Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Judit Pecháček, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Podzimková, Ondřej Novák, Roman Zach, Igor Bareš, Jiří Wohanka, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká (více)Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Československu. Mladičká sprinterka Anna (Judit Bárdos) se stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry. Vybočením ze světa tvrdého sportovního drilu je pro Annu pouze milostný vztah s Tomášem (Ondřej Novák). Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikovat tajně. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (689)
Psáno na webové stránky SOŠ a VOŠ, Nový Bydžov: Ve čtvrtek 19. března promítalo naše novobydžovské kino nový český film s názvem Fair Play, zabývající se problematikou života sportovců za dob minulého režimu. Propagační materiály (plakát, trailery, TV spoty apod.), ale hlavně obsah samotného filmu udělaly dojem i na žáky sportovního managementu naší školy. Alespoň biografickou formou se tak studenti vžili do role sportovců v době, kdy slovo "svoboda" mělo hodně zavádějící význam. Tento depresivní snímek poukazoval na tehdejší politický nátlak, který byl znát všude, kam československé oko dohlédlo. Komunistický režim chtěl mít moc nade vším a ve všem a sport bohužel nebyl výjimkou. "Nebudu reprezentovat tenhle systém," pronesla hlavní hrdinka filmu, která si prošla tvrdou cestou plnou životních překážek a silného sportovního drilu za podpory anabolických steroidů (dopingu), které jí předepsali "ti shora". Z filmu se dala též rozluštit jakási satira vůči naší světové rekordmance Jarmile Kratochvílové, která sice tvrdí, že dopingu se nedotkla ani přes rudý šátek, ale třeba o užívání dopingu ani nemusela vědět, což bylo ve filmu dost jasně řečeno. Fair Play nekončí žádným happyendem, ba naopak. Vše končí rádiovým přenosem Svobodné Evropy, vyjadřující bojkot letních olympijských her v Los Angeles roku 1984 kvůli "nedostatečnému zajištění bezpečnosti a nerespektování důstojnosti sportovců a také kvůli nesouladnému tažení americké politiky." Byl to určitě zajímavý a hlavně poučný zážitek pro naše žáky sportovního managementu, kteří si udělali po všech stránkách názor na sport za komunistického režimu. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) ()
Perfektně vysoustružený snímek, paradoxně možná až moc. Jednoznačná pozitiva jsou zde dusivá atmosféra, parádní kamera a hudba, vhodně vybraný casting. Ovšem jediný problém, který s filmem mám, je scénář, jehož repliky šustí papírem a znějí, jako by vypadly z nějaké laciné příručky pro scenáristy. Víte přesně, co se v dané scéně stane (ba i co přesně postavy řeknou), což je po čím dál tím více ubíjející a ke konci filmu už pomalu k nepřežití. To je bohužel častý problém u autorských filmů, kdy je na pozici režiséra a scenáristy jedna a tatáž osoba. Jinak jde o profesionálně odvedenou práci a poctivé filmařské řemeslo, které se u nás tak často nevidí. Za to rozhodně palec nahoru, ale na zadek jsem si z téhle "férovky" tedy nesedl. ()
Na rozdíl od hlavní hrdinky, film občas kolena dává hodně vysoko. A nedošlapuje úplně přesně tam, jak by měl. Hlavně svojí občasnou zkratkovitostí ve vývoji vztahu Anny a Tomáše (seznámení v tramvaji?) sráží účinek hned několika navazujících scén, čímž si zbytečně nabourává dobře vystavěnou dramaturgickou linku, ve které jde hlavně o osobní dramata a morální dilemata. Ty naštěstí fungují v ostatních rovinách (trenér, matka). Ano, bude se to mnohokrát zmiňovat, ten mučednický piedestal, který režisérka staví každou chvíli někomu jinému, je chvílemi až moc schematický. Ale naštěstí síla tkví v hereckých výkonech. Barešův estébák, Malého klubový doktor a především samotná Judit Bárdos přináší po dlouhé době ze Slovenska zajímavý herecký půvab. Aňa se snaží, ale je až moc mladou maminkou v roli, kterou si na režisérce vydupali v Negativu, namísto zamýšlené Ivany Chýlkové. Každopádně je to příjemné překvapení, už jenom proto, že se film chce vyrovnat s nedávnou minulostí a nebojí se vlastní cesty. ()
Velmi smutný film z šílené doby. Je dobře, že i toto téma - doping vrcholových sportovců - někdo převedl na filmové plátno. Kolik asi bylo takových sportovkyň a sportovců co nechtěli nic brát, ale museli... Příběh Anny je o to smutnější, že na její matku už režim něco měl a mohl tedy vesele vydírat vyškrtnutím ze svazu a znemožněním odjezdu na olympiádu... Kolik sportovních ,,lékařů'' za cenu navýšení výkonu vědomě svým svěřeným vytrénovaným ovečkám pumpovalo do žil chemické sajrajty? Ačkoliv film tak nějak zvolna plyne jako celá ta osmdesátá léta v Husákově půlnočním království a nejsou v něm žádné vyhraněnější scény (snad kromě budíčku STB), přesto na diváka plně dopadá celá ta zrůdnost režimu. Herecké výkony byly vynikající ať už se jedná o matku Anny Aňu, opravdu skvěle odporného Bareše a samozřejmě hlavní hrdinku zahranou Judit Bárdos. Ta je navíc velmi pekná baba :-). Jinak ty osmdesátky byly znázorněny naprosto dokonale i s celou tou svou šedí a opadanými omítkami na domech. Žádné barevné Vyprávěj, ale opravdickej hnusnej socík. Říkám stejně jako u Pout: Tfuj, ještě že už je to pryč ! 4 ampulky béčka * * * * ()
SPOILERY: Škoda, že to Andrea Sedláčková paradoxně svým postavám ulehčuje. Ani ne tak na rovině tělesnosti, která patří k silným stránkám filmu, protože schopnost Fair Play proklouznout do fyzické intimity a být nepříjemným zážitkem překračuje tuzemské zvyklosti. "Lehký" je film na morální rovině, když zobrazuje selhání postav, které buď nevědí, že selhávají (Anna), selhávají proto, že je k tomu nutí dobré úmysly a odpor k systému (matka). Fair Play z určitého úhlu pohledu může působit jako řetěz vytváření alibi pro to, co by mohlo v jiném kontextu provokativně být "chorobnou rodičovskou ctižádostí". Film není ani tak o dopingu v socialistickém sportu jako spíš o (z mého pohledu) méně pravděpodobném scénáři, kdy anabolika slouží jako zoufalý pokus tupé mašinérii normalizace uniknout. Je sice pěkné, že kolegyně Martina řekne Anně "tak to neber, když je to zakázaný", jenže tohle dilema Anna nakonec nemusí vůbec řešit. Vlastně pak není o kom pochybovat, protože i matka to dělá čistě in bona fide a nakonec symbolicky "zaplatí". Fair Play je tak příjemně stravitelným soft dramatem, které je nesporně poutavě a přehledně odvyprávěné, šikovně nasnímané, ale také nadmíru popisné a významově jednoznačné (fakt se musí matka po sugestivním výslechu v Bartolomějské ještě poblít mezi popelnice? To režisérka tak málo věří účinku té scény?). Je to další z filmů, kde malý člověk morálně triumfuje nad mašinérií moci, zatímco selhání probíhají ve druhém plánu a vlastně jen slouží ke zvýraznění fair play postoje protagonistky. Myslím, že to značně podvazuje působivost a dosah výpovědi. [60%] P. S. Přiznám se, že jsem si v mysli vytvořil vlastní film, kde by slavný osud socialistického bloku na olympiádě v LA byl pro hrdinku až kunderovsky krutým žertem. Asi je to tím, že mě láká fatalistická vize nedávné minulosti, v níž postavy jejich malé lži a kompromisy skutečně doženou. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (23)
- Tomášovi (Ondřej Novák) rodiče (Michaela Pavlátová a Pavel Lagner) si zahráli manžele také v Knoflíkářích (1997). (gug)
- Anna (Judit Bárdos) má ve svém pokoji plakát skupiny Blue Effect. Na plakátu je možné vidět i zakladatele této rockové skupiny Radima Hladíka. (Terva)
- Do českých kin na film přišlo 74,5 tisíc diváků, kteří v pokladnách nechali 7,7 milionu Kč. (NIRO)
Reklama