Temné kouty

Psychologicky osekané až na kost aneb nečtenáři absolutně netuší... Pasáže, které v knize - lepší než Zmizelá! - posílaly do kolen a nutily k nekontrolovatelnému chvění, jsou v lehce nadprůměrném snímku buďto jen okrajově zmíněny, anebo prostě trestuhodně nevyužity. Bez hlubších emocí, pocitově odtažité a natočené jakoby jen tak mimochodem. Vlastně jsem se během promítání nemohl zbavit pocitů, jak zmatečně a narychlo spíchnuté asi musí pro předlohou nepolíbené diváky v sále působit veškeré kruciální scény, a to včetně mrazivého finále. Jako jo, Hollywoode, šlo to lépe. Šlo to rozhodně lépe! Jádro pudla? Měl to být spíše chladnokrevný R-kový thriller s přesahem, nikoli přístupný klon temných severských kriminálek. Čtenáři si to holt hádám užijí méně, no. (09.06.2015)

Tak tímhle mě tedy Charlize, co by herečka hlavní role a spoluproducentka, pěkně naprdla. Čekal jsem, že to nebude kdo ví jak zářné, protože se o tom také kdovíjak zářně nemluvilo, ale Charlize je výborná herečka, jen leze veskrze do volovin - což se tady potvrdilo. Takovou dobu se to snaží budouvat nějakou atmosféru a začíná to pomalu vypadat, že by se z toho nějaké to mysteriózně-dramatické-thrillero vyklubalo, až šlápnete na lejno a rozmáznete ho po celé chodbě, kterou tenhle film je. Naprosto idiotskou pointu s chováním matky (spoiler! která se raději nechá zabít, aby s vrahem nechala samy čtyři/tři děti v baráku? Cože? Kvůli farmě? Ta je dětem u prdele, zajímá jen ji, děti by mohli za tetou i s ní a nějak by se to řešit dalo - zvolený způsob byla naprostá hovadina), stejně jako pointa s bratříčkem (spoiler! a jeho mladou milenkou s dítětem, přičemž oběma bylo u prdele, že uškrtila jeho sestru, wtf?). V tuhle chvíli jsem již věděl, že filmu víc jak dvě hvězdy dát nemůžu, ani kdybych fakt pod drogama kdy snad i chtěl. Jenže pak ještě přišel úplný závěr (spoiler!, kdy si oba zbývající rodinný dementi odpustili svoje chyby a viny)? Cože? Tohle už bylo fakt ultradementní a film šel doprdele. Čekal jsem, že on za to, co (ne)udělal zůstane hnít ve vězení, protože jeho sestřička, vědoma si toho, znovu potvrdí svoji původní výpověď a sama pak skočí pod kola prvnímu kamionu. Jediný, kdo tak zůstane znát pravdu bude její průvodce a člen Kill Clubu, který ale nebude moci nic dokázat a tak případ zůstane veřejně záhadou. A ono takovéhle lejno rozmázlé z toho vylezlo. Charlize, ty vole, co to děláš? (24.06.2015)

Až se vám bude zdát, že se děj poněkud komplikuje a že se těžko orientujete v množství postav, tak nezoufejte, bude hůř, ale na konci to do sebe zapadne. Naštěstí. Protože chvílemi jsem měl fakt obavy, jak to dopadne. Na celém filmu je fajn, že je celkem napínavý, dobře zahraný a podle kvalitní knižní předlohy. Tvůrci si mohli ale dát víc záležet. Výsledek působí jako delší verze kterékoliv epizody Odložených případů a přihrává k tomu i televizní look. Po skončení filmu si oddechnete, že to máte za sebou a že to zas tak blbý nebylo. Ale znovu bych si to nepustil. (30.10.2015)

Hodnoceny ve světle Zmizelé, která byla již v knižní podobě žánrem i tónem trochu jinde, jsou Temné kouty totálním fiaskem. O zklamání nicméně jde i při odhlédnutí od jména a pověsti autorky (která tentokrát nenapsala scénář, pouze dala režisérovi své posvěcení, cokoli je tím míněno). Nadbytek vypravěčů „dramaturgicky“ ubližoval již předloze, kde ovšem sloužil k vytvoření komplexního, zcela nenostalgického portrétu rurální Ameriky 80. let (amorálnost a násilí v ní bylo možné chápat nejen jako únik před chudobou, ale i jako metaforu zániku tamějšího farmářského způsobu života). Čtyři sta stran textu však není totéž co 100 minut filmu. Filmové Temné kouty jsou uspěchané, roztěkané, bez atmosféry a bez napětí. Otevření filmu vraždou sice slibuje detektivku, na jejímž konci dojde k odhalení vraha, ale vyšetřování probíhá příliš předvídatelně a jednotvárně, aby podněcovalo naši zvědavost a dávalo nám prostor k vlastnímu zapojení se do pátrání. Četné flashbacky málokdy doplňují detektivní linii, nevyvolávají ani nezodpovídají otázky ohledně identity vraha a s předstihem sdělují, co se Libby dozví od dalšího svědka, kterého navštíví. Zkrátka jsou redundantní. Sběr a vyhodnocování informací musely ustoupit před charakterovou proměnou Libby, měnící se z ženy pasivní, která založila svou „kariéru“ na přidělené nálepce oběti, v ženu aktivní, jednající víceméně bez pomoci mužů (v knize je Lyle ještě víc na obtíž). Jakkoli působivě (a přitom s mírou) tuto proměnu Charlize Theron zahrála, kvůli neustálým skokům v čase s Libby nestrávíme dost času, abychom do jejího vnitřního světa pronikli tak důkladně jako v knize, která mnohem více a lépe pracuje s hrdinčiným cynickým komentářem. Těkání mezi empatickou charakterovou studií a odtažitým krimithrillerem způsobuje, že film nefunguje ani na jedné žánrové úrovni. Stejně nekoncepční (resp. s koncepcí režiséra nesladěná) je práce Greengrassova kameramana Barryho Ackroyda, který sice správným svícením a ztlumenými barvami dokáže zvýraznit pochmurnost zápletky, ale syrově dokumentaristický styl (rozstřesená ruční kamera, zoomování) uplatňuje i ve scénách, kde by bylo žádoucí zklidnění a kde upozorňování na skutečnost, že kameru někdo drží v ruce a spontánně reaguje na probíhající dění, jen odvádí pozornost od dialogů. Podobné pochyby vyvolává práce s barvou ve vztahu k různým flashbackům. Zatímco zrnitý černobílý obraz nachází své opodstatnění u vzpomínek na vraždu, které tak připomínají poloamatérský osmdesátkový horor z hodně jeté VHSky, proč jsou černobíle (nikoli již zrnitě) natočeny i vzpomínky jiných postav, případně vzpomínky tvářící se jako objektivní, a na druhé straně nikoli retrospektivy vázané na hledisko Patty a Bena? Jestliže režisér z mnohdy jízlivé a brutální předlohy udělal uměřené, lehce sentimentální psychologické drama, kameraman ji pochopil jako variaci na Capoteho přelomový reportážní román Chladnokrevně. Divák pak nejlépe udělá, když namísto návštěvy kina sáhne po knize. 55% (19.06.2015)

V Temných kútoch je cítiť kvalitnú knižnú predlohu, aj preto zamrzí, že film pôsobí len ako rutinná dvojepizóda Odložených prípadov. Dojem áčkového projektu navodzujú iba herci a do istej miery aj kamera Barryho Ackroyda, ale skratkovitý scenár a nevzrušivá réžia ho naopak posúvajú na úroveň neurážajúcej a zabudnuteľnej kriminálky. Škoda. (25.08.2015)