MINDHUNTER: Lovci myšlenek

There´s a tension. Zodiac goes Mad Men. Precizně vycizelovaný (ve všech ohledech; od každého jednoho záběru přes každou jednu větu až po každého jednoho herce bez ohledu na rozsah role/štěku) distingovaný pomalu plynoucí procedurální analytický thriller postavený čistě na dialozích, který oplývá stejně působivě znepokojivým podprahovým pnutím a mrazivou atmosférou jako právě Zodiac. Pod kůži se to však zadře nejen atmosférou, ale i ambivalentností činů "těch dobrých". Autoři vás totiž nechají tápat v morální šedé zóně ohledně toho, kdy, kde a jak se z dobrých úmyslů stává pověstná cesta do pekel. Pokud tedy „svého Finchera“ máte rádi v utlumeném odosobněně chladném módu žádajícího si trpělivého diváka à la Zodiac/House of Cards, tak tenhle majstrštyk nesmíte (a především nechcete) minout. Škoda snad jen (ne)konce úvodní řady. | S1: 5/5 | | S2: 4/5 | (13.10.2017)

,,BYL JSEM KUREVSKY SMUTNEJ…“ (Charles Manson) /// Taková autobiografie o práci na jedný příručce. Zkoumání zločinecký scény a práce na profilech pachatelů. Dát do kupy jejich návyky a pokusit se o předpověď jejich dalších kroků. Posedlost tím, jak přemejšlí masovej vrah, nebyla přijímána kolegy ani nadřízenými s nadšením, takže to přesvědčivě vypovídá o zločincích stejně jako o práci u FBI. Postavám sloužili jak předobraz skuteční psychopati, což oceníte u výslechů. Frajerský jsou ty mini úvody, který maj bejt předzvěstí něčeho velkýho. Žeru jim to… Trnitá cesta behaviorální jednotky k úspěchu. Ačkoliv si myslí, že jsou imunní, celkem dost se na nich setkávání s rozbitejma jedincema podepisuje. Je to ukecanej seriál. Výpovědi, hodiny nahranejch a absolvovanejch výslechů (rozhovorů). Dramatický napětí a výborná Finscherovská atmosféra. Zajímá vás, jak přemejšlí masovej vrah? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Mindhunter: Inside the FBI's Elite Serial Crime Unit“, kterou napsali John E. Douglas a Mark Olshaker v roce 1995. 2.) Jsem spíš psycholog než hrdlořez. 3.) Zajímá mě, podle koho byl napsán Hannibal Lecter. 4.) Thx za titule „Annie2809 a mikokika“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (03.12.2017)

Náročná konzumácia. Musíte strašne veľa kúsať a nemáte to čím zapiť. Prebrodíte sa bažinou slov. Odborné úvahy, terminológie, diskutovanie o zložitosti ľudskej mysle, medziľudských vzťahoch a tak ďalej. Zábleskami nádeje, že Vám konečne naservírujú pohár plný osviežujúceho moku, sú stretnutia s vrahmi užívajúcimi si výhody daňového poplatníka. Agent Holden a jeho mladá Vás budú štvať. Agent Tench na Vás bude pôsobiť ako ranař v dôchode. Potešila účasť mojej obľúbenkyne Anny Torv ako Dr. Wendy Carr. Hlavnými pozitívami sú však spomínaní vrahovia na čele s chybou v systéme menom Edmund Kemper. Práve priame konfrontácie udržia chuť skúsiť ďalší diel. Čo sa týka príbehu, tak ten pôsobí ako vyučovacia hodina v škole. Tretinu času zaberie príprava, tretinu výklad a až v tom zbytku sa odohraje diskuzia do ktorej sa Vaša myseľ viac zapojí. Na mňa priveľmi dospelácke, priveľmi pripomínajúce Krimi Discovery. (30.07.2019)

Fascinující cesta do mysli psychopatů. David Fincher a Netflix. Když vidíte tuto kombinaci, musí prostě zaujmout vaši pozornost. Netflix poslední dobou točí jednu velkou parádu za druhou. A co je skvělé na tomto seriálu? To, že už od počátku má velice zajímavý námět, který vás přinutí se chtít ponořit hlouběji. Obsazení hlavního protagonisty Holdena Forda je povedené a člověka by ani na chvilku nenapadlo hledat v něm někoho, kdo hrál v Glee. Tady jsou totiž jeho herecké výkony na pomezí dokonalosti. Příjemným bonusem je i jeho kolega Bill Tench, jehož striktní postoj jak k řešení případů, tak k vyslýchání vrahů, je příjemným okořeněním. Dá se tedy říct, že psychologie postav a celkového příbehu je velice zajímavá. Atmosféra doby je dokonalá, hudba je trefná a proměna hlavního hrdiny mě baví. Třešničkou na dortu jsou ale samozřejmě rozhovory s vrahy. Tyto dialogy jsou místama neskutečně silné, vtahující a přinášejí skutečně prvotřídní zážitek. Zejména první dva díly a hovory s Edmundem Kemperem (podoba jak řemen a ztvárnění role naprosto neskutečné). Není to kdovíjak akční a zas tolik se toho zde neděje, ale je to výtečná sonda do mysli sériových vrahů při jejich zpovídání. Už dlouho jsem neviděla seriál, který by působil tak filmově dobrě. - "How do we get ahead of crazy if we don't know how crazy thinks?" (18.09.2019)

I když je Fincher se seriálem spojen „pouze“ jako výkonný producent a režisér čtyř epizod (první dvě a poslední dvě), jeho rukopis je patrný ze všech dílů – chladné barevné tónování, odosobněná prostředí, cynický humor, chirurgicky přesný střih, obezřetné vedení naší pozornosti, symetrické kompozice, skeptický pohled na mezilidské vztahy… (plus řada vizuálních či slovních citací z Fincherových dřívějších filmů). Jen občas si dovolí nějaký stylistický úlet, zpravidla podmíněný dobou, ve které se seriál odehrává, například stíračku nebo střihovou montáž s rozvernou rockovou hudbou. Jeho perfekcionistický způsob inscenování (zejména) dialogových scén, při nichž hraje roli každé přeostření nebo změna pozice kamery a které tím připomínají klinické studie chování pachatelů i vyšetřovatelů, přejali také ostatní režiséři, Andrew Douglas, Asif Kapadia a Tobias Lindholm, takže nebýt úvodních titulků, zřejmě byste ani nepoznali, kdo režíroval kterou epizodu. Společně dokázali látku, které hrozila divadelní strnulost, proměnit ve velmi „filmově“ vypadající počin pro trpělivé a pozorné diváky, který je radost sledovat a analyzovat od první do poslední minuty. Trochu obsáhleji zde. (16.10.2017)