Bohemian Rhapsody

Konečně zase film, který do kina narval jak pravidelné, tak i nepravidelné návštěvníky. Pecka, která byla předurčena být peckou. Příběh o kapele, která již od počátku byla předurčena být legendární a jedinečnou. Kapela Queen totiž taková je a já už hodně let čekal na to, až se jejich příběhu někdo chopí a natočí ho tak osobně, jak to bude cítit. A Bryan Singer to cítil přesně tak, jak jsem si přál. Mohl bych mluvit o plusech, ale i mínusech. Steně tak o dobrých, ale i slabších momentech. Ve filmu jsou místa v příběhu, kterým úplně nerozumím, ale na druhou stranu jsou v něm i místa, která mě nutí přemýšlet nad tím, jaký Freddie asi byl a jaký nejspíš žil život. Druhý den v práci jsme se s lidmi shodli, že tento film je ještě hodně smířlivý s Freddieho životem. Věřím, že skutečná realita byla daleko horší...drsnější. Nicméně v tom příběhu je cítit obrovská pokora. Stejně tak i obrovský respekt celé kapely k člověku, který s ní rostl, a který je pro mě největším zpěvákem století. Možná i proto dávám pět hvězd a nejsem schopný hodnotit jinak. Z filmu je cítit preciznost a důraz na detail, který mi v jiných životopisných filmech občas chybí. Je v něm skryta duše dokonalého příběhu, který tady zase dlouho nebyl a nejspíš tu zase dlouho nebude. (08.11.2018)

Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá... (09.11.2018)

Freddie jednou řekl : "Jsem rád, když lidi odcházejí z koncertů Queen pobavení, s pocitem příjemně strávené doby. Písničky Queen mi připadají takové odpočinkové, stejně jako dobrý film - z toho odcházíte s tím, že to bylo dobré a snáz se vracíte ke svým problémům ". A já k tomu dodám, že měl a má stále pravdu. Jako k životopisnému filmu bych asi měla pár faktických připomínek, ale mně to bylo tentokrát úplně fuk a nechala jsem se unášet muzikou, která jen tak nezmizí z našich hlav, potažmo našeho jávství. Mají v sobě něco, co se mnohým jiným a známým kapelám nepodařilo, byť se snažily sebevíc za celou svojí kariéru. Tudíž jsem to polykala jako film o jednom klukovi s velkým talentem, velkým srdcem, který mohl mít spoustu věcí o kterých se nám může jen zdát, ale najít třeba jen skutečného přítele byla téměř nadlidská dřina. Byl to film, kde pracovaly moje emoce na plný pecky a ano i slzy jsem uronila a to bych měla připomínky ke scénáři. A nakonec ještě jedna Freddieho hláška : "Ty moje zuby. Nelíbí se mi, jak vyčuhujou. Nechám si je upravit, ale pořád nemám čas. Jinak jsem ovšem naprosto dokonalý". (22.05.2019)

Oslava legendy. Sluníčková, plná dechberoucí energie a hudebních highlightů. Některé pasáže jsou až zbytečně filmové, vyloženě málo improvizační a dost na efekt. V tomhle boduje spontánní A Star is Born více. Připomíná to rok 2013, kdy vedle sebe stály dva nejlepší snímky roku Gravity a Rush a každý z nich měl trochu jinou fanouškovskou základnu. Pořád ale platilo, že oba byly skvělé firmy, avšak zatímco Rush byl příběhem ze života, uchopitelný jakýmkoliv diváckým spektrem, Gravity už chtěla ambicióznějšího recipienta, který byl ochoten se do toho patřičně "položit" aby byl odměněn. To stejné se děje zde, navíc v žánrově velmi podobných filmech. Rhapsody je ten náročnější bratříček, A Star is Born je oproti tomu jemná americká lovestory, avšak dokáže lépe pracovat s emocemi. A narozdíl od Rhapsody si odnesete z kina trochu něco navíc, než jenom vycizelovanou hudební složku a zajímavé vyobrazení typicky vnitřně rozervaného umělce podivína. (18.11.2018)

Bryan Singer se svým dotáčkovým kumpánem Dexterem Fletcherem natočil úžasně strhující film, který jde asi nejlépe přirovnat k pár let starým Rivalům Rona Howarda. Proč? Především proto, že oba jsou technicky precizní, a oba sledují osudy těch, kteří příliš nezapadali a museli se potýkat s nepřízní osudu, byť každý jinak, a kteří se stali legendami. A v nemenší míře proto, že oba filmy dost zkreslovaly realitu, aby se dosáhlo lepšího dramatického efektu:) V případě Bohemian Rhapsody je zřejmé, že je to důsledek přísného dohledu ostatních členů Queen nad tvůrčím procesem, což jde doložit i důvody, proč nevznikl snímek se Sachou Baronem Cohenem v hlavní roli (ne, to že měl skoro o 15 čísel víc než Freddie, nebylo rozhodující;)). Výsledkem je, jak jsem psal v úvodu, strhující film, který je nutné vidět v kině, aby vás mohl závěrečný Live Aid nátěr patřičně zatlouct do sedadel a zároveň vás donutit šít sebou do rytmu. Hudba Queenů zkrátka a dobře vládne, a díky tomu jde skoro odpustit i opravdu velké odchylky od skutečného toku času a skutečného chování postav na plátně od jejich reálných předobrazů. Které jsou mimochodem na stupnici vizuální podoby někde mezi 8 a 10 body z 10. Nejblíž originálu je rozhodně Gwilym Lee jako Brian May. Rami Malek, jakkoliv podává bravurní výkon ve všech polohách (včetně hlasových), bohužel působí o poznání křehčeji než skutečný Freddie, a mám dojem, že přehnal i míru "gay stereotypní afektovanosti" v civilním chování hlavního hrdiny. Naproti tomu jevištní podobu legendárního zpěváka ovládl s hodinářskou přesností. Kino po projekci tleskalo - já ne, ale i tak pro mě s mojí nemalou láskou k té neuvěřitelně proměnlivé a silné hudbě, kterou ti čtyři světu dali, byla Bohemian Rhapsody velký zážitek. I tak si ale myslím, že jednoho dne by měl Freddie Mercury dostat nijak nesterilizovaný a neuhlazovaný životopis, který by ho ukázal takového, jaký opravdu byl. A který by neohýbal stěžejní události tak, jako to dělá tahle vypulírovaná částečně vylhaná megaatrakce, byť ty lži slouží zpříjemnění zážitku diváka, a dodávají nemalou dávku humoru. Nejlepší vtip je samozřejmě Mike Myers aka Wayne z Wayneova Světa jako fiktivní producent, který Queenům vyfuckuje Bohemian Rhapsody:) Přes všechny výhrady dávám 90 %. A doporučuji některý z dokumentů o Queenech (třeba Freddie Mercury: Příběh, nebo Queen: Days of Our Lives) nebo nějakou knihu o nich - nebo o něm. O člověku, jehož hlas byl Made In Heaven, jehož život byl jako Great Pretender, podle hesla I Want It All, a jehož Show Must Go On. (18.11.2018)