Gándhí

Jeden z tých príbehov, ktoré napísala a zrežírovala história. Mimo výkonu Bena Kingsleya bolo hlavným plusom hlavne atmosféra celého filmu, ktorá sa niesla v duchu filozofie Gándhího - bojovať nenásilím proti násiliu. A tak aj sebeviac dramatické, či emotívne scény mali akúsi kľudnú polohu. A ikeď je to film skutočne dlhotánsky, v závere som zatúžil, aby bol ešte aspoň o pol hoďku dlhší :). (10/10) (17.01.2009)

Viděl jsem nějaké staré záběry Gándhího, a Ben Kingsley ho zahrál absolutně dokonale. Film ukazujem jak se dá taky dělat politika. Škoda, že Gándhí byl tolik moc jedinečný. Takového charismatického vůdce by v takovém Izraeli, či Palestině potřeboval celý svět. Ale to se samozřejmě nestane, protože Gándhí byl jen jeden, a nikdo podobný už nikdy v politice nebude. A ten film, to je prostě skvělý film o něm. (18.11.2004)

Kinematografie rozeznává tři časy: (i) Objektivní čas, po který divák sleduje dílo, měřený hodinkami. (ii) Filmový, nebo-li dramatický čas. (iii) Čas subjektivní, u kvalitní podívaný daný tím, že se vcítíme přes děj do postavy a prožíváme s ní všechny časové deformace. A teď klíčová otázka: Jak se přenést z času objektivního do subjektivního? Pochopitelně, přes čas dramatický (schopnost filmu vyprávět příběhy), ovšem ten v případě Gándího neexistuje, tudíž se přesouváme nazpět k času objektivnímu. (27.10.2008)

"Oko za oko a svět bude slepý." - Mohandás Karamčand Gándhí je pro mě jedním z největších mužů světové historie a nejkrásnější je, že jeho filozofie se ukázala v praxi funkční. Právě tenhle fakt dokazuje, že na tom lidstvo snad ještě není tak špatně. Životopisný velkofilm Richarda Attenborougha je sice opravdu dlouhý, ale nezdá se mi, že by v něm byla hluchá místa. Kingsleyho výkon je geniální, zbytek ansámblu ovšem rovněž není k zahození. Největším překvapením pro mě byla účast Nigela Hawthornea, který je na scéně jen pár vteřin, ale i tak dokáže předvést další skvělou "humphreyovskou" kreaci á la Jistě, pane ministře. "Gándhí" je krásný film o krásném člověku s hlubokým morálním poselstvím. (01.06.2005)

Monumentální pomník. Gándhí jako osoba vytržená z prostředí a postavená na peidestal. Jakožto proponent idey nenásilí inspirující, ale jako osoba usilující o ta nejlepší řešení již méně. Řadu problematických aspektů filmu a osoby samotného Mahátmá napsal ve svém komentáři uživatel Maq. Byť si myslím, že je přehnaně přísný k filmu i jeho tématické postavě, doporučuji jej k přečtení. Sám doplním jen pár drobností... Gándhí usiluje o nezávilost Indie na Británii, ale zároveň by chtěl, aby se muslimové zřekli nezávislosti na Indii. Pokud mají být muslimové a hinduisté schopni žít v jednom státě, proč by v takovém státě nemohli žít britové? Není vítězství nenásilí možná dáno tím, proti komu ho bylo použito? Gándhí hovoří o boji s Hitlerem a důvěře, že i proti němu by to zabralo, byť za cenu velké bolesti. Židé Hitlerovi moc nevzdorovali, ale nepomohlo jim to vůbec... +++++ Ani se tu příliš neventiluje možnost, že Británie se vzdala svého panství prostě proto, že si její politici uvědomili, že je nadále absolutně neudržitelné. Osoba Gándhího jim nakonec mohla přijít vhod, neboť na ně mohl vrhnout alespoň stín svého humanismu. Portugalci se Goy, Damanu a Diú vzdát nechtěli a tak jim byly v roce 1961 prostě a jednoduše odebrány. +++++ Attenboroughův film se nesnaží nám Gándhího představit a dát nám jej pochopit, prostě jen vytahuje některé linky a přimalovává mu svatozář. V rámci tohoto cíle si vede dobře... ale já jsem slepou oslavu vidět nechtěl. (15.09.2014)