Il prefetto di ferro
I Am the Law
Režie:
Pasquale SquitieriKamera:
Silvano IppolitiHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Giuliano Gemma, Stefano Satta Flores, Claudia Cardinale, Rik Battaglia, Luigi Montini, Paul Müller, Tommaso Palladino, Tony Askin, Enrico Maisto (více)Obsahy(2)
V roce 1925 posílá Mussolini na Sicílii Cesara Moriho coby policejního prefekta, jehož úkolem je zlikvidovat mafii. Následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného šéfa", který nechal zatknout přes dva tisíce mafiánů. Filmové drama na motivy skutečného příběhu o boji proti sicilské mafii. V roce 1925 posílá Mussolini, který se před třemi lety dostal k moci, Cesara Moriho na Sicílii. Mori je jmenován policejním prefektem a dostane za úkol zlikvidovat mafii. Fašistický režim byl totiž její mocí i vlivem značně znepokojen, a tak následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného prefekta". Po brutálním vyvraždění rodiny postupuje Mori během policejních operací, které připomínají spíš válku, s bezpříkladnou důsledností a tvrdostí. Bojuje výhradně v předních liniích a dokonce neváhá vyzvat na souboj jednoho z banditů. Přestože díky svým drsným metodám dosahuje v boji s menšími rybami ve vodách organizovaného zločinu zázračných výsledků, brzy zjistí, že mafiánští bossové jsou napojeni na důležité představitele státní moci. (Cinemax)
(více)Recenze (28)
Ked nevidim Radka, tak vidim u filmov zase komentar Karla Chrochta, a to je tu na databaze neonacek, konspiracny teoretik a veri v dementalne picoidy ako nwo. Skoda len ze u takych polizzioteschi filmov sa niet o koho opriet, len o Karlove kecy. Tron nekomentuje polizzioteschi filmy, ani Radek99, fragre prakticky tiez nie. Squittieri /Upiri v Benatkach, Corleone 1978 + tusim ze chvilu bol manzel Claudie Cardinale - asi preto ju tam dal/ mi ako reziser toho vela nehovori, a podla toho co som doteraz videl, bude toto asi jeho najlepsi film. Tematicky ide o Mussoliniho fasisticku Italiu, konkretne tu o likvidaciu mafie. Gemmu som nijak extra nemusel, Claudia Cardinale /le Ruffian 1983/ - tu som si tiez vsimol. Na Sicilii este za Mussolinihio prevladali feudalne stredoveke vztahy, preto sa mafii tam tak dobre darilo. A nielen preto. Dialogy na urovni, Gemma herecky vali, hoci namiestu Gemmu by som si vedel predstavit aj Tomasa Miliana alebo Mastroianniho. Talianska kinematografia je znama aj svojou amerikanofiliou - Bud Spencer a Terens Hill- ove filmy su toho krasnym dokazom. Tu sa vsak tvorcovia amerikanofilii vyhli - to je dobre, ide o talianske realie, a to je dobre. Napokon, aj taky Villaggio sa vyhol amerikanofilii a svojho Fantozziho tocil v Rime : 89 % ()
Hlubší propracování by tomu jenom prospělo; některé situace totiž vyznívají málo prokreslně nebo bez silnějšího pozadí, ale jinak se mi to překvapivě dost líbilo. Boj neohroženého prefekta proti početné sicilské mafii je totiž lemovaný neustálými rozpory ohledně toho, kdo jedná správněji a kdy je kdo v jaké situaci bandita. Je to tam navíc jen lehce na pozadí, neplynou z toho žádné soudy ani přílišné stranění mafii, prostě to jen ukazuje situaci takovou, jaká (nejspíš) byla a funguje to víc než dobře. Taktéž to má silnou atmosféru a naprosto perfektní závěr, který jen krásně stvrdí, že celou dobu šlo o víc, než jen o strohý boj proti mafii. Má to co říct, přitom je to úměrně podané svému zvolenému stylu a žánru a přitom si to na nic nehraje. A i filmařsky je to působivější, než by se mohlo takhle od pohledu zdát. Takové filmy mám prostě rád, a to klidně můžu být úplně jiného žánru, než jaký normálně sleduji - byť tohle není zas tak mimo, ale pointa je stejná. 4* ()
S koncem 80. let šla italská kinematografie tam, kam slunce nesvítí, abych nebyl vulgární. Železný šéf je dozvukem kriminálních filmů, jež byly v 70. letech nesmírně populární, aby se za pár let opět vetřely do přízně publika. Tenhle film je opravdu spíše pro chlapy, ženy v něm asi moc zalíbení nenaleznou, pokud je tedy nepřitahují zarostlí, spocení strupáčtí taloši. Giuliano Gemma je v titulní úloze naprosto perfektní, zatím co postava Claudie Cardinálové naprosto zbytečná, asi tvůrci nechtěli, aby to dopadlo, jako Bitva v Ardenách, kterou otec okomentoval lakonicky "byla tam jediná baba, na minutu a ještě to byla kurva". Ještě musím pochválit betelné lokačky, hudební složku dodneška nesmírně vitálního děduly Eníka Morriconeho, který dokazuje, že dokáže ohudebnit naprosto cokoliv (komisař Cattani vytahuje drápky), i fekal porno, viz. Salo a pidiroličku Rika Battaglii. ()
Kvalitní filmové drama s drobnými prvky westernu, neuvěřitelně jemnou atmosférou, skvělou psychologií postav a důraznou hudbou, která se vám vryje pod kůži, autenticita a realističnost z tohoto filmu přímo sálala (kamera a vizuál luxusní, je znát že na tomto snímku se financemi nešetřilo), je to v podstatě autobiografie osoby Cesara Moriho, který je ve dvacátých letech minulého století jmenován nejvyšším prefektem ("železným prefektem" jak se mu přezdívalo po celé jeho čtyřleté funkční období) na Sicílii (no on ho tam resp. poslal Mussolini, který se dostal tři rok předtím k moci), on má neomezenou moc, kterou se nebojí použít i potřebnou autoritu, a on je pověřen spešl úkolem jít po krku mafii, která zasahuje až do nejvyšších vládních sfér, brzo však přihází nevyhnutelný zlom, a to mohl bejt nakonec ještě rád...No nebudu prozrazovat (více ve filmu). Je to dobrý film, vyzrálý herec Gemma ve vyloženě kladné, hrdinské a hlavně pak celkově příjemné roli (jak film ukázal i dobrého stratéga a taktika) je fantastický (nikoho jiného na jeho místě bych si nedovedl představit, možná Nera nebo Volontého). Takového bychom potřebovali tady u nás, stačil by na všechno ale jen jeden člověk.? Kdy jak se ukazuje mafie je silná, hlavně díky tomu, že má konexe na zkorumpované politiky. Režisér Squitieri (manžel Claudie Cardinale, která si ve filmu rovněž zahrála, bohužel jen menší, spíše pak bezvýznamnou a zbytečnou roli) však natočil lepší mafiánské filmy (celkem 6 eurocrimi, viděl jsme všechny, viz takové "I guappi", "L'ambizioso" nebo "Corleone") na ty dvě hodiny hrací doby, to ale celkově zas tak vzrušující ale nebylo (akce a násilí tu nebylo velké, jako v jiných filmech z téže doby), krása venkova ze všemi místními tradicemi, zvyky a zlozvyky, její vůbec nadměrné využívání zde, film-jeho příběh, trochu narušovalo, ale jinak nemám mnoho výtek. Je to dobrý film 3,5/5*. ()
Názor Gorana Bregoviće, že dobrá hudba špatný film nepozvedne, sice respektuji, ale v hloubi duše si to nemyslím. Platí to nejen o těch jeho: moc ráda bych někdy viděla filmy s Morriconeho melodiemi, ale bez nich. Chci vědět, jak vysoká je ta přidaná hodnota, kterou právě on mnohým příběhům propůjčuje. Mafiánské drama Pasqualea Squitieriho by se mi ale líbilo i bez hudby. Nejen proto, že italská politická dramata prostě můžu. Nejen proto, že mám slabost pro westernově rámované příběhy, ve kterých niterně rovný muž vkročí do města a snaží se ho vyčistit od banditismu. Prefekt Cesare Mori (vynikající Giuliano Gemma) si nedovolil přiznat, že v kraji, kde se nemluví ani nezpívá, v kraji, kde bída je silnější než strach, je každá snaha něco změnit marná. Líbilo se mi to nejen proto, že jsem na zhlédnutí tohoto filmu čekala dlouhých dvaadvacet let od chvíle, kdy jsem o něm četla. Ani jsem nedoufala, že ho budu moct vidět na plátně, netušila jsem, že je barevný. A netušila jsem, že hodnocení ostatních mi z valné většiny vyrazí dech. Tak ráda bych napsala nějaký komentář na tuto mnohavrstevnou podívanou, ale jak to udělat a neutopit se v banalitách? ()
Reklama