Mrtvá jáma

Vidět film před půl rokem, možná by na mne zapůsobil lépe. Od té doby jsem ale viděl tolik osdesátkových béčkových hororů, že jsem se jich doslova přejedl a nyní mě uspokojí asi tak jeden z deseti. The Dead Pit výjimečný není. Na těchto filmech mi teď nejvíc vadí to, že se u nich člověk prostě nebojí - hraje se tu hlavně na zábavnost, herecké výkony jsou tomu odpovídající, napětí aby divák pohledal. Proto nyní osobně dávám přednost hororovým sedmdesátým létům a současnosti, která je podle mne mnohem různorodější. (18.09.2008)

Brett Leonard je pre mňa niečo ako Jack Sholder (Arachnid, Nočná mora z Elm Street 2): babrák, ale občas motyka vystrelí a podarí sa mu omylom nakrútiť akceptovateľný, neobjavný, ale atmosférický horor. Brett zaujal v roku 1992 Trávnikárom, ktorý sa preslávil hlavne tým, že oficiálne bol podľa poviedky Stephena Kinga, no neoficiálne s ňou nemal nič spoločné. Tri roky po nešťastnom Trávnikárovi (a pár rokov pred Virtuozitou a Skrýšou pre diabla) natočil Mŕtvu jamu. A hoci scenár nemá zmysel komentovať, atmosféra je pochmúrna a temná, mnohé krvavé scény sú drsné ešte aj v r. 2017 (kedy som film videl) a v neposlednom rade ma potešili dobré masky. Inak ale béčko ako vyšité. (17.09.2017)

Tradiční béčková slátanina se spoustou chodících mrtvol, pomatenými doktory a pěkňoučkou Cheryl, která má sice v květáku vymeteno, ale zase chodí hodně nalehko, takže se jí to dá odpustit. Pro fanoušky zombie filmů doporučuji, hlavně kvůli nejlepší scéně: vylití zásobníku (aka hydroglobus) se svěcenou vodou, kterou ještě ke všemu posvětila pošahaná jeptiška. No kravina jak noha, ale zábavná. (24.02.2014)

Jedna hvězda je možná z mé strany příliš kruté hodnocení tohoto hororu, kterému nechybí ponurá atmosféra, ale přímo strašně mě otravovala hudba, která prostupovala téměř celou stopáž filmu. I tak je Mrtvá jáma ničím nevybočující osmdesátkový horor s plochými charaktery protagonistů a hlavní hrdinkou v kalhotkách:) (20.11.2011)

Pamatuji si, jak v době mého dětství o tomhle filmu kolovaly děsivé legendy, ovšem nikdy jsem jej neměl příležitost shlédnout. Až teď po letech jsem si vzpomněl na toto "zapovězené ovoce" a s chutí na něj mrkl. No, docela solidní béčko s typickým dabingem, který mnohdy ponechává schizofrenní dvojhlas, což ale nahání tu správnou husí kůži. První polovina je trochu směšná a splácaná ze všeho možného, druhá s příchodem zombíků nabízí pár působivých momentů a hutnou atmosféru, i když to rozsvícení na konec už byl přece jen trochu moc :) No a že bych u toho brečel strachy jako někteří tehdější známí, tak to asi ne, viděl jsem daleko hrůznější věci, při tomhle se mi tep zrychlil skoro neznatelně. (31.08.2009)