Zaostřit, prosím!

Úvod tohoto filmu začíná opravdu hodně nezvykle. Ale nakonec tak špatné to zas nebylo (film nebyl jen o Burianovi naštěstí), občas jsem se i zasmál zejména u třetího a posledního příběhu. Opravdová realita socialismu se vším všudy a pak že to mělo fungovat:-). Spíš nefungovat:-)! Scény na stavbě, se starým vrátným, s ležícím pomlouvajícím nefačenkem, který nedělal, kdy spoléhal jen na stroje, s drzým skladníkem (dobrý Otakar Motyčka) s chlapama kteří stavěli chatau s nakradeného státního materiálu či s volajícím Burianem a nakonec i se samotným ředitelem (inkognito) byly opravdu jak natvrdo vystřižené z reálu a snad každý je sám zažil-prožil alespoň jednou za život vlastní kůži. Vlasta Burian ve svém posledním filmu už se značnými zdravotními problémy a bez svého původního espritu, bez jiskřivě živelného humoru, na který jsme u něj byli zvyklí a který tu z něj jakoby vyprchal. Hrál soustředěně, chvílemi však už jen krotce s velice rozechvělým hlasem, soudružsky a hlavně opatrně kriticky...Průměrná komunální satira, avšak s více než jen dobrými výkony Pivce, Kemra, Peška a nakonec snad i Vlasty Buriana. (17.11.2007)

První příběh vzestupu a pádu učetního Přehršleho (Josef Kemr) je vynikající a hodně se mi líbil. Má spád a vtip. Druhý z nich o kritikovi (Jan Pivec) je takéž dobrý a to hlavně díky skvělému hereckému výkonu. U něj jsem se skvěle bavil. Zklamáním pak byl třetí příběh, který byl neslaný, nemastný a dost účelový. Kazí bohužel celý film, který je však i tak nadprůměrnou komedií. (26.06.2006)

Pro mě je velmi nesnadné tento film hodnotit, protože k němu zde nejsou žádné informace. A to jsem je hledal i na internetu, ale nedopátral jsem se. Tudíž není jasné, zda tento film byl myšlen přesně tak, jak byl natočen. Tvůrci tvrdě kritizují celou řadu socialistických aspektů v době, kdy komunismus v Československu zažíval nejhorší časy. Natočit něco takového v padesátých letech nejspíš chtělo odvahu. Anebo přesně naopak právě kvůli oněm časům? Že by si film objednali soudruzi naschvál? On totiž od počátku tvrdě a nekompromisně kritizuje v první řadě úřednickou práci. Filmaři se zaměřují na to, že pouze někdo, kdo něco ví, může být povýšen. Nejde tedy o schopnosti. Je nám odhaleno, že se i vedoucí bojí těch, kdo mohou něco vědět. Ale to není zdaleka vše. Legraci si pak dělají i ze schůzí a různým formám školení a referátů, příkazů, zákazů a nařízení. Stejné je to i s kritikou a poukazováním na to, že jen ti nahoře ví, co zrovna zkritizovat a co ne. O práci na stavbě ani nemluvě. Samotnou kapitolou je obsazení. Vedle prvorepublikových hvězd účinkovali mladí a nastupující herci: Kemr, Brodský nebo Bohdalová. Podobných unikátních filmů už v archivu asi moc nebude. A právě to mě lákalo. Že vedle těchto herců uvidím jména jako Baldová, Vnouček či Burian. Právě posledně jmenovaný mě zajímal nejvíc. Na něm už ale byl vidět věk a jeho sešrotování režimem se také podepsalo. Bohužel ani nedostal velký prostor na to, aby ukázal co umí, ale všechna čest, i z mála se snažil vytěžit maximum. Ovšem bylo už vidět, že to nejde dle jeho představ. Škoda, sám si svůj poslední film asi představoval jinak. Ať už režimem objednaný nebo zatracovaný film, ať tak či tak, je zde plno hvězd pohromadě a film kritizuje humornou formou systém. A takových filmů v padesátých letech asi mnoho nenajdeme, pokud vůbec nějaký. Bohužel doslova šokující je, když si uvědomíte, že více než polovina ze satirických situací a zápletek platí i dnes! (09.12.2021)

Režisér Martin Frič natočil 20 let před tímto filmem film Hej Rup. Hrdinové V+W jako reprezentanti dělnictva snili o důstojných pracovních podmínkách, o práci pro každého. O dvacet let později všichni už práci měli, ale ouha, něco se nepovedlo. Dělnictvo sice dosáhlo svého, ale radost ze získané práce asi nějak nepřišla. A když dělníci viděli, že prachy budou i bez práce, tak přestali makat. A přestali makat i šéfové a pořád se o práci jenom kecalo a skutek utek. A největší hlína to byla asi pro reprezentanty bývalé buržoazie, ti totiž viděli, že to komunistům nevyšlo, a že se jim to sype pod rukama už osm let po Únoru. Frič i ostatní lidi od filmu si to v této rádoby satirické komedii (ve skutečnosti nekompromisně pranýřující socialismus) opravdu ze srdce užívají a vychutnávají. Je to taková Fričova osobní pomsta tomu socialistickému Absurdistánu, který jemu a mnohým jiným znemožnil svobodně tvořit. Film je krásným příkladem toho, jaké peklo bylo býti kritikem ve své době (ale i kýmkoli jiným, prostě tehdy "být"). 70% (04.12.2011)

Autorem scénáře je tehdejší ředitel Českolovenského státního filmu Jiří Marek, takže je jasné, že o nějakou ostře jízlivou stairu nepůjde, spíše je to "pozitivní konstruktivní satira". Scénář moc povedený není, nezachraňuje ho ani chvílemi nápaditá Fričova režie a některým hercům možná trochu svazuje ruce. Nápad s filmem ve filmu nebyl tak špatný, ale komentář Ladislava Peška mi chvílemi lezl na nervy. Navíc mě zaráží trochu proměnlivá úrověň jednotlivých povídek. První povídka má slibný rozjezd, ale díky scénáři působí postavy Josefa Kemra a Miloše Nedbala po momentu zlomového povýšení dojmem karikatur. Naopak Lubomír Lipský a Zdeňka Baldová jsou přirození. 2*. Druhá povídka je oproti tomu z celého filmu nejvíce vtipná, nejlépe obsazená a zahraná oprvadu všemi zúčastněnými herci v čele s Janem Pivcem (úžasná je jeho scéna s Jiřím Sovákem). 4*. V poslední povídce mě rozčiloval správňácký ředitel (Gustav Heverle), ale zase se mi líbil referent Josefa Hlinomaze a úplně nejpůvabnější byla ve chvílích, kdy Vlasta Burian a Vlastimil Brodský opěvují život účetnický. 3*. Satira, která ani ve své době nepřitáhla do kin moc lidí (milion a půl bylo v padesátých letech pod průměrem), už dnes neříká vůbec nic. Je mi až líto, jaký superhvězdný ansámbl s jedním z našich nejlepších režisérů se tu v tom babrá a nesešli se na filmu s lepším námětem. Ale zase je to poslední film Vlasty Buriana... (17.11.2007)