Dvě ďábelské oči

Docela o ničem.. Romero to vyloženě prokaučoval- jeho povídka je slabá, nevýrazná a já moc nemusím A.Barbeau. Argento je na tom o poznání lépe, dokázal do toho vpašovat více odkazů na Poeovu tvorbu, má k ruce lepší herce, ale pořád je to takové nějáké humpolácké a přes svou jednoduchost bych řekl překombinované. S Poem je to prostě těžké, už je to staré, samo o sobě to už moc neděsí (pokud to nevezme do ruky někdo tak osobitý jako Švankmajer) a převody do moderních adaptací většinou nedopadají bůhvíjak zdařile (protože ať se na to nabalí cokoliv, pořád to je v základu většinou jen jeden disturbing nápad, který tenkrát fungoval jen proto, že to Poe uměl správně napsat.) (05.11.2014)

V roku 1990 sa dve rešpektované autority svetového filmového horroru stretli pri realizácii spoločného projektu. Američan George Andrew Romero a Talian Dario Argento sa nechali inšpirovať dielom spisovateľa Edgara Allana Poe. Každý si vybral jednu jeho poviedku a natočil jej filmovú adaptáciu. Pán Romero sfilmoval "Prípad M. Valdemara" a pán Argento spracoval "Čiernu kočku". Tieto dva snímky vyšli spoločne pod názvom "Dve diabolské oči". Vznikol tak titul, ktorý musí potešiť každého obdivovateľa horrorovej tvorby. Romero - Argento - Poe to je vskutku silná trojica. **** (13.01.2016)

Tohle jsou vlastne dva samostatne filmy, jenze oba maj necelou hodinu, tak to tvurci hodili do jednoho celku, protoze je spojuje predloha od Poea. Prvni film od Romera - Pripad pana Valdemara, na me ze zacatku spis pusobil jak Colombo nebo podobny kriminalky. Mame tu jednoduchej pribeh o zene, co chce obrat o prachy svyho manzela. Napad s hypnozou sice dobrej, ale 40 minut se nic nedeje, vetsinou kecaj. Na druhou stranu, i tak to ma velmi slusnou atmosferu. Pak pride zaverecnejch deset minut, ktery jsou sice hezky, ale neni to ani nak zvlast strasidelny, ani krvavy, takze uz to film nevytrhne. Druhej film Cerna kocka natocil Argento a to uz je jina kava. Navic tenhle pribeh jsem znal. Pribeh tu je zajimavejsi, neco se deje od zacatku do konce a je tu par hezky nechutnejch mrtvolek. Navic je tu Harvey Keitel, kterej je docela dobrej. Problem je, ze jeho premena na silence je podana nejak divne, takze mi celou dobu nedoslo, proc ze mu to vlastne hrablo. A druhej problem je, ze i pres krvavy zabery a dalsi hororovy zalezitosti film zkratka nema moc strasidelnou atmosferu. Tu mel lepsi prvni film od Romera. Celkove me film mirne zklamal, predloha Poe a reziseri takovy dve veliciny a vysledek je jen prumernej horor, respektive dva. (07.10.2007)

Romerova část: Romero opět dokazuje, že napětí budovat umí, stejně jako efektně používat laciné lekačky. A navíc si sem svým způsobem propašoval své oblíbené zombíky a přiměřenou porci gore. (4*) Argentova část: Argento jako by nebyl ve svém živlu a nedaří se mu jak napětí, tak přetvoření neškodného fotografa v šílence, kterého Harvey Keitel zahrál ne zrovna nejlépe. Vše tak zachraňují typicky argentovské momenty. Poznáte je snadno, většinou se v nich vyskytuje krev a ostrý předmět. Závěr je velmi špatný, z hlediska diváckého pochopení ba přímo zoufalý. (2-3*) (06.10.2007)

Romerova část mi přišla o třídu lepší. Rozhodně má lepší atmosféru, zajimavější námět (teda aspoň pro mě), ale co docela kazí chuť z Romerova příběhu jsou špatní herci, kteří jakoby vypadli z nějakého nekonečného seriálu typu Dynastie nebo Tak jde čas. Harvey Keitel sice hraje, ale není to nic platné, protože Argento svůj mistrovský um ve tvoření atmosféry nedokázal vtisknout do adaptace příběhu E. A. Poea. Ale každopádně ve finále působí tento dvojdílný film jako naprůměrný, ale s tím, že ho vyzdvihuje první část G. A. Romera a gore scény. (09.10.2007)