Hobit: Bitva pěti armád

Cestou z kina se mi hlavou motaly luxusní fráze do komentáře, ale teď jsou fuč a zůstala jen blažená vzpomínka na jedno z nejlepších fantasy, jaká kdy byla k vidění. Už nevadilo, že jde o vyfintěné trpaslíčky a zapomenutelnou křivdu. Byla to Středozemě v celé své kráse. Poprvé na mě dýchly stránky knihy (vidíte, na některé fráze jsem si přece jen vzpomněl). Filmu lze sotva něco vytknout. Od souboje elfích velitelů a Sarumana v Dol Gulduru, kdy zapudili Saurona do Mordoru, jsem věděl, že se jedná o výjimečné zpracování, které nemá obdoby. Pochopíte, kam směřovaly předchozí díly a uvědomíte si, že to celé jaksi vyzrálo. Samotná bitva pod horou měla neskutečný náboj a byla i chytře zpracovaná (celá bitva, lokální souboje, humorné vložky) včetně jedinečného vizuálního zpracování. Pokud jsem se díky filmu Gravitace ocitl na hodinu a půl v kosmu, tady jsem se na dvě hodiny ocitl uprostřed bitvy pěti armád Tolkienova světa. Takový je názor diváka, který jinak Jacksonovým zpracováním Hobita nedal nikdy pět hvězd. Jednou z nejlepších postav byl pro mě kupodivu Thranduil, který v druhém díle ode mě odešel s jmenným seznamem pohlavních orgánů. Když se však jako hajný Robátko hnal do boje, byl to vůdce elfů s veškerou svou majestátností a vy jste v tu chvíli věděli, že s ním to vyhrajeme. Hned za ním Thorin a jeho dračí nemoc, Bilbo na svém průměru a v neposlední řadě solidně pojatý Bard. Nejhorší postavu tam nenajdete. Snad jedině Legolas a jeho Kundabád a digitální tupouni. Ale což, už jsem si zvykl. (13.12.2014)

Je to vydarený akčný fantasy filmy, ktorý je záverečným dielom tejto slušnej série. Má celkom dobrý príbeh opäť pokračujúci po záverečných udalostiach dvojky, agresívny drak sa vydal zničiť jazerné mesto, čo sa mu z veľkej časti aj podarí a tak tí, čo prežili prišli o všetko a sú nútení zostať v zrúcaninách mesta pod horou, pričom dúfajú, že dostanú niečo z obrovského bohatstva zlata, aby mohli znovu opraviť svoje mesto. Lenže vodcu trpaslíkov Thorina už zlato pohltilo, má pre neho omnoho väčšiu cenu, než priateľstvo a česť, preto sa ho rozhodne s ostatnými brániť a to aj za cenu veľkej vojny. No agresívnych škretov, ktorí chcú horu za každú cenu je mimoriadne množstvo a tak sa trpaslíci, Elfovia a ľudia musia rozhodnúť, ako sa k celej situácii postavia. So spracovaním som dosť spokojný, úvod s drakom okamžite vtiahne do deja, pričom to pôsobí až prekvapivo nekompromisne, takže som mal z toho veľmi dobrý pocit. Následne sa síce nájde dosť scén, bez ktorých by som sa kľudne obišiel a to vrátane línie so skupinou trpaslíkov pri zlate, to ma vôbec nezaujímalo, ale našťastie je aspoň stále jasné, že sa chystá niečo veľké a to sa presne stane a tak keď už vypukne vojna, je sa stále na čo pozerať. Akcie je tu plno a som s ňou dosť spokojný. Je skvelo natočená, nadmieru veľkolepá, poteší aj dostatok zaujímavých nápadov a slušná choreografia súbojov. Nachádza sa hlavne v druhej polovici, ktorú už tvorí samotná vojna niekoľkých strán a síce určite musím vytknúť jej celkovú nelogiku, toto nefunguje ani v rámci pravidiel svojho univerza, ale po stránke zábavnosti sa jej už nedá moc vytknúť a sadli mi nielen sekvencie, v ktorých je dôraz na veľkoleposť, takže strety stoviek protivníkov, ale aj tie menšie, kde ide skôr o menšie súboje. A tak opäť si ma najviac získali boje dvojice Elfov, ale v akcii sa je stále na čo pozerať. S hereckým obsadením som dosť spokojný, zostalo prakticky totožné s predchádzajúcim dielom vrátane nových postáv, ktoré mi veľmi sadli, pričom majú aj podobné množstvo priestoru. Jedine Richard Armitage ako vodca škriatkov ma už tentoraz vôbec nebavil. Réžia a technická stránka si tiež po všetkých stránkach udržali štandard z predchádzajúceho dielu. A nesklame ani hudba. Toto bolo moje prvé stretnutie s touto sériou, ktorú som v jej počiatkoch ignoroval, ale nakoniec som rád, že som ju skúsil. Takže po kvalitnej dvojke prichádza podobne kvalitné pokračovanie, ktoré opäť necháva nevýraznú jednotku ďaleko za sebou. K týmto dvom pokračovaniam sa ešte rád niekedy vrátim. 78% (03.01.2015)

"Trpaslík, jehož jsem poznal na dně pytle, by nikdy neporušil slovo." Jenže hobit míní a kurz zlata na středozemní burze mění. Ta část s mamoněním mě osobně moc nebavila, ale jakmile se do sebe pustily armády, tak to bylo pěkné pokoukání. Jenže udržet pozornost při asi hodinové bitvě je vysoko nad mé schopnosti a když je celý ten adrenalin zakončen půlhodinovým mudrováním o pravdě pravdoucí, tak to u mě zase na víc než tři hvězdy nevyleze. Nicméně jsem při monitorování přírody dospěl k závěru, že by si Nový Zéland patrně zasloužil, abych ho navštívil, takže se oficiální pozvánce vlády, s V.I.P. pohoštěním a návštěvou rugbyového derby s Austrálií, bránit nebudu. (06.02.2017)

Je až alarmující, kolik tu s námi bydlí sebestředných šulínků bez fantazie, co proloží Kanta Tolkienem jen proto, aby ve své kokotmunitě kriticky oslňovali podobně otylé zoufalce s mastnými vlasy a mohli si pak vzrušeni svým yntelechtem vzájemně vášnivě olizovat pohlaví. Ty nelidské dvě kila za lupen potom vyhodili jen proto, aby tu naprudko vystavili na odiv svůj maligní kokotismus a s Ňůtnem v jedné a se svými scvrklými koulemi naloženými do etanolu v ruce druhé velkohubě zahřímali nad porušováním fyzikálních zákonů a přehršlí digitálních triků ve filmu, kde je drak, trpajzlíci, horští trolové, zmutovaní skřeti, prstenové přízraky a tři prdele magie. Velmi erudované a opodstatněné! Rozhodně to mělo být natočeno Refnem s absolutním respektem ke gravitačnímu zákonu, který je přece povinen ctít i každý Sauron, a nejlépe loutkově s ručně napatlaným pozadím, aby se artový divák mohl umělecky rozplývat nad skvělým voděním marionet. Pítr dokázal zfilmovat pramáti všech fantasy, a to hned celou čtyřlogii, která byla ještě před čtrnácti lety považována za nezfilmovatelnou, a to tak famózně, epicky a velkolepě, že si u toho každý fanoušek musí nadšeně třít dokonale prokrveného Bilba a sem tam si hrábnout i na Pytlíka. Navíc pozorný čtenář již jistě ví, že Hobit je na rozdíl od Pána prstenu v podstatě jen přiblblá pohádka s infantilním hrdinou, který se člověku vybaví vždy, když se koukne mezi nohy. Dalším Pítrovým mistrovským počinem a přidanou hodnotou je tedy i to, že dokázal tuto žvatlavou až vyteplenou taškařici naprosto perfektně přiblížit atmosférou k Pánovi prstenu, a nikoliv ke zkurvenému Panovi Petrovi, jak byla původně koncipována. Prostě orgáč a moc doufám, že Péťa už detailně patlá Druhý věk Středozemě podle Silmarillionu, kde věčně povstávajícího Saurona poslal v Mordoru poprvé do prdele Isildur. (24.12.2014)

Já to věděl! Před projekcí jsem sice zaznamenal spoustu buď přímo mírně negativních či minimálně velmi vlažných přijetí (a to i mezi mými Oblíbenými), ale já stejně čekal, že u mě to bude přesně naopak. A taky tomu tak po zhlédnutí skutečně je! Peter je prostě moje krevní skupina a jeho režisérský styl a um mě stále dokážou dostat. Samozřejmě, že se dá do filmu rýpat, nejvíce asi kvůli dojemným a patetickým promluvám, které ke konci gradovaly (a bylo jich zde z celé trilogie pochopitelně nejvíce), nicméně v tomto zcela konkrétním světě hrdinů (a de facto pohádce, navíc při loučení se s některými postavami) tak nějak mají své (ospravedlnitelné) místo. Zároveň je třetí díl dokonalou definicí toho, čemu se říká „epické fantasy“. Byl jsem (znovu) svědkem skvělého filmové zážitku, a proto stejně jako předchozí 2 díly hodnotím plným počtem. (14.03.2015)