Okupace

Byl jsem velmi mile překvapený, řekl bych nadšený. Norové se nebojí a navíc se s tím nijak zvlášť nemažou. Deset dílů o reálné hrozbě ruské rozpínavosti, věrolomnosti ruské politiky a současně reálné slabosti všech závazků a příslibů západního světa ke společné obraně. Naprosto uvěřitelná sci-fi. Chvílemi mi to připadalo jako další série k letům šedesát osm a šedesát devět v Československu. Navíc filmařsky skvěle zvládnuté. (12.02.2017)

K natočení tohoto seriálu někoho vedl strach z ruské rozpínavosti. A to strach oprávněný. Rusáci jsou prostě kurvy, které, co jejich země existuje, mají jeden důležitý zájem, a tím je obsazování a zabírání sousedních zemí. Prostě to mají v krvi, o tom nebudu ani polemizovat. Je mi líto těch, kdo si myslí něco jiného nebo těch, kteří tuto vlastnost přisuzují USA. Něco jiného je mít vliv a něco jiného je zabrat území jiných zemí. Samotný seriál až tak dobrý nebyl. Vím, že ve skutečnosti by se to odehrávalo v podobném duchu a dramatičnost by byla zřejmá. Seriál byl ale takový nemastný neslaný. Pořád se jen kecalo a to mě zas až tak nebaví. No a nakonec se to celé utnulo téměř sci-fi způsobem. Objektivně ale musím uznat, že je jen můj problém, že se mi seriál moc nelíbil. Protože co se týče reálnosti, věřím, že tak nějak by se vše kolem dané situace odehrávalo. Možná mé hodnocení ovlivnil i fakt, že já ty Rusáky fakt nesnáším. V každé zemi, do které přišli, po nich zbyl jen bordel. A přesně jak v tomto seriálu, vždy si najdou důvod, aby mohli svůj pobyt prodloužit. (15.05.2018)

Okkuper vypadá jako by byl založený na nedávných skutečnostech a působí děsivě realistickým dojmem. Konfrontace tichého ruského nátlaku a norského navazování na politiku appeasementu je tu zobrazena nadmíru působivě zejména kvůli pomalému vývoji situace, který nemíří k pozitivní katarzi, ale propadá se do stále větší a bezvýchodnější deprese. Celkovému dojmu napomáhají silné postavy, které jsou značně nevyhraněné, jsou neustále rozervané vnitřními dilematy a vzhledem k nepříjemným posunům situace dochází k vývoji jejich postojů. Důležitý je i fakt, že seriál rozděluje hlavní pohled mezi několik hlavních postav, z nichž každá má své vlastní motivace (většinou nepochopené okolím), ale hlavně každá pochází z odlišného pracovního prostředí. Díky tomu nemá Okkupert problém s kolísavým tempem a nemusí se soustředit jen na politické dialogy, které postrádají sílu čistě politických seriálů jako je House of Cards nebo Borgen. Výtku však lze mít k Djuptvikovi, který v několika prvních dílech funguje jako hlavní tmel mezi jednotlivými zatím nepospojovanými postavami. Jeho neustálá přítomnost a vstup do děje v případě neřešitelných problémů mezi oběma stranami působí po chvíli trochu otravně. Snad jediná scéna, kde se nečekaně nenachází je, když Wenche hovoří se svým lékařem… I když i tam se to „dalo“ čekat: „Bohužel rakovina se již dostala do finální fáze, tohle dokáže vyřešit už jenom Djupvik.“ (11.05.2016)

10 dílů, 9 měsíců. 10 x 45 minut plných akčních situací z vysoké mezinárodní politiky. Kdo je hrdinou? Premiér Norska? Ruská velvyslankyně? Śéfka tajných zpravodajských služeb? Členové Svobodného Norska? Investigativní novinář? Dvojí agent Hans Martin Djupvik? Majitelka restaurace? Právníci? Obyčejní lidé? (05.02.2017)

Začátek se rozjíždí v hodně pomalém tempu, nicméně od poloviny je to takový masakr, který směřuje k naprosto šíleně vyhrocenému finálu, že jsem místy ani nedýchal. Sakra se těším na druhou řadu. Opravdu mistrovský kousek ze severu Evropy, který zároveň děsivě ukazuje současný politický svět. Hybridní válka v přímém přenosu. Jen upřímně doufám, že se tohle nezačne v blízké budoucnosti objevovat v Litvě nebo Estonsku než v celkem mírumilovném Norsku. 87% (05.02.2017)