Na věky věků

Ken Follett patří mezi mé oblíbené spisovatele, tudíž jsou mi takovéto seriály z dávné minulosti velmi blízké. Vizuální rys pohádkovosti je zábavně vymáchaný v chmurném středověku. Neostýchám se napsat, že v mých očích stereotyp lidských charakterů zla i dobra nijak nesnižuje zábavnost příběhu. A určitě musím také ocenit dostatek zajímavé dějovosti. (31.12.2013)

Ještě během sledování seriálu jsem byla nucena otevřít Folletovu knihu, u níž jsem se domnívala, že už ji nikdy nebudu muset do svých rukou vzít. Kniha mě děsně nudila, ono taky 923 stran z anglické historie XIV. století z pohledu měšťanů, kléru a spodních vrstev společnosti, pro někoho, kdo byl zvyklý na tu českou z pohledu králů a jejich blízkých, je pořádný rozdíl. Seriál zdaleka tak nevypadal, ba naopak, stále se tam motali král Eduard III., královna Izabela a (pro ty, kteří jsou znalí historie, tak tady vytvářím spoiler) když se člověk dobře podíval, jak byla změněna postava Thomase, tak mu muselo být jasný, kam to celé směřuje. Událostí z knihy se to drželo jak kde (úplná změna toho, kdo byli rodiče Ralpha a Merthina, i co se stalo s jejich otcem, a také úplně jinak se i oni dva dostali tam, kam se dostali – tedy Merthin na místo stavitele a Ralph zbrojnoše, proměna charakteru Gwendina bratra, seriálový Godwin byla postava vytvořená spojením min. dvou z knihy, Merthin si nepřivedl z Itále dceru etc. etc.) a myslím si, že hlavně bylo třeba, aby se to předlohy přidrželo v závěru, protože tam z toho tou bitvou o Kingsbridge udělali zcela dokonalý paskvil. Závěr knihy měl totiž alespoň smysl, tady jak se na vše přestali dívat optikou spodních vsrtev společnosti, ale zatáhli do toho královskou rodinu, ho museli změnit zcela a podle mě teda svůj smysl postrádal (to je reálnější ta tyč). Zkrátka, jedná se o líbivě natočený příběh, který nepostrádá dramatické okamžiky a zvraty a občas i historické události (Mortimerova smrt, bitva u Kresčaku, černá smrt…), ve kterém se mi zamlouvali Merthin i Caris, i předělaná postava Thomase (skoro by si člověk přál aby to tak bylo) ale se skutečnou tehdejší dobou, včetně moru, toho mají daleko více společného taková Černá smrt (2010), Markéta Lazarová či dokonce i Bergmanovo děsivé podobenství Sedmá pečeť, které vůbec nebylo zamýšleno jako historický film. (11.01.2014)

,,ŽIJ, ŠTĚSTÍ PŘIJDE POZDĚJI“..... /// Tato série zdá se mi poněkud nešťastná. Na jedný straně ,,jistý“ historický souvislosti, na tý druhý neustálý depresivní ubližování hlavním postavám. Furt. Kurva, to už by snad nebavilo ani Fantomase! Řekl bych, že by to mohl bejt hezkej celovečerní film a celkem mě štve, že nedokážu posoudit, jestli za to, že tady jde spíš o pobožnou telenovelu, než o historickej biják může předloha, nebo zvůle filmařů. Taková píčovinka, která chce šokovat vším – středověkej způsob života, čarodějnice, královna kurva…, ale ve skutečnosti ze mě dělaj akorát kreténa. ŽIVOT BEZ NADĚJE? Pro koho? Trapáci! P.S.: Dám 3*, protože filmově to celkem ujde. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2007 napsal Ken Follett, jsem nečetl. 2.) …no a co, tak jsem sejmul fotra! 3.) Thx za titule ,,xtomas252“ a ,,Marky852“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (16.07.2013)

Já sice středověk miluju, ale tahle jeho verze mě až tak moc nebavila. Postavy byly vlastně fajn, léčitelka Charlotte Riley skvělá, ten její byl taky fešák - a hlavní padouch byl slizoun jak má být, to ano... Ale na rozdíl od mých oblíbených Pilířů země, natočených podle jiného Follettova románu, tomuto příběhu chybělo to nepopsatelné "ono", co v člověku vzbuzuje emoce, mrazení v zádech a lásku k postavám.... (03.01.2014)

"Pilíře země" byly vata do hlavy, která coby přepjatý soap-operový midcult mámila diváky zdáním komplexnosti a osudovosti. Volné pokračování "Na věky věků" už je jednak ryzí dojná kráva vezoucí se na bohužel pochopitelném úspěchu první knihy/série, ale především představuje až odstrašující exploatační bulvárek, který už se tvůrci ani nepokoušeli zachumlat do hávu nějakého zdání. S bezelstností hraničící s estetikou alegorických vozů či wrestlingu se plebsu předkládá podívaná sloužící k impotentnímu hospodskému flusání jedovatých slin na adresu oněch zlotřilých zlounů z řad mocipánů, kteří utiskují štěstíčko obyčejných lidí. Míra prvoplánové profilace postav a jejich konfliktů spadá až do karikatury, když se ruce hlavních záporáků zbarvují krví tak často, až to hraničí s masovými vraždami. Kdyby se to celé netvářilo tak vážně, mohl by to být fajn camp, ale tohle je prostě narativní ekvivalent Blesku - stejně jako v případě jeho odzbrojující přímočarosti se ani "Na věky věků" nelze vysmívat. (05.04.2013)