Transcendence

To prostě nevymyslíš. Takovej sranec opravdu ne. Za sebe musím dodat, že s projekcí tohoto filmu mám spojený jeden nový a nečekaný zážitek a sice odešel jsem předčasně z kina. Ano je tomu tak někdy v 75 minutě jsem to vzdal. To se fakt nedalo, pár odpadů jsem už letos udělil, ale žádný z nich na tolik neaspiroval na mrdku roku jako tokok. Dokonce mě každý z těch snímků tak zdravě nasral, že jsem ho okamžitě dehonestoval v komentáři, ale tady nemám sílu a chuť ani na tohle a to už je opravdu co říct...0% (19.04.2014)

A budu zlej. Nebýt za kamerou tak uznávaný člověk jako Pfister a nepromenádovat se před kamerou početná sebranka jinak naplno zářících hereckých hvězd, snad bych hodnotil lépe. Ovšem když natolik ambiciózní a velkohubý příběh dobrovolně a opakovaně bije do mé omezené inteligence a ještě při tom říká "já tě stejně doběhnu, I'm made in Hollywood', opravdu nemám problém mu sám nastavit nohu a vymáchat mu hubu v odpadu. Není to samozřejmě tak zlé, abych v půlce otráveně odcházel, a pokud překousneme pár těžkých příběhových nesmyslů, tak první dvě třetiny se dají považovat i za celkem slušnou konverzační sci-fi s neokoukanou zápletkou. Avšak co se děje v závěru, to jest urážka všech, kteří se nedívají na film jen kvůli tomu, že Johnny i po padesátce vypadá tak švihácky. A právě Deppovi se skutečně divím, že do toho při svých zkušenostech šel - takhle ubohý charakter, který z pozice nejzáhadnější a nejdůležitější postavy ani pořádně neví, čeho chce dosáhnout, doposud neztvárnil. A takový je i celý zbytek filmu - nevypadá špatně a tváří se profesionálně, ale uvnitř je absolutně prázdný a těžce nezajímavý. Jaký to paradox, že pane Nolan? :-) 50% (09.07.2014)

Znáte ten pocit? Určitě ho znáte. S hlavou zabořenou do načechraného polštáře, jež voní jako čerstvě nařezané květiny, pomalu otevíráte oči a začínáte svět vnímat všemi smysly. Vrabčáci na okenní římse vytvářejí přenádherný orchestr podmanivých tónin a svěží paprsky ranního slunce proplouvají skrze žaluzie do vaší ložnice a na stěnách tvoří bujaré sluneční obrazce. Líbezná vůně kávy, jež se lne ze spodního patra až do vaší vyhřáté postele, vás definitivně probudí. Vy s úsměvem na rtech vstanete a plní energie se na špičkách prstů roztančíte uprostřed pokoje na veselou duševní árii. Dnes bude báječný den! Ovšem ještě předtím, než se zakousnete do lahodného sladkého pečiva s džemem, musíte vykonat jednu důležitou věc. Pod paži vezmete dnešní noviny a odcházíte na záchod. Začten do veskrze pozitivních zpráv začnete sveřepě tlačit a po několika pracných cvicích rektálního svěrače se ocitnete v nekonečné euforii, odlehčen, šťasten a očištěn. Vstanete, abyste spláchli, když v tom se probudíte a uvědomíte si, že ležíte pořád v posteli a jediné skutečné bylo sraní! Následující dvě hodiny se brodíte sračkama ve vlastních peřinách, z prostěradla se snažíte marně setřást všechna zaschlá hovna, když si zoufale otíráte zpocenou držku, omylem si nanesete na rty kousky hoven z podnehtů a nakonec se z toho všeho kvalitně zeblijete. Znáte ten pocit? Tak něco podobného se vám stane při sledování této poševní vulvoviny! Herecké obsazení dává tušit potenciálně vyšperkovanou zábavu a místo toho dostanete naprosté a trapné hovno. (07.05.2014)

Podle mého jde o kritický obraz nízké sociální inteligence vědců, kteří, i když dostanou neomezené prostředky na realizaci svých vizí, ztroskotávají na mizerném PR. Ale možná jsem to špatně pochopil. Každopádně už mi dlouho nedalo v kině tolik práce netranscendovat do světa spících. Wally, nedělej z nás voly. [40%] (17.04.2014)