Anna Karenina

Já pro tyhle adaptace románů snad nikdy nenajdu pochopení.. U tohoto filmu mě potěšila (krom castingu, který se opravdu povedl) jediná věc - právě ono divadelní provedení, které se tady mnohým nezdálo. Mně naopak přišlo vhodné a hlavně strašně chytré přenést tuto hru na plátno právě takovýmto způsobem. Bohužel, jinak tento film není určen pro mě, je to hodně uspávající záležitost, ze které vás občas vytrhne nějaká nová, neokoukaná tvář (Alicia Vikander) či herci, které máte rád (Keira, Jude, Kelly). Nebýt onoho divadelního provedení, jdu s mým hodnocením níž. 50 %. (29.07.2014)

Většinu takových těch klasických knížek o ženách spoutaných pitomou společností a její falešnou morálkou jsem buďto nečetla, nebo četla velmi dávno a už si to nepamatuji, tak mi přijde zajímavé, že z většiny filmových adaptací vycházejí jako omezené, sobecké, nesnesitelné ženské. Je to jenom tím filmovým médiem, nebo jsou takové i v knížce? Nebo se nacházím v nějaké fázi svého života, kdy nemůžu snést tragické trpící ženy? Budu se muset obrátit na knížky, abych si vytvořila názor. Nicméně k filmu. Bála jsem se, že mi ta stále intenzivnější inklinace k manýře ze strany Joe Wrighta bude vadit, ale první hodina mě zcela okouzlila, teprve v druhé půlce jsem začala být taková nerozhodná, ale na to můžou mít vliv moje antipatie k hlavní hrdince. A pořád se také nemůžu rozhodnout, jestli je Domhnall Gleeson dobrý herec nebo nikoliv. Rozhodně se objevuje v řadě zajímavých projektů, ale co si myslím přímo o jeho výkonech... mno, pátrání pokračuje. (30.05.2019)

Môj filmový rok 2013 som odštartoval restom z minulého roka. Restom zámerným, pretože Anne Karenine filmu som sa dlho vyhýbal, tak ako sa (zatiaľ stále úspešne) vyhýbam Anne Karenine knižnej. A keď som napokon zlákaný kamarátkami šiel do kina, šiel som tam správne nabudený maximálnou haterskou energiou, rozhodnutý od začiatku hľadať chyby a neduhy toho filmu, ospravedlniť si svoje doterajšie predpojaté predsudky voči nemu a potvrdiť si správnosť svojho názoru: Anna Karenina NEMÔŽE BYŤ dobrý film. Nuž, hádajte čo - môže! A je! A nie len dobrý, ale priam výborný. Vlastne až taký skvelý, že po prvom zhliadnutí má pre mňa zatiaľ iba jednu chybičku krásy: Annu Kareninu. Kieru Knightley považujem za herečku zlú, čo by som jej vedel odpustiť, ak by bola aspoň pekná. Lenže to úbohé stvorenie nevie nič iné, len vyškierať svoje nie najpodarenejšie zuby a to, že 98% jej filmografie sa preváža po plátne v historických kostýmoch je dôkazom toho, že nie je hlúpa a vie o svojich hereckých limitoch: a tak si vyberá role, ktoré sedia jej jedinej jednej polohe, v ktorej vie byť ocenená a zaujímavá. Odhliadnuc od Keiry-škejry je film napchatý výbornými, bravúrne hrajúcimi hercami, kde u mňa dominuje presný a mrazivý Jude Law a hlavne a predovšetkým životaschopný a života-plný, bujarý Matthew MacFadyen; režijne to je podľa mňa masterpiece a Joe Wright sa stáva týmto kúskom režisérom, na ktorého ďalšie filmy sa bude očakávať podobne, ako sa do tehto polohy dostali Nolan, Tarantino a pod., scénografická bravúra podľa mňa (dúfam) bude ocenená Oscarmi, celý autorský koncept divadelnej štylizácie, ktorý sa výborne vysporiadava s metaproblémom "angličanov hrajúcich ruskú klasiku", celá nadstavba, všetky tie štylizácie (pasáže so stivom sú geniálne - rytmus, tanec, precízne tempo!) mi vyhovovala a aj keď to bol manierizmus, konečne manierizmus FUNKČNÝ a organický; silné scény (umývanie chorého kosťovho brata, DOSTIHY!), emocionálne scény (milovanie, hra s kockami), aj poetické scény (labyrint, záverečný vlak...) sú zrežírované geniálne, určite si to pozriem ešte raz, dokonca možno znova navštívim kino, lebo na tom plátne sa to skvie! (04.01.2013)

Škoda, že úžasně divadelní forma z počátku filmu tak záhy ustupuje... Mám k tomu jen čtyři věci: 1) největší rozkoš jde ruku v ruce s utrpením, 2) hrajem si na lásku a jsme si cizí, 3) kultura a z ní vycházející společenské normy někdy dokážou škrtit až k zalknutí a 4) třetí čtvrtina snímku se neskutečně vleče a rozutíká. Jo, a Anna se semtam (ve filmu!) chovala jako labilní kráva (což je můj niterný a snadno zavrženíhodný pocit, se kterým toho moc nenadělám). Nešlo až na dřeň. Škody, škody. (22.02.2013)

Stoppardova hluboká stopa na jevišti Wrightova manýristického teátru. Dlouho se ve mně bila použitá forma divadelních kulis a rekvizit s letmo se dotknutou "klasikou" výpravného filmu, ale to nakonec bylo u této verze Tolstého manifestu lásky, co je (není) zkalená pochybnostmi a konvencemi, vlastně jedno. Výsledkem je, stejně jako u Pýchy & Předsudku, či Pokání, že Wright položil většinu emocí na oltář vlastní režisérské imaginace (místy opravdu uchvacující), což je ovšem cesta, které nemusí být každý otevřen a já tak měl v porovnání s Jane Eyre Caryho Fukunagy pocit, že Anna je jen pomíjivá sněhová vločka, co dopadla na římsu rozpáleného krbu hradního pána Rochestera.. Jude Law je bohatýr, nicméně Aaron Taylor-Johnson by za svého Vronského zasloužil strhnout ten buržoazní knírek a vystřelit z Aurory.. (14.01.2013)