Dvojí život Veroniky

Krzysztof Kieślowski mi víc seděl v sérii "Dekalog", která tak nějak byla dostatečně realistická, aby ty emoce, které chtěl prezentovat, vyzněly. V případě více experimentálního filmu, kterým "Dvojí život Veroniky" je, už mi jeho pojetí tolik nesedlo. Je to pořád dobrý film, ale prostě mě neohromil, jak jsem doufal. (26.02.2016)

Po zhlédnutí tohoto filmu mi jaksi vytanulo srovnání s tvorbou Toma Tykwera. Má ke Kieslowskému velmi blízko, což dokazuje Tykwerův návrat ke Kieslowskému scénáři ve filmu Nebe. Pokud Dvojí život Veroniky soudím čistě subjektivně, musím říct, že na mě působil mnohem příjemněji a skromněji než Tykwerovy filmy, hlavně mi byl bližší a nepůsobil na mě jen jako nějaké ušlechtilé obrázky. Ačkoli to v žádném případě není vtíravý snímek, dokáže si získat různé typy diváků, někoho díky krásné hudbě, někoho díky výkonu Irène Jacob, někoho pro svou tajemnou atmosféru a mnohé jistě dojme jeho smutný příběh. Pokud dokážete vnímat tohle všechno dohromady, je to skutečně výjimečný zážitek. (23.06.2006)

Z Dvojího životu Veroniky jsem trochu zmatená. Nebylo to špatné. Nešlo o vyloženě umělecký film s dlouhými nezábavnými pasážemi, kdy si režisér hraje na intelektuála. Ale... Proč tenhle film v znikl? Co má divákovi říct? Idea dvou propojených žen, které zároveň nejsou (nejsou?) sestrami a cítí, co se té druhé děje, je velmi zajímavá. Ale je tohle to podstatné? Nevím, nedokážu se v tom pořádně zorientovat. Ale cítím v tom něco hlubšího, proto nemůžu film odsoudit jako podprůměrný brak, protože to si zkrátka nezaslouží. Na to se mi moc líbil. Je to jako s chlapem - něco z něj vyzařuje, nedokážete to popsat, ale dokonale si vás omotal kolem prstu :) (hlavně scény s loutkami se mi líbily) (02.12.2011)

Snad kromě velice příjemné hudby mě to celé absolutně nebavilo. Myšlenka ohledně duševním propojení dvou životů byla rozhodně zajímavá, jen vyznívala lehce do prázdna. Nemohu říct, že by mě v nějakém směru snímek obohatil, ba dokonce dovedl k jinému než povrchnímu zamyšlení. Po přečtení zdejšího obsahu necítím, že by mé pozornosti cokoli uniklo. Taktéž nejsem fanouškem filmů, které absolutně nemají co říct, a tak se zbaběle schovají za hromadu umění, čímž se pokusí přimět diváky, aby si vše domysleli, případně vymysleli sami. Ani jeden z životů Veroniky mi nepřišel dostatečně zajímavý, aby si dokázal udržet moji pozornost. Evidentně jsem nebyl cílovou skupinou. Trošku se obávám, že se jedná o ryze ženský film, který dokáže splynout pouze s komplikovaností ženské duše a tím si získat sympatie. (10.06.2018)

Kieslowského audiovizuální klenot na němž jako vybroušený briliant září Iréne Jacob jako Weronika či Véronique. Velmi těžko hledám slova, kterými bych tuto velmi intimní, procítěnou a upřímnou zpověď popsal. Z mého pohledu se jedná o nejkrásnější film o lásce a sebepoznání, vykreslený v dokonalých osmadevadesáti minutách. Ani po dvou zhlédnutích nemám dost a mám chuť to vidět znovu a znovu. Nejlepší Vánoční film bez všeho toho vánočního kýče. Představení marionet nezapomenutelné. Co víc dodat? Tohle se prostě musí vidět a (divácky) prožít. A nemůžu se dočkat dalších Mistrových snímků. 100% Můj jasný TOP 10 (18.11.2014)