Režie:
Claude BerriScénář:
Gérard BrachKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Jean-Claude PetitHrají:
Yves Montand, Daniel Auteuil, Emmanuelle Béart, Hippolyte Girardot, Margarita Lozano, Ticky Holgado, Elisabeth Depardieu, Jean Bouchaud, Roger Souza (více)Obsahy(1)
Deset let po tragické smrti Jeana se život v malé vesničce ve francouzské Provence ustálil, má poklidný rytmus a působí idylicky.Farmář César pěstuje květiny a zavlažuje svůj pozemek vodou z pramene, který tenkrát tak nečestně získal. Je bezdětný, a tak domlouvá svému synovci, aby si našel nevěstu. Mladík se jednoho dne v horách zamiluje do tančící Manon, dcery zesnulého Jeana. Zamiluje se, ale netuší, že Manon jako malá viděla, kdo za smrtí jejího otce stál, a že se nyní rozhodla vrahům pomstít... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (144)
Druhý diel sa mi podarilo vidieť po vyše roku od prvého, ale presne si pamätám tú nudu, čo som vtedy zažíval. S Manon je to už lepšie, nielen pre jej krásu, ale stále sa niečo deje. Za jej pomstu by sa nemuseli hanbiť ani mafiánske esá a ako si to „slabé“ dievča vychutnalo... Záver je s jedným neočakávaným prekvapením navyše, ale bohužiaľ stále mi tento film pripomína intrigánsku telenovelu s trochu vyšším rozpočtom. ()
Pokračování "Jeana od Floretty" (resp. druhá část Živé vody) se nese pochopitelně ve stejném duchu a přesto je trochu jiná. Na scénu vchází nádherná Manon v podání Emanuelle Beárt (léty však ještě zkrásněla) a rozpoutává svou pomstu. Jinak nejsilnější stránkou filmu jsou bezesporu zajímavé charaktery, podkreslené výtečnými hereckými výkony. Ač jsem v to na začátku ani nedoufal, Hugolin i César jsou spíše tragické postavy a bylo mi jich ke konci spíš líto. Film má ode mne hezkých a poctivých 85% - ovšem kdyby se oba díly sestříhaly do jednoho tříhodiňáku, dal bych možná 100% (a stejně dávám literární předloze) . ()
Pokračováni zfilmovaného románu Marcela Pagnola navazuje na film Jean od Floretty. Před deseti lety César se svým strýčkem způsobili smrt hrbáče Jeana a ukradli vodu z pramene na jeho pozemku. Nastává čas zúčtování. Pomsta na sebe bere podobu krásne hrbáčovy dcery Manon, do které se César nešťastně zamiluje. Manon hraje mladičká a krásná Emmanuelle Béart a když sa nahá koupe se svými kozičkami, tančí a hraje na harmoniku, je opravdu přesvědčivým ztvárněním divoké a nespoutané krásy, která jediným dechem vyfoukne Césarovi rozum z hlavy. ()
Mohlo by se zdát, že po prvním dílu jsou již karty jasně rozdány. Jenže ten zdánlivě omezený César se svým synovcem zde působí od začátku v podstatě sympaticky, jako ti, co si zbyli sami pro sebe a začátek nesoucí v duchu milostného opojení je velmi svěží. Pak na oslavě učitelových narozenin jsem zase v Césarovi viděl toho lakotného pokrytce, ale záhy mě následujícím dějím dojal prakticky stejně jako nebohý hrbáč Jean...A teď už radši končím, abych nevyzradil závěrečné odhalení, které z tohoto dělá hodně velký příbeh...S pointou, ke které prostě není co dodat. Každopádně mě náladami po romantično, pomstu, otázky o kolektivní vině a především závěrečnou katarzí pokračování strhlo ještě více než první díl. Velkou poklonu bych také vysekl Yvesu Montandovi, který všechny polohy své postavy (po nechutné pokrytectví, až jistou stařecnou moudrost a dojemné prozření) dokázal vystihnout dokonale, charismatisticky a to často s minimálními výrazovými prostředky. Snad díky panu Montandovi a závěrečné pointě si dovolím dát plný počet hvězd. ()
Velmi dobrý francouzský film, který dějově navazuje na předchozího "Jeana od Floretty". Vyzdvihnout musím zejména výkony třech hlavních představitelů (Montand, Auteuil, Béart), přičemž snad nejvíce mě překvapil Daniel Auteuil - jinak charizmatický chlapík se tu zcela převtělil do role dojemného mouly. Závěr filmu pak svým sdělením plně koresponduje s celkovým vyzněním téhle vesnické "ságy." Příkladná ukázka toho, že i Francouzi mají na venkově Sekaly a dobré rodáky... ()
Galerie (35)
Photo © Radiotelevisione Italiana
Zajímavosti (4)
- Aby režisér Claude Berri motivoval Emmanuelle Béart k natočení scény, kde se koupe nahá, sám se svlékl a zaplaval si v řece. (ČSFD)
- Příběh byl původně vyprávěn ve stejnojmenném filmu z roku 1952, který napsal a režíroval Marcel Pagnol. Jeho počáteční stopáž přesahovala čtyři hodiny a studio ho drasticky zkrátilo. Zklamaný Pagnol předělal svůj scénář do dvou románů, na jejichž kopie o několik let později narazil Claude Berri v hotelovém pokoji. Příběh se mu líbil a rozhodl se jej adaptovat do dvou filmů. (ČSFD)
- Když Manon (Emmanuelle Béart) přijde na hřbitov (v čase cca 8:15), tak jeden z náhrobků spadne, jako kdyby tam byl jen postavený bez ukotvení. (Puxina)
Reklama