Hacker

Stejný Mann jako v Miami Vice - dokonale čisté rukopisem, nejlepšími pouličními přestřelkami na světě, i zachycením jemnějších nuancí vztahů mezi charaktery, ale... příliš černobílé a přímočaré na to, aby dotáhl své nejlepší klasiky. Právě ta nejednoznačnost a provázanost mezi protagonistou a antagonistou, to bylo na Mannových filmech vždy to nejlepší, a to tady opět chybí. 8/10 (14.01.2015)

Od Collateralu se Mann stále hledá. Hacker je možná vizuální i atmosférická lahůdka, na kterou je radost koukat, ale jeden by až zaplakal při vzpomínce na neomylného Michaela z devadesátek, kdy dokázal podávat i jednoduché příběhy komplexně, emocionálně a psychologicky takřka vyzráleji než Scorsese. Hacker pracuje se zamotaným zločinecko-romanticko-mysteriózním námětem, kde nechybí buldočí charakter (Hemsworth), něžná a oddaná milenka a parta chladnokrevných zločinců s plány, v nichž jde o desítky milionů, ale jeho obsahová prezentace je ve všech ohledech tolik zjednodušená a povrchní, že pokud necháme mozek zcela vypnutý, výsledný dojem to neovlivní ani o ždibec - a to dokáže vzhledem k ultimátně vypiplanému Mannovu režijnímu stylu a Williamsovu tradičně skvělému soundtracku řádně zamrzet... 65% (23.11.2015)

Michael Mann je jedním z áčkových režisérů, který má vlastní rozpoznatelný rukopis. Navíc mě jeho hry s konvencemi kriminálního žánru většinou baví. Tentokrát je to spíš akční krimi, což ovšem ničemu nevadí. Scénář je sice na štíru s logikou, což se nejsilněji ukáže při odhalení plánu hlavního padoucha, ale jinak nevím, nač bych si mohl stěžovat. Navíc Wei Tang vypadá stále stejně dobře jako v době jejího filmového debutu (90%). (26.01.2015)

Od prvních záběrů jasně rozpoznatelný Mann tentokrát netočil podle vlastního scénáře a je to znát. Samotná zápletka je klasickou báchorkou o geniálním zločinci, který je nucen spolupracovat s vládními složkami, aby společně přemohli zákeřné gangstery. Ve filmu najdeme celou řadu poznávacích znaků Mannovy režie - dlouhé záběry na noční města, ostrou digitální kameru, precizní zvuk, brilantní přestřelky, ale pouze pokus o nenápadné vykreslení povah hlavních postav. Přesto Hackerovi něco zásadního chybí. Jsem přesvědčen o tom, že je to výrazná hudba, která v Mannových filmech mívala tradičně obrovskou váhu a narační důležitost. Podobně jako tuším již v Public enemy se režisér vzdal využívání rockových a popových písní a hudbu velmi upozadil. Když už se zdá, že pozvolna sílící tóny elektrické kytary vygradují podobně jako v Heatu, tak je track utnutý. Zpěv uslyšíme pouze jednou, navíc se jedná o lacinou kopii Lisy Gerrard, kterou Mann pro filmovou hudbu objevil. Nejnovější film mého oblíbeného režiséra tak stěží dosáhne na čtyři hvězdy. (07.11.2015)

jedine, kvoli comu sa tento film oplati vidiet je atmosfera a hudba. Inak mi to silno pripominalo lacne D-écko s Jean Claude van Dammeom z 90.tych rokov... Ako moze byt v jednom filme tak vela zlych hereckych vykonov? A preboha, kde vlastne prisli na ten debilny namet? Tolke idiotizmy a nelogicnosti, to sa veru len tak nevidi. Michael, Michael, co si nam to urobil? (07.06.2015)