Já, Olga Hepnarová

Velmi monotónní film. Ve všech směrech. Příběh frustrované, osamocené lesbičky toužící po pomstě, byl pro mne poskládán opravdu podivně. Spousta hluchých míst, zbytečných postav a nesmyslně dlouhých soft porno scén, jejichž čas se dal krásně využít v poslední části filmu (vězení), která konečně dávala prostor nejen skvělé Michalině Olszańské, ale i samotnému příběhu. Oceňuji skvělý obraz i statické záběry, ovšem tohoto stylu by se ve svém debutu odvážil asi málokdo. Tato kombinace je totiž záležitost mistrů, filmových psychologů. Rozhodně ne špatné, ale film ve mně vyvolal jen velmi malý zájem o případné druhé zhlédnutí.... (03.08.2016)

V prvej polovici, ktorá sa sústredí na konštantnú depresiu a lezbo-sexualitu Hepnarovej, by som viacej zvýraznil dôvody, prečo sa cítila tak ukrivdené zo strany okolia. Z filmu to nie je dostatočne čitelné a keď divák nepozná históriu udalostí, začne sa mu vyjasňovať až po tragédii, pri rozhovore s obhajcom (Juraj Nvota). Všetko ostatné ale výborné - atmosféra doby, čiernobiely vizuál, chlad a odosobnenosť rozprávania, vyjadrujúceho svet v hlave Hepnarovej. A fakt vynikajúca Michalina Olszanska v hlavnej roli! P.S.: Aká časť rozpočtu išla na cigarety? V 4DX by som to vidieť nechcel! (11.04.2016)

Nejdříve musím napsat, že případ Olgy Hepnarové znám cca patnáct let z televizního dokumentu, natáčení snímku jsem sledoval s napětím, hlavně, když to vypadalo, že mu hrozí nedokončení. Film umělecký, psychologický, nestranný, až tak, že závěrečný dialog hlavní hrdinky s obhájcem a její proměna vás pomalu ochromí. Snímek pomalý, hypnotický, připadlo mi, že točený tak, že každý záběr, scéna, mají svoji pointu, vyvrcholení a význam. Dílo tak přemýšlivé a NEČESKÉ, že jen nechápavě kroutíte hlavou. Dumáte o něm minimálně několik dnů a několikeré zhlédnutí je povinnost. 90% - zbytek si nechávám jako nezbytnou rezervu pro pozdější vytříbení svého názoru. Aspirant na nejlepší český film za ... nevímkoliklet. :-o (31.03.2016)

Vyprávěj - Speciální čarodějnický díl.. Vedlejší postavy, vyznění jednotlivých scén a vůbec celková forma zatvrzele směřují do stanice odcizení a lhostejnosti. Tenhle tvůrčí záměr je vzhledem k hlavní postavě naprosto legitimní, nicméně černobílá, žhavý lesbický sex, vysoká spotřeba tabákových výrobků a předlouhé statické záběry sami o sobě na nové vlně nezasurfují. Chtělo to troufalejší postoj v otázce bestie / oběť, méně tvůrčí oddanosti zaběhnutým artovým postupům a více takových okamžiků, jako když odcházející svědci odhalovali jeviště popravy.. (06.11.2017)

Příběh Olgy Hepnarové, dívky, která žila ve světě bolesti, utrpení a nepochopení, lze vnímat především jako obžalobu tehdejší společnosti, která se svou lhostejností a nezájmem sama odsoudila ke smrti. Memento, pramenící z hrůzného činu, vykonaného na nevinných lidech, dává na srozuměnou, že lidé jako Hepnarová překročili úzký práh mezi životem a smrtí, mezi sebou a druhými. (22.03.2020)