je opravdu pikantní herecký přerod. :-) Dokonalá scéna s Ku-Klux-Klanem v pytlích na hlavách, skrze něž není dobře vidět, je pak podvratná o to více... (06.02.2013)