Lehká jako dech

Anorexie a bulimie je téma, se kterým se dá hodně dobře pracovat. Filmů zpracovávající tuto problematiku moc není, a proto jsem se „těšila“, co „nového“ přinese „Lehká jako dech“. Ale abych byla upřímná, jsem neskutečně zklamaná. Člověk, který o těchto nemocech žádné přílišné informace nemá, si po zhlédnutí tak maximálně řekne něco o znuděných slepicích, co už roupama neví coby, a tak hladoví. To, co dívky skutečně cítily, ve filmu pořádně popsáno není. Tvůrci nám sice umožnili nahlédnout do dvou odlišných rodin, kde jedna klade na své dítě přehnané nároky, zatímco ta druhá je lehce uhádaná, ale život ani v jedné z těchto rodin nebyl natolik extrémní, že by mladé dívky vyburcoval k těmto sebevražedným sklonům, takže deprese musely byt „doladěny“ nešťastnými láskami a dalšími vlivy, s tím, že všechny tyto spouštěče přejídání/nejedení byly naťuknutyjen velice povrchově, takže málokterý divák hlavní hrdinky dokázal pochopit. To, co celý film fungovalo lehce podprůměrně, bylo v posledních minutách smeteno ze stolu naprosto katastrofálním závěrem, který snad ani pochopit nejde. Jedna slečna umře, druhá se zfetuje a posléze spokojeně zamává svému tatínkovi vylézajícímu z popelářského vozu. Opravdu to dávalo smysl? Ani náhodou! Celkově tento počin hodnotím 1*, výš jít opravdu nemohu. Co se týče hereckých výkonů, tak jediné, co by asi trochu stálo za zmínku, bylo herecké předvádění se Marie-Luisy. Druhá hlavní hrdinka byla silně nesympatická, protivná, nelogicky jednající a neskutečně lezoucí na nervy, takže jediné štěstí, že filmová stopáž byla jen něco málo přes hodinu, jinak by zde bylo nebezpečí, že po svém monitoru něco hodím :) Film byl neskutečně pocitově plytký, neměl spád, strašáky jménem Ana a Mia (anorexie a bulimie) popsal jako nemoci znuděných mladých hus a spíš, než jako varování, působil jako návod pro mladé slečny, které už od teď ví, že polykat tampóny se vyplatí, pokud zmíráte hlady. (07.09.2013)

Vít Olmer natočil pro ČT spíš agitku na téma anorexie než nějaký zajímavý příběh o dvou náctiletých "profesionálních" anorektičkách . Hrozně předvídatelné, depresivní ( až na malý záblesk na závěr ) a v momentech, kdy se ten malý tuček přejídal i nechutné. Dvě hvězdy za dobrý výkon obou hlavních hrdinek. (13.07.2020)

Ano, zajímavé téma, ale bohužel se mi zdálo, že ztvárnění něco chybělo. Režisér to mohl pochytit lépe, méně experimentálněji. Prostředí jsou totiž zachycena protichůdně, nepřesvědčivě. A hlavně mi vadily všemožné detaily, občas obecně práce s kamerou. O experimentujících "vizích" nemluvě. Třeba i v závěrečných titulcích bych očekával nějakou statistiku zjištěných dat o hospitalizaci nemocných dětí. (24.06.2013)

Námět je na 5*, mnohem horší už je provedení....ale stejně jsou to pro mě 3* za sympatickou Zrzečku, taťku popeláře a třetí za to, že by to měly vidět všechny mladé holky. Nejvíc mě vadily nic neříkající záběry s naprosto jednoduchým zpracováním. PS. nikdy mě nenapadlo, že někdo může źrát tampony.... (24.06.2013)

Zajímalo by mě, proč to má tak nízké hodnocení. V rámci filmové kapacity to není úplné dno. Naopak. Řekla bych, že je to velmi dobře pojatý průser dnešních trendů. Taková malá kulička to skutečně nemá lehké a o to hůř, že jí moderní doba nepomůže. Dejte kameru do obýváku české rodiny a nebude to o moc jiné. Dle mého názoru vzal Vít Olmer veliký problém (a ne jeden) do svých rukou a s prstem vztyčeným ukázal divákům, jak nebezpečné jsou lidské bolesti, které si každý z nás nosí sám v sobě. (19.02.2014)