Eugéniové

Zajímavý dokument o tom, co to vlastně znamená čistá rasa a šlechtění člověka. Přiznám se, že nevím, co chtěl vlastně dokument přesně říct, ale rozhodně vás donutí přemýšlet o tom, co člověk dovede udělat, když si jde za nějakou konkrétní myšlenkou, ať už je špatná, pravdivá, děsivá, nebo pokroková. (02.12.2016)

Stručné dějiny (toto je aluze na Patrika Ouředníka a jeho Europeanu, jejíž citací: "Někteří historikové říkali, že 20. století začalo, když se zjistilo, že lidé pocházejí z opic. A někteří lidé říkali, že pocházejí z opic méně, než jiní." Patrik Štingl kongeniálně k prvním obrazům otevírá svůj dokument, aby předznamenal, co na diváka čeká v následující hodince a čtvrt; à propos, nenapadlo by mě, že "věk extrémů", resp. jeho největší zločin, lze vystihnout dvojicí lakonických vět) "šlechtění" člověka aneb Kterak darwinisticky orientovaná eugenika (aby nedošlo k omylům, eugenika samozřejmě není vynálezem 19. století a chtěným dítětem Charlese Darwina, vzpomeňme při této příležitosti kupř. antický koncept kalokagathia, kde se (morální) dobro pojilo s (fyzickým) krásnem, i tuto myšlenku nacisté zneužili, resp. je někde tam, v hloubce jejích učení) vyšlapala cestičku plynovým komorám. Progresivní forma (žádné mluvicí hlavy, nýbrž mix animace a archivních záběrů), děsivé a odpudivé téma, o to však důležitější dokument. A musím říct, že mě překvapilo, jakou důležitost stran rasové politiky přikládali nacisté pražskému vysokému učení (samozřejmě ideologicky předpojatému), měl jsem a mám z dokumentu pocit, že Osvětim, Dachau, Bergen-Belsen aj. nacházeli ospravedlnění (resp. metody a praktiky vyhlazování) v hlavách zdejších (naštěstí ne-českých) "doktorů". Smutná, tato světovost. Kéž se tyto časy už nikdy nevrátí! 75 % (16.03.2023)

Strhující, velice vhodně volená, umělecky silně vyznívající forma postavená na excelentních animacích a místy výrazně expresivních výtvarných dílech (Rónova ,,věž", stejně jako třeba skvělé animované předěly knih s až Švankmajerovskými ruchy, skutečně mistrný komentář z pera Patrika Ouředníka...) popisující věci tak obludné a hrůzné, že by se jim chtělo spíš smát než věřit...a o to víc je třeba je stále připomínat... Trochu jsem osobně postrádal informace o eugenice v kontextu evropské civilizace 19. století, vždyť třeba o eugenických tendencích v rámci Commonwealthu nepadla ani zmínka, stejně jako o nacistickém projektu Lebensborn, chápu ale, že tvůrci byli limitováni formátem díla. Výrazný didaktický podtext celého snímku by se dal dobře využít pro potřeby školních projekcí a jako názorná pomůcka při hodinách dějepisu či občanské výchovy... (26.10.2013)

Jako výukovej materiál stupidních dětí ze základky, kteří když slyší eugenika, tak se jim vybaví neexistující pornoseriál o orálním sexu s osly nebo jméno starověké bohyně, by to mohlo být víceméně užitečný. Jenže já nejsem dějinami minutej polodement a nelíbí se mi, když ke mně někdo mluví rádobyzábavně a hlavně jako s úplným kreténem. Vědecky extrémně plochý, ničím objevný dokument zajímavý pouze formálně slušně odvedenou prací Róny. A to se nebudu pouštět do tvůrce pro jeho primitivní a tendenční antikomunismus. (ještě bych zákeřně připomněl, že se na dokumentu pracovalo prej asi 4 roky, smutný,co?) (07.07.2014)

Spíše umělecký počin než dokumentární film, který by chtěl co nejmnohostranněji zmapovat fenomén jedné (pseudo)vědecké disciplíny, v níž člověk hodlal vyrvat evoluční proces z "božských" rukou či přírozeného řádu. Film osloví především působivou imaginací v práci s unikátními archivními materiály: do nich neustále vstupují svěží animace čerpající z expresivních kreseb choromyslných a poodhalující za "zdravým" odstupem kamery zvrácené a úzkostné jádro, či prostřednictvím ironických intervencí znevažující primární funkce dobové ideologické rétoriky. Každá z kapitol je tak do jisté míry svébytným kreativním uchopením jednoho z aspektů, bohužel ovšem nedostatečně vnímá přítomnost celkové výpovědi a vazeb přesahujících jednotlivé sekvence. Otevřená esejistická forma sice hledá nové souvislosti mezi historickými záběry, ale svoji náznakovostí a zastřeností příliš neprohlubuje danou problematiku, ani nenabízí prostor pro otázky a reflexi. Spíše jde o letmý průřez problematikou, která Štindla zaujala především svým tvůrčím a emotivním potenciálem, než možnostmi vytvořit nad tímto tématem skutečnou myšlenkovou rozpravu. I jím zvolený postup však funguje dobře a určitě podnítí k dalším náhledům do historické problematiky, byť již probíhajícím v prostoru knihoven či internetu. (26.10.2013)