Reklama

Reklama

Čapkovy kapsy

(seriál)
Krimi / Komedie / Povídkový
Česko, 2011, 5 h 36 min (Minutáž: 19–41 min)

Předloha:

Karel Čapek (povídka)

Hrají:

Ondřej Pšenička, Oldřich Vízner, Karel Heřmánek, Jiří Strach, Tomáš Töpfer, Johanna Tesařová, František Němec, Václav Postránecký, Viktor Preiss, Naďa Konvalinková, Kateřina Burianová (více)
(další profese)

Epizody(12)

Obsahy(1)

Pod názvem Čapkovy kapsy se skrývá projekt České televize, v rámci kterého mladí a talentovaní režiséři točí klasické povídky zkušených scenáristů, například Ivana Klímy či Václava a Věry Šaškových. Každý z příběhů připomene velké autorské i myšlenkové mistrovství Karla Čapka. Zajímavé pro diváky jistě bude srovnání s předešlými televizními verzemi povídek, které vznikly ještě v době Československé televize. Autoři Čapkových kapes nechtějí s předlohami příliš experimentovat, mnohem důležitější je pro ně „vdechnout život“ klasice. (Česká televize)

(více)

Recenze (74)

Aky 

všechny recenze uživatele

Na celém projektu je největší kvalitou samotný Čapek. Jestliže se do jeho povídek dosadí současná česká herecká absolutní špička, nemůže to dopadnout špatně, byť se mnhody tak úplně nevyužije všech možností, které nabízí dramatický tvar, a které by mohly povýšit příběh ještě o stupínek výše. I tak je ale veliká zásluha České televize, že takový projekt pečující o českou klasiku uskutečnila. ()

zuza99 

všechny recenze uživatele

Když budu hodnotit všechny díly, tak mi vychází průměr. Zpočátku mě povídky celkem nudily, byly takové plytké (asi první tři). Poté jsem viděla takové, u kterých jsem s napětím očekávala, jak to tedy dopadne. Myslím, že víc bylo nezábavných dílů, než těch lepších. Ale celkově si myslím, že všechny díly byly dobře, příjemně natočené a samozřejmě dobře zahrané. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Nelze jednoznačně říci, že by beletrie Karla Čapka byla neprůhledná, příliš komplikovaná a proto obtížně přístupná. A přece se u značné části dobové kritiky až příliš setkávala s nesnázemi srovnatelnými s jen málokterými díly jiných významných meziválečných prozaiků. Nejde ani tak o to, že ji nezřídka odmítala, ale hlavně, že přitom docházelo k nedorozuměním, k nepochopení smyslu textů. Svéráznou kapitolu ve vztahu kritiky k Čapkovým pracím tvoří ohlas dvou knih drobných novinářských žánrů, Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy, vydaných krátce za sebou v roce 1929. Odmítla je kulturní levice i pravice, ale i v Lidových novinách, kde Čapek pracoval a své povídky převážně uveřejňoval, nevyvolalo jejich knižní vydání mimořádné nadšení. Za léta své existence ovšem obě knihy zaznamenaly řadu nových vydání, prošly několika společenskými změnami, získaly si nové čtenáře, kteří v nich nalézají zalíbení. Proč tomu tak je? Především také proto, že jedním z osobitých rysů povídek není samotné rozluštění záhady prostřednictvím gradace děje až k finálnímu odhalení. Do dějové osnovy detektivního příběhu vnáší autor něco žánrově zcela neorganického, zdánlivě i zcela vedlejšího, co se nakonec ukáže jako hlavní, protože způsobuje, že rámec detektivky dostává novou noetickou náplň a nabývá rysů filozofické povídky. Nic na tom nemění, že tato filozofičnost má nezřídka zábavný, takřka anekdotický charakter. S bravurou koncipované mikropříběhy mladých tvůrců, kteří svým přístupem vnášejí do stojatých veřejnoprávních vod svěží vítr, nepostrádají nic z toho, co je pro Čapka typické: vtip, nadhled, ironii, atmosféru doby a především nádherně modelované dialogy, které i po vlastních scénáristických úpravách netahají za uši. Přidáme-li obsazení naší současnou hereckou špičkou (výborné vícekreace Töpfera a Preisse, Hrušínský, Hartl, Štěpnička, Navrátil, Konvalinková, Vetchý, Holub, Javorský, z mladých je to především Martin Myšička, David Švehlík a David Novotný, vyloženě pozitivní je shledání s Heřmánkem, Satoranským nebo Víznerem, jež vídáme jen zřídka), pak je laťka nastavena velmi vysoko. Pod průhlednou, široce přístupnou a veskrze humornou maskou obou KAPES se skrývá nevšední významové bohatství. O tom ostatně svědčí nezvykle pestré spektrum protikladných názorů soudobé kritiky, která zaskočena Čapkovým jakoby odlišným intelektem, nedokázala zaujmout stanovisko, jež za ně mezitím převzala čtenářská obec. Ta totiž velice brzy pochopila, jakou řečí k nim Karel Čapek promlouvá. ()

Rosalinda 

všechny recenze uživatele

Geniální naléhavé povídky geniálního mistra Čapka. Už jen to je pořádná základna. K tomu skvělí herci skvěle vystihující známé povídkové postavy. Tak kde to vázne? Možná na to přijdu v další "kapsách", zatím mě to bohužel moc nevtáhlo, nicméně mě to celé hodně zajímá. Vyzdvihnout musím především pana Töpfera, kterého jinak moc nemusím, ale ve Zmizení herce Bendy byl úžasný. "Básník" **, "Zmizení herce Bendy" ****, "Jasnovidec" ***. Toliko hodnocení po prvních třech povídkách. A hodnotím televizní zpracování, nikoli povídky samozřejmě. "Muž, který se nelíbil" **, Ztracený dopis **, Případy pana Janíka ***... ()

Bivoy 

všechny recenze uživatele

Protože jsem Čapkovy povídky nečetla, oceňuji seriál jako pohodlnější způsob, jak se s nimi seznámit. Ne všechny mě ale nějak zaujaly - spíš naopak: čapkovský humor převedený do televizního seriálu ne vždy funguje, a tak jsem se místy docela nudila. Je to ale "kus od kusu" - každá povídka je úplně jiná a například "Případy pana Janíka" byly - z velké části díky hereckému výkonu Arnošta Goldflama - úžasně vtipné a čapkovsky vlídné. ()

Galerie (136)

Zajímavosti (14)

  • Epizoda „Případy pana Jeníka“ byla natočena v hospodě U krobiána v Hostímě u Berouna. Alpská túra v epizodě "Závrať" se točila v Českém krasu, konkrétně v lomu Velká Amerika. Díl "Básník" se natáčel ve skanzenu Kouřim. (alpeew)
  • Čapek se při psaní povídky inspiroval osudem Otilie Gabrielové, která sloužila na poště v Podhrází na Benešovsku. (Cheeter)
  • Povídku „Zločin na poště“ vydal Karel Čapek poprvé v „Lidových novinách“ 1. srpna 1928. (Cheeter)

Reklama

Reklama