Ill Manors

Nemusí se vám to líbit, nemusíte s tím souhlasit, ale to je asi tak všechno co s tím můžete udělat. Drsná, ale pravdivá realita současného Londýnského podsvětí, do které by nikdo z naší relativně klidné středoevropské pohodičky nechtěl spadnout. Dobře napsáno i natočeno, až na ten trochu přibarvený konec, ale to se dá odpustit. Určitě nedoporučuji na pohodové nedělní odpoledne a pro příznivce dechovky. (31.12.2013)

Tenhle film ono klasický klišé podává v první polovině ještě tím nešikovněji, že si vybral kluka, kterej všechno dělá fakt jen proto, aby dostal od svejch novejch kámošů trávu. Takže když do toho někdo rapuje o jeho "problémech", je to vyloženě k smíchu. Druhý příběh mi přišel tak nevýpovědní o čemkoliv, prostě jen obyčejná povídka bez sociálního přesahu, že ani nevím, proč to tu bylo, když vypravěč se o přesahy tak úpěnlivě snaží. Tím je z toho ještě větší bordel. A uvažování Drewa by mě fakt zajímalo. Tak strašně se tu svaluje vina na nějaký "systém", že mizí jakákoliv osobní zodpovědnost lidí za svoje chování. Čímž se to vše stává podivným odosobněným konstruktem, kde nějaká reálná špína není vůbec přítomná - protože reálná špína plyne z chování lidí v konkrétních situacích, ne z abstraktního zlého systému, který je tu přes ten zástup hajzlů jediným záporákem. A všichni ostatní jsou jeho oběti. Zapomíná se třeba, že v drogách nejede jen spodina, ale i největší boháči - není to věc primárně sociálního postavení ani majetku, ale především osobního slabošství (nebo osobního rozhodnutí - podle toho, jak to berete). Samozřejmě je to složitější, ale právě o to jde - dvouhodinovej film si může dovolit to rozebrat, podívat se na to z víc než jednoho úhlu pohledu a přemýšlet o tom - ne svůj primitivní závěr vyblít před diváka se vším patosem, co to jen jde. Ill Manors se uzavírá do krabice, zobrazuje výlučně pár zvolených postav (a občas u toho zarapuje o někom jinym, kdo měl krutý dětství - očividně každý britský pouliční feťák má několik mrtvých a několik alkoholických rodičů) žijících podle jednoho kódu, a tváří se, že nic jiného neexistuje a není teda cesty ven - ale to je lež. Není z toho cesta ven pro čtrnáctiletýho fakana, kterej nemá problém jít kvůli dávce trávy zmlátit kámoše, protože ten do toho světa patří a zaslouží si ho. A tvářit se, že neměl na výběr, je prostě pokrytectví a šílená zkratka. Není to žádná generační výpověď - je to pokus o omluvu chyb části jedné generace svalováním viny a na nějakou "prozřetelnost" nebo "systém" - v prvním příběhu vyvoláváním lítosti vůči někomu, kdo si ji nezaslouží, a v druhém výběrem někoho tak ultimátně politováníhodného, že tím mizí kontakt s realitou. (04.05.2014)

Velmi originální koncept rapového muzikálu je jedním z nejzajímavějších debutů poslední doby. Raper a režisér Ben Drew spojil obě své záliby do jednoho filmu. Po filmové stránce by se sice dalo snímku mnohé co vytknout, někteří herci nestačí na své party a u mnohých scén mi chyběl pocit autenticity, hodně je také znát nedostatek financí a nízkorozpočtový charakter snímku trochu ruší, mnohé však přebije originální scénář s postmoderními prvky popisování jedné události z úhlů různých postav a hlavně dobrá hudba. Rap osobně normálně neposlouchám, ale tady mi přišel jako velmi adekvátní zvolenému charakteru vyprávění. Navíc nápad pojmout celý příběh coby muzikál a rapovým intermezzům dát i charakter nositelů děje a posunovat děj právě jimi, je nápad velmi progresivní a minimálně zaznamenání hodný. (06.01.2014)

Filmů plných násilí, drog a vulgarit je moc. Na můj vkus až příliš. Ale má to nějaký důvod, možná jsou lidi, kteří to vidí úplně jinak a naopak by řekli, že je to téma opomíjené. Myslím to tak, že já v ničem podobným nežiju, třeba i proto, že se tomu zcela záměrně vyhýbám, zatímco někdo jiný to může vnímat jako běžnou realitu, kterou co do kvantity válcují maloměšťácký srajdy. Takže ať to nějak uzavřu- nezpochybňuju, že dnes lidi žijou v takové mravní i skutečné špíně, jenom si přeju, aby tenhle svět nakonec nepřeválcoval ten můj. Taky není úplně byz chyby, ale tady v tom nefunguje lautr nic. Na Ill Manors se mi ale líbilo právě to, že si tady někteří lidé, vlastně skoro všichni, zachovali větší či menší kus lidskosti. Jak moc to přitom bylo realistický, to skutečně nedokážu posoudit. Ale bylo mi to sympatický a značně to ovlivnilo moje hodnocení. Depka, kterou ve mně podobný filmy pravidelně vyvolávají, se sice dostavila, ale tentokrát nebyla tak intenzivní. (24.03.2013)

'Město bohů' po anglicku. Jelikož jsem z hiphop scény už tak nějak "vyrostl" (během příchodu módy 'pánvičky na hlavě' k nám... už to bude nějaký pátek), tak jsem chvílema pociťoval dávku afektu, kvůli čemuž nemohu udělit plné hodnocení... ale jinak je to výborné krimidráma... a ještě lepší na režijní debut. 85% (26.02.2013)