Danielův svět

Pohled do duše mladého klučiny, který žije s vědomím své pedofilní orientace a přijímá za to plnou zodpovědnost se vším, co to obnáší - včetně sexuální abstinence. Pohled do duše mladého klučiny, který hledá své místo ve společnosti a zažívá svůj coming out. Pohled do duše mladého klučiny, který se otevřeně svěřuje na kameru se svými pocity. Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, jedná se o pohled do duše mladého klučiny, což tedy považuju za největší handicap filmu, který se snaží zachytit niterní svět pedofila. Jestliže se režisérka snažila ukázat světu, že i ti, jež považujeme za "úchyly", jsou vcelku normální lidé, kteří prostě musí žít tak, jak se narodili a akceptovat to, plně to chápu a klaním se - rozkrývání tabu, navíc takto otevřeně (skutečně ukázal světu svou tvář?), se prostě cení. Bohužel věk hlavního protagonisty značně ubírá na důvěryhodnosti filmu, minimálně v té rovině, kdy (a netvrdím, že to byl záměr) se projevuje snaha o zobrazení denního života normálního pedofila. Dneska je Danielovi dvacet. Ví, že nebude mít rodinu, že musí eliminovat svůj sexuální pud. Říká, že si je vědom toho, že jeho láska je zakázaná. Říká, že si vystačí s pravačkou. A já mu to věřím. Je mu taky teprve dvacet, že... // Výborný námět na časosběrný dokument. Protože fakt by mě zajímalo, jak člověk své abnormální (což není míněno pejorativně) sexuální zaměření vnímá, resp. zvládá třeba ve čtyřiceti, padesáti letech... A co se mezitím děje. Ale tohle není ten typ dokumentu. Tohle je čtený deník mladého kluka, který chce zažít svůj coming out. Ačkoli je jeho výpovědní hodnota - jakožto zpověď pedofila - zkreslená, minimálně tím věkem, jako otevřená zpověď se rozhodně cení. // A nemístná poznámka na závěr: ukázat, že život pedofila musí být těžký, protože je plný odříkání a sebezapírání, není nic lehkého, ale třeba Larsu von Trierovi k tomu stačilo pár sekund v Nymfomance. (26.08.2015)

Jako správný učitel vím, že jsou mezi námi lidé, kteří mají děti opravdu rádi, ale Danielův svět dělá téhle nešťastně zamilované komunitě hodně medvědí službu. Režisérka, dle svých slov s velkou mírou empatie, překlopila všechny zavedené stereotypy a snaží se to do diváka naládovat v koňských dávkách. Což se jí… nedaří. Titulní protagonista dokumentu totiž tím, jak na plátně působí, vyplňuje škatulkové vnímání pedofilů ze strany většinové společnosti bezezbytku. Jeho strojený a do hereckých manýrů vtěsnaný manipulativní projev spouští vaše obranné mechanismy, ač si můžete hrát na liberálního humanistu až za hrob. Že tomu chybí dramatičtější konfrontace s druhou stranou, už pak jde vyloženě na tvůrčí triko. PS: Po projekci režisérka přiznala, že je čerstvou matkou. Jestli se její potomek s Danielem setká, nebyla schopna potvrdit, ani vyvrátit. (14.10.2014)

Dalo by se říct, že morálně vás to uzemní a budete se snažit přemýšlet o sexuální deviaci jako o pocitu, který člověk může mít a obtěžuje ho, neví co s ním a v zásadě je na tom daleko hůř, než si dokážeme představit. Ta nejistota mě slušně ubíjela. Ale už nikdo bohužel neodpáře tomuhle počinu to, že Daniel vypadá, jako kdyby měl jasno jen z přesvědčení, a jeho kroužek z netu na tom nebyl o moc jinak. V podstatě tomu možná chybí více autenticity, více rozhovorů s lidmi, kteří k tomu mají více připomínek, a přebývá tomu touha o literární projev samotného Daniela a hluchá místa o ničem. (11.03.2015)

Chce to odvahu natočit podobný film, respektive v něm vystupovat. Je to odvážné a je to i pěkná ukázka toho, jak je možné natočit psychologický profil člověka se všemi jeho slabostmi i silnými stránkami. Až mě skoro překvapuje, jak je film hodnocen. Možná mezi sebou opravdu máme dost lidí, kteří hned neodsuzují. (17.05.2016)

Danielův (vytvořený) svět. Deviant, ano, osobně tuto sexuální orientaci považuji stále za deviaci, se sebekázní s dvěma rukama a svou myslí. Chce si vytvořit svůj svět. Chce nutit lidi kolem sebe, malé i velké, aby se jeho světu přizpůsobili. Daniel se zamiloval do prvního dítěte, které ho kdy v životě objalo. Věta, kterým mohl např. třicetiminutový dokument klidně skončit. Ne, pojďme do Evropy ukázat všem naší otevřenost. Na západě Evropy se ročně zabaví stovky giga dat s dětskou pornografií a pozatýkají se desítky lidí. A v srdci Evropy je několik odvážných hochů, kteří za nesmírný pokrok své sebekontroly považují fakt, že si při masturbaci představují děti, které neznají, ale na to dětské hřiště se čas od času stejně jdou mrknout...ale jen na chvíli, pánové.... Ta nejodpornější odvrácená tvář pedofilie se tu vůbec neřeší, naopak, hoši nechápou, jak je může někdo, třeba rodič nevinného vyhlídnutého dítěte, považovat za úchyly. Extrémně kontroverzní téma v rukou nepříliš zkušené dokumentaristky. Je to znát. Statické hluché scény a neustálá potřeba nucené tolerance ve stylu home videa. Režisérka zřejmě spoléhala na své strašně šokující téma. Ano, při naprosto jiném zpracování určitě. Takto se Danielek jen vykecal, diváci na festivalu dokázali svou míru pochopení a svět je zase krásný. (23.10.2015)