Život je pes

Život je pes je, co se týká HAASOVÝCH veseloher, ta mému srdci nejbližší. Takovou energii a gagy a navíc v takovém množství jsem už v následných filmech neviděl... ■ Adinu MANDLOVOU zrovna moc nemusím, ale v tomto filmu jí to opravdu skvěle sedlo a výborně sekundovala. ■ Několik pozdějších filmů se snažilo zápletku tohoto filmu parafrázovat, leč bezúspěšně, aneb: když jeden dělá totéž, není to to samé, jako když druhý dělá totéž... ■ Někteří odborní filmoví kritici stavějí do porovnávací rovnice Vlasta BURIAN kontra Hugo HAAS, což si myslím, že je chyba, neboť každý z nich má úplně jiný druh humoru a zcela odlišný způsob, jak zaujmout diváka. ■ Tam, kde mi BURIANŮV humor přijde nudný až trapný, tak HAASŮV naopak břitký, ale zároveň jemný, a hlavně jeho sebeironie mi přijde přesvědčivá a svým způsobem okouzlující. ■ Život je pes patří mezi ty filmy, které si mohu pustit kdykoliv a vždy mi zvedne náladu. ■ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Hugo HAAS [95/100] ● Adina MANDLOVÁ [80/100] ● Theodor PIŠTĚK [84/100] ● Světla SVOZILOVÁ [77/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Okénko (1933) ● Mazlíček (1934) ● Ať žije nebožtík (1935) ● Mravnost nade vše (1937) ● Jedenácté přikázání (1935) ● Eva tropí hlouposti (1939) ● Roztomilý člověk (1941) ● Hotel Modrá hvězda (1941) ● Důvod k rozvodu (1937) ● Kristián (1939) ● The Nutty Professor (1996) ● On je žena (2005) ● Mrs. Doubtfire (1993) ● Tootsie (1982) ● Bílá nemoc (1937) ● Hinokio (2005) ● Hana zakari no kimi tachi e: Ikemen paradaisu (2007) ■ (Č) 15+ ■ (P) [TV] [PZ] [95/100] ■ (N) [2016] [Doma] [SD] [ϿϾ] [PZ] [95/100] ■ (CSFD) blackrain ● sportovec ● dopitak ● Jeanne ● Kulmon ● Zloděj kol ● Aegnor ● Vesecký ● Nonna ● xenopus ● Subjektiv ■ (C) [95/100] (23.09.2017)

Až nedávno jsem si uvědomil, jak je tento snímek na svou dobu moderní. Martin Frič byl moderní režisér, o tom není pochyb. Ale Hugo Haas by se svým herectvím narozdíl např. od Františka Smolíka mohl hrát ještě dneska. A co tepve ty gagy ("Táhnout!") a dialogy ("Je zajímavé, jak rozličně působíte na mé dcery." "To bude počasím."), které napsal ve scénáři, vtipně bláznivém, ale zároveň na realistickém základě. Takových scénářů a Hugo Haasů by dnes bylo potřeba jako sůl. Jinak herci ve vedlejších rolích hrají na jedničku. Mandlová, Dvorský jako domácí, Kohout jako zákazník. Mými favority jsou však tradičně skvělý Theodor Pištěk a ženský komik Světla Svozilová. (26.12.2006)

„To sem jaktěživ neslyšel, aby člověk musel platit dluhy!“ Viktor to nemá jednoduché, místo nabídnuté práce se všude dozvídá, že má „táhnout“, o jeho tvorbu nikdo nestojí, a když si chce v zoufalosti pustit plyn, vypnou mu ho pro neplacení, no zkrátka smolař. Ale znamení předznamenávající štěstí mu dodají novou vzpruhu…Přijde mi to jako takový malý zázrak, že se zde podařilo vystavět docela zábavnou podívanou na tak neuvěřitelně chatrné a prostoduché zápletce. A to i navzdory tomu, že tu Haas nemá s výjimkou (zde spíš průměrného) Pištěka prakticky žádného lepšího komediálního nahrávače. Jenže hlavní protagonista se v tomto filmu překonává, svou dvojroli využívá (až ždímá), jak jen se jen dá, a nutno dodat, že je radost ho při tom pozorovat. Ať už při jeho mistrných „schizofrenních“ scénách, romantickém tokání (líbil se mi hlavně perfektní „dialog“ v kanceláři) či třeba vymlouvání se panu domácímu a nechtěné ctitelce. Hlavně kvůli výbornému Haasovi dávám ještě slabší 4*. „A do rána budete jako rybička!“ - „Já vím…na suchu, slečno.“ (24.11.2019)

Scénu s bláznivou podstolní výměnou jsem si zkresleně pamatoval z dětských let, kdy jsem film viděl na chatě. Hugo je skvělý, líbí se mi především jeho práce s jazykem, kdy hodně vět nedokončí, nebo některé myšlenky jen naznačí, pokoktá, prostě nádherně (a počesku) přemýšlí nahlas. Dost jiný, ale podobný způsob proslovu jsem vypozoroval u Normana Wisdoma, ačkoliv proti němu je Hugův projev a vystupování hodně suverénní. Přes využití některých na svou dobu jistě převratných filmových triků (dvojexpozice, "nepostřehnutelný" střih, zadní expozice) se film vyznačuje silnou inklinací k právě doznívající éře němých filmů, přesněji grotesek - schválně si všimněte - jsou tu dlouhé scény, ve kterých se vůbec nemluví, způsob pohybu, zrychlení a pozice kamery sklouzává velmi často k němé grotesce. (02.01.2015)

Stále svěží komedie, která na svou dobu neuvěřitelně inteligentně pracuje s pointováním situací, návratnými motivy a hlavně slovním humorem, který bohatě čerpá s třeskuté dvojznačnosti. Navíc je děj podán dynamicky a graduje ve skvělém dvojnickém závěru. Haas ovládá plátno a Mandlová mu zdárně sekunduje, škoda, že Haasova škola z ní bez jeho přítomnosti vyprchala a znovu v ní musel talent dolovat až Vávra. Velmi příjemná byla i Svozilová v opravdu ulítlé roli milovnice vážné hudby a starších pánů. Výmluva typu "šla jsem po ulici a teď najednou začalo pršet a mně se srazily sukně. Já musela dělat malý kroky..." je jen jednou perlou z dlouhatánského slovního náhrdelníku. (25.11.2009)