Ministr

Stále otevřená, bolestivá rána, jež se na chvíli zahojí, aby se opět otevřela aneb Hlava neustále mezi čelistmi aligátora. To je politika jednadvacátého století, naprogramovaný výrobní pás přesně dle potřeb zákazníka, v tomto případě voliče. Zde je vše, propagační pokrytectví, neustále napjaté a hektické situace, i na plnění manželských povinností má chudák Saint-Jean jen pár minut, setkání s voliči u sklenky kořalky a dokonce i pomoc dlouhodobě nezaměstnaným. Nicméně otevřená rána se někdy nemusí zahojit a aligátor může kdykoli čelisti sevřít. Výborně zrežírovaný film o prohnilé politice ve vysoké politice, ale i nevinných obětech z řad nýmandů, jejichž osudy se občas vrchnosti hodí do krámu a kteří rychle mizí s prvními bilboardy a jsou zastíněni blesky fotoaparátů. (23.08.2017)

Expresionistická variace na téma Jak chutná moc. A velice dobrá variace na svět politiků, ve kterém vše ztrácí význam, a mrtvé dívky při autobusové nehodě jsou stejně nepříjemné jako vdechnuté sousto hamburgeru. I když je film zpočátku pro diváka docela iritující (a tomu napomáhá i "hudba"), po chvíli se cesta do pekla jednoho ministra stává skluzavkou a vy si začnete vybavovat kauzy české politiky odpovídající jednotlivým epizodám, ve vyprázdněné mluvě politiků a v impotenci jejich činů poznáte i fráze z české kotliny. Film ve svém tempu využívá sice mnoho klišé a občas sklouzne ke karikatuře, ale nikdy nemíří do prázdna. (27.06.2012)

Malo by to byť „krivé zrkadlo“ politickej elity a toho, čo je za ním. So svojimi pomalými scénami a v niektorých prípadoch zbytočných vedľajších scén, je to pre diváka veľmi ťažko spracovateľný. PS: Keď som videl scénu s krokodílom, tak mi z úst vyšla len jedna skratka „wtf?“. Osobné hodnotenie: 58% (*) (10.06.2017)

Ne všemu člověk z vysoké politiky rozumí, ale dobře ukazuje jak jedna bílá vrána ve vládě nemůže zpívat jinak než ti ostatní, ale také že vláda vládu nedělá, ale za jejími rozhodnutími bývají často ještě vyšší zájmy. Zájem privatizovat železnice kupříkladu, který vláda může jen zkorigovat tak, aby státu zůstal většinový podíl. A neopatrný Bertrand se prořekl, že on železnice nezprivatizuje - a už se to s ním veze. Výborný film s výbornou režií a krutými scénami, ovšem vystřiženými z reálného života, jak havárie autobusu, tak havárie na ještě neotevřené dálnici. Nu, my asi takové ministry jako tenhle vzor mít hned tak nebudeme... (05.02.2017)

Největším problémem filmu je to, že neví, čím chce být. Chvíli se tváří jako sžíravá satira, chvíli zase jako těžké psychologické drama ze života politika. Ve výsledku tak není ani jedním. Stejně nevyvážený je i z hlediska tempa - tu diváka baví a strhne, znenadání se zase příliš táhne a drhne. To, že politika je v podstatě všude stejná, víme a tenhle film o tom nic nového nepřináší. Schöller umně používá ruční kameru, která oživí standardní a rutinní režii a díky ní se s postavami malinko sblížíme. Taktéž autmobilová nehoda je natočená hodně zajímavě a působí dost realisticky. Plusem jsou i herci, kteří jsou do jednoho výteční a jednoznačně drží film ve slabších chvílích. Stejně tak mi k ději překvapivě sedla až hororová a poměrně velkolepá muzika. Je škoda, že scénář se ne úplně povedl, protože zcela pomíjí některé aspekty (pochybuju, že ministrova jízda po zavřené a rozestavěné dálnici by zůstala bez odezvy) a tím pádem se hrozně sráží. Celkově vzato tak jde o ryzí průměr, který je neškodný a jedno zhlédnutí neuškodí. Víc ale bohužel ne. 60% (20.10.2012)