Batman

Ano, další báječný biják, který čerpá ze starších zdrojů, já si našel třeba Zodiaca. Mnohem důležitější je, že se tvůrcům po letech podařilo vytvořit opět epický i romantický, krvavý i jemný, napínavý a společensky zajímavý komiksový film a kupodivu je to zase Batman, který je, marná sláva, prostě realistický superhrdina. Proč to nepřiznat, bál jsem se téměř všeho - Pattinsonova hereckého výkonu (a ne, nebylo to jen Stmíváním), délky snímku a toho, že Batman má během pár let TŘETÍHO představitele, ale všechny strachy byly rozptýleny. A to, co hudebně dokázal Michael Giacchino, je prostě famózní. Není to čistá stovka, našel bych i nějaký ten zápor, jako je občasný patos a doslovnost, ale proč se zabývat desetinkami, když jsem se tak dobře bavil!! (07.03.2022)

Váhám. Byť jsem ani na vteřinu nedoufal, že by nový Batman předčil kterýkoli z těch Nolanových, prostě jsem od něj očekával mnohem více. Nechápejte mne však špatně, stále je to velkofilm hodný vidění. Pro mne to však nejspíš bude stačit pouze jednou. Až se nad tím sám podivuji, neboť je vše na první pohled dokonalé. Batman atmosféricky tak temný, jak ho filmový svět ještě nepoznal. Navíc grandiózní rozpočet zajistil mimořádně hvězdné obsazení, dokonalou kameru a špičkové efekty. Obzvláště působivá byla v tomto díle hra se stíny. Navíc děj, ač zdánlivě rozvážně pomalu plynul, byl schopen neomylně zaujmout. Tak co tomu vlastně chybí? Otázka, na kterou nemám jednoznačnou odpověď. Snad to zapříčinil fakt, že finále nebylo nijak zvlášť velkolepé. Proto mne následné vyvrcholení ponechalo naprosto chladným. Pocitově proto nakonec nemohu udělit 5*, i když opravdu mnoho nescházelo. 80% PS: Jsem jediný, komu film svým vývojem tolik připomínal Seven? PSS: Bonusové body za jedinečné namaskovaní Penguina. (03.05.2022)

// David Fincher meets Dlouhý Halloween meets audiovizuální hody Války o planetu opic. Skvostnej velkofilm, který mi v kině hned několikrát rozpumpoval srdeční sval, dojal mě, vyděsil a nakonec nadchnul tím, jak to celé překvapivě drží i přes tu úctyhodnou tříhodinovou stopáž pohromadě. Vlastně nevím, čemu jinýmu už bych měl tu desítku napálit než téhle instantní bat-klasice. (01.03.2022)

Batman Matta Reevesa je noirovo temný, pripomínajúci atmosféru žánroviek z 40. a 50. rokov, miešaných s poctivou komixovosťou zošitových predlôh. Režisér a kameraman predviedli neskutočný cit pre záber - obrazovo film vo väčšine stopáže evokuje najsilnejšie momenty súčastníka, Denisa Villeneuvea. Prepojenie obrazu so zvukom a sountrackom je tiež majstrovské. Superlatívi ale pre mňa končia u spomenutých estetických a formálnych aspektoch. Nový Batman je príbehovo nekonzistentný, dramaturgicky veľmi prapodivne vystavaný, bez ťahu na bránku. Ešte sa mi u žiadneho filmu o Batmanovi nestalo, že by som viacnásobne kontroloval svoje hodinky, do kedy to ešte asi potrvá. S takto plytkým scenárom sa v mojich očiach filmu nepodarilo utiahnuť maratónsku stopáž. Každopádne si veľmi cením veľmi osobitý prístup a originalitu celého projektu. O niečom asi ale vypovedá, že momentálne mám pocit, že to už nepotrebujem vidieť opakovane... (06.03.2022)

Mému náctileté já, poslouchající Nirvanu (ok, víc NIN) a čtoucí Nietzscheho, by se THE BATMAN zamlouval o poznání víc. Mé dospělé já by kdykoliv před tímto neonoirem, který je subtilní stejně, jako je v titulcích vyveden jeho název (přes celé plátno), dalo přednost kterémukoliv z dost zjevných inspiračních zdrojů. Fincherovy, Polanského anebo Scottovy filmy mají něco, co ten Reevesův postrádá: znepokojují svou nejednoznačností. Nesměřují od tmy ke světlu s postavou žijící ve stínu (práci s nasvícením odvisle od tématu a vývoje protagonisty ale cením, wtz), nemají potřebu svou symboliku (světlo-tma-stín, modrá a červená barva odvislá od policejních světel) explicitně osvětlovat. A komplexní problematiku zkorumpovanosti a provázanosti jednotlivých institucí (policie, soudy, politika, média) nemají potřebu simplifikovat, protože nejsou omezeny mantinely komiksového originu a norem velkorozpočtové podívané. Zatímco Nolanovi zmiňované normy sloužily jako záminka k experimentování s výstavbou a montáží a Burtonovi k zabydlení vrstevnatého světa příběhu, obývaného jimi favorizovanými vyvrheli, Reeves po Opicích zase blafuje hloubku a brakuje lepší snímky a konvence. Ve velmi dobrém až výborném neonoiru, který po dvou hodinách z necelých tří definitivně přepne do šestákového melodramatu a komiksového sešitku, musí být paralelismy v životních osudech postav i v řešení předkamerového prostoru (Batman X Catwoman X Riddler), musí se v díle kladoucím důraz na prvky motivované s ohledem na skutečnost a prvky strhávající pozornost na sebe a médium objevovat nejomšelejší žánrové věci z omšelých (předvídatelná rodinná tajemství, záchrany na poslední chvíli atd.). Oceňuji koncept, oceňuji jeho uchopení (více styl než neobratné vyprávění s proměnlivým počtem ústředních postav: delší záběry, nízká hloubka ostrosti, spoléhání se na zdroje světla z předkamerového prostoru, provázání skrz výbornou hudbu chytře pracující s vývojem leitmotivů jednotlivých postav, vnitrozáběrová montáž mnohdy prostřednictvím nějakého prostředku oddělující postavy žijící ve vlastním omezeném mentálním vesmíru, neostrost odpovídající míře neinformovanosti jednotlivých aktérů atd.). Neoceňuji Reevesovu potřebu - spolu s Amadeem řečeno - srát mramor. (02.03.2022)