Hej-rup!

Po prvních zkušenostech s filmovými veselohrami, které byly v podstatě jen pásmem volně spojených komických výstupů, připravili se Voskovec s Werichem velmi svědomitě na svůj další film, založený tentokrát na pevné dějové osnově. Byli si vědomi, že jejich dosavadní poloamatérský přístup k filmové práci není nadále možný. Nebylo ovšem snadné získat výrobce pro natočení veselohry, která by vybočovala ze vžitých konvencí. Taková příležitost se naskytla až po více než dvou letech trpělivého čekání. K realizaci filmu Hej - rup! se V a W spojili se zkušeným režisérem Martinem Fričem. Jejich film byl v české produkci oněch let bohužel jediným odvážným pokusem o sociální komedii. V ději se odrážely živé problémy doby: otázka nezaměstnanosti a hledání cesty z hospodářské krize. Ústřední myšlenkou zůstává solidarita nezaměstnaných, kteří založí družstvo, čelící dravým metodám monopolního kapitálu a zajišťující práci všem, kdo se ocitli na dlažbě. I když byla tato myšlenka vyjádřena značně idealisticky, znamenal film podstatný posun v české kinematografii. Pod pseudonymem FORMEN si scénář napsali Voskovec s Werichem, režisér Frič a scénárista Wasserman. Obdivuhodná fantazie této čtveřice je fascinující zejména ve výběru žánru, kterým byla satira nebo chceme-li poněkud nečitelný termín sociální veselohra. Jaroslav Ježek, stálý spolupracovník a přítel Osvobozených, složil k filmu výbornou hudbu a především optimistická píseň Hej rup - chceme žít se stala v té době jakousi hymnou mladých. Při výběrů dalších představitelů se Voskovec s Werichem opírali o členy svého divadla, příležitost tu proto získali osobnosti jako Václav Trégl, Josef Skřivan, František Černý, Bohuš Záhorský, František Filipovský a další. Je škoda, že úsilí o nový typ filmové veselohry s aktuální tématikou zůstalo v českém filmu ojedinělým činem. Mezi tehdejšími tvůrci se totiž nenašel nikdo, kdo by stejně jako V a W pokračoval na této dobře započaté cestě. (03.10.2008)

Skutečně asi nejlepší film W+V. První cca asi 2/3 jsou bezchybné (Werich trochu připomíná Wellese v roli Kanea:), ke konci se projeví až příliš okatá agitační část filmu, která sice také oplývá spoustou vtípků, ale s bezstarostnou první půlí filmu nejde tak úplně dohromady. Film je ukázkovým případem levicového směřování meziválečných intelektuálů, a přitom naplno využívá jejich až "geekovského" nadšení hlavně z amerických filmů - ať už v pasážích evokujících grotesky, nebo ve skvělé Voskovcově scéně parodující styly líbání významných filmových milovníků... (13.11.2012)

Kdybych nezažil reálný socialismus a bratrství se SSSR, kdybych nevyslechl miriády budovatelských písní a neměl plný zuby dělnický třídy, kdybych zkrátka vyrůstal v tomhle nablblým kapitalismu vláčen neviditelnou rukou, tak bych se na to asi koukal s větším porozuměním. Takhle jsem to dokoukal jen ze zvědavosti, jestli se to náhodou nezvedne. A nezvedlo.. (12.11.2009)

Naivne ľavicový príbeh reflektujúci obdobie veľkej hospodárskej krízy by bol už dávno zabudnutý, ak by medzi jeho tvorcami nefigurovali mená Frič, Voskovec a Werich. Iba vďaka nim vznikol divácky príťažlivý film, ktorý už dnešnú generáciu asi neosloví, ale má svoje miesto nielen v chudobnej filmografii Voskovca a Wericha, ale aj v domácej medzivojnovej kinematografii. (14.03.2012)

Klasický český film, který by dnes určitě byl označen za angažovaný, akorát je třeba si uvědomit, že byl natočen ještě před druhou světovou válkou a před příchodem komunismu. Když se odhlédne od toho, že je v něm možné vidět ideologii, dostává se vám film, který v sobě má neskutečné hlášky. V podstatě pořád je čemu se smát a na pánech Voskovcovi a Werichovi je patrné, jak skvěle mezi nimi fungovala chemie. Dnes to určitě neosloví každého, hlavně pro svou bezuzdnou nadšenost a snadné spojení se socialismem komunistů, kdy všechno je všech, ale to nic nemění na tom, že je to zábavný film se skvělými herci a výbornými dialogy. (03.02.2014)