VOD (1)
Obsahy(1)
Komedie režiséra a hudebníka Petra Marka (Český lev za hudbu k filmu Protektor) a jeho přátel z divadelního sdružení Láhor/Soundsystem vypráví příběh manželů Radka a Johany, kteří přijíždějí inkognito na sraz adoptovaných, snažících se založit občanské sdružení. Rozhodují se totiž jestli budou adoptovat dítě a chtějí poznat „co z těch lidí vyroste“. Když se ale Radek ukvapeně představí pod cizí chatovou přezdívkou Skippi, stane se okamžitě terčem opovržení celé skupiny. Johana a Radek se i přes vyhrocenou atmosféru rozhodnou zůstat. Teprve teď se totiž "něco děje", něco osobního, a bude možné to pozorovat zblízka! Radek přijímá falešnou identitu "vyvrhele" se vším všudy a přitom s Johanou pozorují reakce ostatních. Během několikadenního pobytu v kempu Jordán, kde se sraz odehrává, vyplouvá postupně napovrch, že nejsou jediní, kteří něco skrývají. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (81)
Tož tohle je kategorie sama pro sebe. Za kameru, výpravu atd. by nejspíš byl na odpad, JENŽE je tu ta skvělá absurdní a vtipná zápletka, herecké výkony pangalaktických rozměrů a scény nevymazatelné z hlavy ( viz stíhačka na poli :-)). Snad jen konec mi přišel trochu odfláklejší. Obecně je skvělý, že člověk na festivalu může během pár dní vidět tak vzdálené filmové kategorie jako je třeba tohle a Turínský kůň! Shrnuto: dobrá oddychovka na kterou zajděte. Váš Skippy :-P ( 46. KVIFF ) ()
Dokonale hořká a ukrutně syrová komedie přecházející až v sociologický horor, při kterém se chvílemi ježí mnohá ochlupení na těle. Jen na ten domácko-dokumentární look si budu ještě chvíli zvykat. Každopádně se Marek z plných plic snaží o závan něčeho nového a opravdového v českém filmu. Držím palec ať to fičí .. ()
Pojetí žánru komedie je pod rukama Petra Marka určitě zajímavé. Hned se na internetových diskuzích začalo pod jeho jménem objevovat přirovnání k mistru Miloši Formanovi a veledílu Hoří, má panenko. Jenže pořád je mezi nimi propast plná rozdílů. Nestačí, že si oba filmy střílí z primitivů a zpátečníků. Forman staví na směšnosti, Marek na trapnosti, která už tolik zábavná není. Formanovi hrdinové jsou jednoduší, ale sympatičtí balíci. Markovi afektovaní a nabubřelí. Forman dokázal v závěru své komedie zobrazit scénu požáru, u které divák volně přejde od slz smíchu k slzám dojetí. Marek je k smíchu příliš málo a dojemný už vůbec. A nemůžu si pomoct, chápu záměr, ale ta kamera je vážně nekoukatelná. ()
Ne a ne a ne. Uznávám estetiku trapnosti, uznávám syrovost Dogme 95, uznávám sociální kritiku, ale neuznávám Marka, který všechno tohle používá jen jako laciné alibi. Ten film mi přišel prvoplánový po všech stránkách - nevěřil jsem figurám, i ty nejlepší situace mi přišly zabité nějakým přepjatým a umělým teatrálním gestem, iritoval mě afektovaný barokní doprovod scén, které by bez něj neříkaly nic nebo jen málo... Navíc jsem pořád bojoval s pachutí zaumnosti, která to celé ničí. Ten film mi přišel jako pečlivě inscenovaný "verismus" a v důsledku mě tak zoufale míjel a rozčiloval, že mě to až zaráželo. Nikomu nepřipadá zarážející, že smích vzbuzují především postavy typicky "česky" chcípácké a zjevně mentálně vyšinuté - tedy krutě snadné terče? (chlap, který trpí patologickou utkvělou představou - nejspíš i ošklivým oidipákem - a chlap, který má tak nízkou sociální inteligenci, že když je omylem nařčený z pedofilie, brání se tím, že pedofila dál předstírá). Teoreticky je Nic proti ničemu přesně to, co mi v české kinematografii chybí - ale o to horší je deziluze. Prostě věřím víc zahořklému glosátorovi Sedláčkovi, než Markovi, který se podle mého rošťácky schovává za úmyslný diletantismus a přitom neříká nic víc, než to známé - že demokracie krachuje na egoismu, sobectví a omezenosti. Mávat v případě tohoto kempingového divadla jmény klasiků mi přijde trochu unáhlené. ()
Nejlepší home-made video, co jsem kdy viděl. Metaforický rozměr díla byl pro mě nečitelný, zůstalo to jenom na úrovni bizár víkendu v hnusném rekreačním středisku. Ale dialogy byly tak perfektní a životné, že odpustím prakticky všechno ostatní, včetně scén, kde je ve zvuku tak slyšitelný brum zářivek, až to vypadá, že tam někdo jezdí se sekačkou. "Tak já vám jdu zatopit, to tam naťukat. Tak snad to nebouchne... Ne nebouchne, si dělám srandu... (trapná pauza) To je homologovanej kotel." ()
Galerie (13)
Photo © Artcam
Zajímavosti (3)
- Snímek získal na 25. ročníku filmového festivalu Finále Plzeň cenu studentské poroty za nejlepší celovečerní film. [Zdroj: festivalfinale.cz] (washek)
- Snímek je věnován Paulu McCartneymu a české filmové kritičce Mirce Spáčilové. Režisér věnování zdůvodil tím, že "představují určitý pohled na konformitu, tedy vlastně na pop a mainstream - takové to nic proti ničemu". Spáčilovou považuje za "strážce konformity, hlídače diváckých peněženek - aby náhodou lidi neutratili za zhlédnutí něčeho, co ještě předtím neviděli" a McCartneyho za pozitivní verzi téhož. Hudebníka okomentoval dále slovy: "On svou hudbu pro všechny dělá opravdu dobře." Mirka Spáčilová vyjádřila, že "posměšné věnování" bere jako poctu. (Stegman)
Reklama