Bohemian Rhapsody

QUEEN - asi nejzásadnější pop-rocková skupina své doby, která pozitivně ovlivnila můj život i hudební vkus. Pro mě osobně se jedná o největší kapelu všech dob, jejíž nadčasové dílo nebude nikdy překonáno (stejně jako její nezaškatulkovatelný a nenapodobitelný směr, který je směsicí rocku, popu, jazzu, disca i opery). Bohemian Rhapsody není nějakým hlubokým dramatem, který by divákům odkrýval nečekané či šokující informace anebo skandály z divokého Mercuryho života, ale není ani plochým kalkulem, jak někteří fanoušci naznačují. Je oslavou hudby geniálních muzikantů, kteří se ve své době dotýkali nebes a jejichž umění lidé opěvují dodnes. Oscar pro hlavního představitele, Ramiho Maleka, je rozhodně ve správných rukou (i když Mercurymu není vůbec podobný), stejně, jako soška za vynikající zvuk. Hlava má jasno, čtyři hvězdy. Srdce tíhne spíš k pěti hvězdám. Ale hlavě neporučíš. Čirá filmová i hudební energie a dokonalý film na domácí kino. Volume do prava! (05.02.2019)

Emocemi a energií jiskřící oslava umělecké odevzdanosti, individualistické potrhlosti a důležitosti stát si za svým. Vtipné a svěží představování studiového vzniku hlavních hitovek tady odlehčuje procítěné vztahové linky budující hloubku postav, a současně je hudebním předjídlem k závěrečnému KONCERTU, který v úžasném technickém provedení sesumarizuje všechny rozebírané radosti, bolesti a životné hodnoty příběhu Mercuryho a jeho blízkých. Až se nechce věřit, že to bylo takto “filmově osudové” i doopravdy, že nejbližším člověkem pro něj byla vždy jeho exmanželka, přestože sexuálně ulítnul jinam. Úžasně sestříhaný, nasvícený a především zahraný film se spoustou hravých detailů, bez jediného tvůrčího zaváhání či slabého místa. Rami Malek se objeví před kamerou a okamžitě vás má. Jste tam, s ním a ujíždíte na jeho hereckém výkonu a zasazení unikátně vyobrazené postavy do soukolí přátelských, profesních a milostných interakcí. A obdivujete ho, fandíte mu a nakonec, u toho KONCERTU, je vám ho strašně líto. Cítíte, že svět s ním přišel o něco výjimečné. Nejlepší životopisní hudební film, co jsem viděl. Obří plátno a kvalitní zvuk nevyhnutností! (30.10.2018)

Smyšlený příběh o zpěvákovi, který nebyl, ale kapela by moc chtěla, aby přesně takhle jsme si ho pamatovali - jako figurku ve schématickém příběhu o vzestupu a pádu s Jidášem a následným povstáním Fénixe z popela. Ještě že samotné písně jsou nesmazatelně otisknuté v paměti celého světa, takže na ty se sahat nemohlo. Hezký pomník, ale houby pocta. Freddie by se s něčím tak tendenčním a podbízivým nesmířil. On by chtěl bořit hranice. Tenhle film se jich naopak úzkostlivě drží. (21.08.2019)

Freddie jednou řekl : "Jsem rád, když lidi odcházejí z koncertů Queen pobavení, s pocitem příjemně strávené doby. Písničky Queen mi připadají takové odpočinkové, stejně jako dobrý film - z toho odcházíte s tím, že to bylo dobré a snáz se vracíte ke svým problémům ". A já k tomu dodám, že měl a má stále pravdu. Jako k životopisnému filmu bych asi měla pár faktických připomínek, ale mně to bylo tentokrát úplně fuk a nechala jsem se unášet muzikou, která jen tak nezmizí z našich hlav, potažmo našeho jávství. Mají v sobě něco, co se mnohým jiným a známým kapelám nepodařilo, byť se snažily sebevíc za celou svojí kariéru. Tudíž jsem to polykala jako film o jednom klukovi s velkým talentem, velkým srdcem, který mohl mít spoustu věcí o kterých se nám může jen zdát, ale najít třeba jen skutečného přítele byla téměř nadlidská dřina. Byl to film, kde pracovaly moje emoce na plný pecky a ano i slzy jsem uronila a to bych měla připomínky ke scénáři. A nakonec ještě jedna Freddieho hláška : "Ty moje zuby. Nelíbí se mi, jak vyčuhujou. Nechám si je upravit, ale pořád nemám čas. Jinak jsem ovšem naprosto dokonalý". (22.05.2019)

Příběh jedné z nejlepších hudebních skupin všech dob Queen a jejího charismatického zpěváka Freddieho Mercuryho pojali tvůrci spíš jako velkolepou oslavu jejich hudby, energie a kamarádství než jako klasický životopis. Namísto informací ze soukromí, umírání na AIDS nebo vyhrocených konfliktů mezi hrdiny se tu koncertuje, zpívá a tvůrci se pokoušejí především bavit. Fandové to nejspíš ocení, pokud ale vyrazíte do kina s tím, že se dozvíte něco víc nebo nějak výrazněji nahlédnete do Mercury soukromí, asi odejdete zklamaní. (01.11.2018)