On a jeho sestra

Tohle musí být nejslabší film s Vlastou Burianem. Moc se tady snažil. Měl na sobě jednu z tolik oblíbených uniforem. Hláškoval a dokonce předváděl zpěv ptáků. Ale to všechno přišlo jaksi v niveč. Většina toho, co se tu dělo, mi přišla trapná. Písnička se psaníčkem je děsně vlezlá a jak se vám jednou vleze do hlavy, tak tam pevně zakoření. Měla jsem co dělat, abych se jí zbavila. (14.05.2012)

Burian i Ondráková jsou oba bezesporu skvělí komičtí herci, ovšem dohromady jim to nějak neladilo. Každý z nich je natolik talentovaný, že potřebují velký prostor, který sobě po boku nikdy nemůžou dostat. Ovšem ono tady ani moc nebylo co hrát, scénář byl mizerný, prakticky žádný děj, jen občas se chytly nějaké ty gagy. Ovšem na to, že zvukový film tehdy slavil teprve své druhé narozeniny, je to pořád poměrné zdařilé dílko (v porovnání s ostatními filmy roku 1931). (28.10.2012)

Na Ondrákovou jsem byl zvědav, ale že se mi před očima zjeví taková hvězda jsem fakt nečekal. S Burianem vytvořili dvojici klaunů, snad jediný opravdový tandem, který Burianovi kdy sedl (se ženskou). Film, přestože byl v podstatě o ničem, obdivuhodně "šlapal" kupředu a bavil i v místech, kdy by jiný nudil. A Burian? Zde je to ten opravdový "král komiků", ovšem vedle Ondrákové, která je prostě úžasná. Film jsem zařadil do archivu...90% (08.06.2012)

Pro mě výborná komedie s excelentními kabaretními prvky, které zde předvádí nejen Vlasta, ale i, opět okouzlující, kostýmy i herecké polohy měnící, neodolatelná Anny. Jen potvrzuje svou výjimečnost a originalitu mezi všemi ostatními prvorepublikovými kolegyněmi a také místo v mé TOPce. Stejně tak dvojice režisérů, kteří si dokáží pohrát a v roce ´31 natočit skvělou, přirozeně sehranou komédii. Vše dolaďuje nádherně rozverná melodie Járy Beneše. (20.01.2020)

Cosi snad ještě méně než anekdota. Zpřeházený katalog gest, grimas, vtipů, písniček a frází by se snadněji mohl stát parodií žánru i doby či posloužit jako odstrašující příklad lidové prvorepublikové zábavy než se proměnit v živé komediální dílo z divadelního či poštovního prostředí. Na druhou stranu lze snímek ovšem chápat jako subverzivní kritiku popřevratové krize mravů na poštovních úřadech. Několikrát se mi vybavilo, jak si třeba Sigismund Bouška stěžoval Otokaru Březinovi: „[…] pošta za republiky je hrůzně nepořádná! Nemáme nikde pořádek, všude je anarchie a chaos. Poštu dostanu až večer (za Rakouska dvakrát denně a přesně), a to třeba noviny až za 3 dny…“. (22.05.2014)