OUTsideři

Touretteoův syndrom je pro filmové zpracování velice vděčná záležitost. Ujme-li se toho herec, který disponuje alespoň malou špetkou talentu. Obecně se nerad bavím nad postižením druhých, pokud to tedy tvůrci nenaženou až do úplných extrémů. V takovém případě to legrace být může. V tomto filmu je humor bohužel převelice jemný až takřka žádný. Příběh pojednává o cestě nikam v podání tří pochybných individuí, kteří se mi velmi rychle znechutili a snímek byl čirým utrpením. Vůbec mě to nebavilo. Snímek jsem si musel rozporcovat na tři části, protože jsem nudou skomíral. Dokonce na mě absolutně nezapůsobila ani občasná vážná nota, kterou snímek sem tam zahrál. A to jsem německou alternativu doposud neviděl... Ani vidět nechci. Níže už se s hodnocením zajít nedá. Je pro mě poměrně nepříjemné napálit odpad snímku, který vám někdo doporučil, a který považuje za jeden z nejlepších, jaký v životě viděl. V rámci zachování hodnotitelské cti však nemám na výběr. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky tatanapope. (06.09.2015)

Příběh o třech lidech, kterým osud nepřál a každý z nich se potýká s určitou duševní chorobou. Road movie ve které není nouze o vtipné situace, ale zároveň také trapné momenty. Celkově tato komedie/drama dobře balancuje na této hraně a jak už tomu tak bývá, hodně záleží, jak k tomuto filmu přistoupíte. Mně osobně filmy s podobnou tématikou zas tolik nesedí a duševní poruchy v rádoby vtipném hávu nejsou úplně mým šálkem kávy. Výsledný dojem navíc lehce kazí, že jde o americký remake německého filmu Vincent jede k moři. Nejde o nic převratného a pokud vám vyloženě toto pojetí duševních chorob nevadí, tak věřím, že se můžete i docela dobře bavit. (29.07.2016)

Obsadit Sheehana do role Touretťáka byla trefa do černého. Ta role prostě byla jeho. Ostatně už v Misfits z něj ten Tourett trošku vyzařoval :-) Stejně tak Dev Patel byl kompulzivně perfektní. Naopak Zoë Kravitz jsem její bulimičku/anorektičku díky jejímu hrudníku nevěřil ani chvilku. Co se týče filmu tak se přiznám, že jsem od takového tématu čekal spíš něco smutného, ale nadupanost humorem mě mile překvapila. Za 5. (06.04.2015)

Původní německý snímek Vincent jede k moři jsem neviděl, takže těžko srovnávat s jeho americkým remakem. Pokud bych měl ale film hodnotit samostatně, velmi se mi líbil - námět jsem shledal oroginální a film zdařile kombinuje vážné polohy s těmi komickými. U té komiky bych se určitě zastavil, film je to podle mě vážně hodně vtipný, a celý kinosál při projekci burácel smíchy. Místy jsem dokonce uvažoval o plném hodnocení, ale nakonec zůstanu jen u 4 *. Důvodem je moje mírná nespokojenost s herectvím Zoë Kravitz, naopak její mužské protějšky Dev Patel i Robert Sheehan jsou výborní, a celý film díky nim skvěle funguje - poskytuje jak náhled do života podobně postižených lidí, tak odlehčenou zábavnou podívanou, která má podle mě velký divácký potenciál - pokud by se tento film dostal do české distribuce, dovedu si klidně představit, že se z něj stane slušný divácký hit. Za mě supr divácký zážitek a velmi příjemných 100 minut v kině. (09.07.2015)

Z přitažlivého námětu mi létali motýlci v šourku a z obsazení se mi vlila krev do mého věčně plandajícího čůráka. Výsledek však přetéká všemi typickými klišé současné americké nezávislé scény. Že jste to vy, tak vám je seřadím podle závažnosti - zaprvé uchorvoucí a střevatrhající hudba, jejíž bezmezná příšernost je věčným ekvivalentem "poslední kapky". Zadruhé nudná traumata a daddy issues vždy vlající těsně za prdelemi hlavních hrdinů, napjatě vyčkávající na své slavné odhalení a to za jediným účelem - lacině z diváka vyždímat kbelíček krokodýlích slziček. Za třetí klasické, bžilionkrát uhovněné schéma o třech aktech - 1) odlehčené seznamování a pošťuchování, 2) postavy nasazují vážné ksichty, chrlí na sebe své tragické osudy a ukápnou první slzičky. A nakonec 3) krize, krize, píčo, krize, celý film je nasáklý slzami, nemocnice, přepadení, rakovina prdele, zkrátka klasické vyvrcholení, který zákonitě končí nějakým teploušským lízáním koulí a kaďáků. Když to vezmu kolem a kolem, tak bych byl pravděpodobně nadšený, nevidět takovou výstavní, rádoby indie mrdku už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát, ale jelikož jsem ji už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát viděl, tak mi nezbývá, než poslat tvůrce do prdele s třemi stěží zaslouženými hvězdami a výhružně zdviženým ukazováčkem. (02.04.2015)