Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Michel LegrandHrají:
Anna Karina, Claude Brasseur, Sami Frey, Jean-Luc Godard (vypravěč), Louisa Colpeyn, Fernand Sardou, Jackie Sardou, Georges Staquet, Jean-Claude Rémoleux (více)Obsahy(1)
Francouzský režisér Jean-Luc Godard je i pro Českou televizi otevřenou kapitolou. Znovu se vracíme k tomuto velkému tvůrci třemi filmy, které doposud nebyly vysílány: Banda pro sebe, Zachraň si, kdo můžeš (život) a Pěstuj si pravačku. Ten, kdo si nedávno pustil Bertolucciho Snílky, uvidí tedy slavnou citovanou scénu: běh Louvrem v "originále". Louis Aragon o tomto filmu řekl: "Nikdo nedokáže vykreslit lépe řád zmatku než Godard. Zmatek našeho světa je jeho látkou, tam, kde končí velká města zářící neónem, v předměstských čtvrtích či v zastrčených dvorcích, to, co nikdy nikdo nevidí očima umění, zborcené trámy, rezaté mašiny, odpadky, plechovky od konzerv, ocelové dráty, brlohy našeho života, bez kterých bychom nemohli žít, jenže to vždycky nějak zařídíme, abychom je neviděli. A z toho všeho a také z vraždy jakoby náhodou udělá krásu."
Franz a Arthur připravují na pařížském předměstí vloupání do vily, kde bydlí rodiče jejich přítelkyně Odily. Gangsteři - amatéři najdou jenom část z kýžené velké částky. Z banální loupeže je tragédie, která rozhodně nedopadne podle jejich představ. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (48)
Tradičně pěkná Coutardova kamera + několik zajímavých nápadů (rekordní běh Louverem, "minuta ticha"...) + jinak celkem nic = Průměrný Godard a jeho další hříčka o vyděděncích ve stylu (a částečně jako parodie) amerických filmů noir - tedy á la U konce s dechem (což je ovšem dle mého názoru podstatně zajímavější film). ()
Zajímalo by mě, zda Jean-Luc Godard viděl Krejčíkovo Probuzení. Vzhledem k jeho evropským úspěchům bych to nevylučoval. Banda pro sebe je podobná v tolika ohledech, až je to podezřelé. Ale zatímco Jana Brejchová a Petr Kostka byli gauneři, jež bylo možné pochopit, se zájmem sledovat a vlastně s nimi trochu smypatizovat, hlavní hrdiny Bandy bych popsal jako dvě nafrněná hovádka a venkovskou husu. Godardův syrově chladný odstup od postav mi nikdy moc nevyhovoval. Já chci k hrdinům citově přilnout. :-) 60% ()
Na úvod zdůrazním to, co už řekl "Lavran": Zbytečně podceňované, stejně jako je U konce s dechem - s ohledem na zbytek Jean-Lucovy tvorby - přeceňované." Film nejen ryze godardovský, ale i ryze francouzský: s francouzským šarmem, vtipem, ironií a poťouchlostí. A přitom stojí v opačném gardu vzhledem k těm promyšleným, na všechny eventuality připraveným, časově sladěným a lidsky spolehlivým vloupačkám. Hra může být hrou, i když jde o peníze, končí však, když dojde na střelné zbraně. A pro toho, kdo přežije je to zase jen hra. ()
» Zatiaľ, čo som videl z Godardovej tvorby, tak ma najviac oslovil iba jeho debut - Na konci s dychom « 『 Namiesto písania filmových recenzií sa radšej začal venovať režírovaniu filmov, ale u mňa nenastal ešte ten čas, aby som im načisto podľahol 』No, ale sledovanie týchto troch sympatických darebákov má asi niečo do seba ? Ak náhodou aj nie, tak režisér ide úplne na ostro do exteriérov, d.p. berie sekvencie bez servítky, že okoloidúci sa len prizerajú, čiže mám akýsi dokumentárny pocit z toho, čo vidím. Z francúzskej novej vlny je najväčší frajer - Francois Truffaut, ktorý mi sedí viac, ako jeho kolega, o ktorom momentálne pár riadkov píšem do prosta. PS : Aby som len nekritizoval, tak tanček v kaviarni, či beh Louvreom, som si vychutnal plnými dúškami, lebo v nich účinkovala okaňa Anna Karina. ()
Dysnarativní heist movie, v němž se sice moc nestane, ale myšlenek je v něm za deset dějem natřískaných žánrovek. Godard ústy postav i dekonstruováním žánrových schémat prozkoumává hranici mezi fikcí a realitou, slovem a činem, lží v umění a lží v životě. Neustálé proměny stylu a nálad, zpomalování (nebo úplné zastavení) málo sdílného vyprávění, nečitelnost postav a jejich úmyslů, reakce nediegetického světa na diegetický (vypnutí zvuku), střihy přes osu nebo komentář, jenž jako by chvíli patřil vypravěči a chvíli kritikovi, který film interpretuje - všechny tyhle zcizovací prostředky nám brání identifikovat se s postavami a nechat se poklidně unášet příběhem. Film je tvořen pásmem her, jimiž tvůrce i postavy utíkají od závažných témat. Nakonec jim ale stejně neutečou. Režisér si hraje s žánry, jichž jsou postavy stejnými oběťmi jako mnozí diváci. Odhalení pravidel hry rozbitím narativu se tak stává stejně důležitým jako hra samotná - namísto toho, abychom se vyprávěcími mechanismy nechali ošálit, můžeme (resp. musíme, chceme-li si film užít) zkoumat jejich podstatu. Způsob, jakým zde Godard "vychovává" diváka, přitom vzbuzuje pocit, že se učí společně s námi, že není intelektuálně povýšeným kantorem, který připouští jenom a pouze svůj vlastní názor. 75% ()
Galerie (49)
Photo © British Film Institute (BFI)
Zajímavosti (9)
- Scéně v kavárně, kde se spontánně synchronizovaně roztančí trojice šejdířů, vzdal hold Quentin Tarantino v Pulp Fiction: Historky z podsvětí. (Pavlínka9)
- Tarantino spolu s Lawrencem Benderem přejmenovali vlastní producentskou kancelář na A Band Apart Productions, jehož pojmenování zvolili právě na základě názvu tohoto snímku, který značně ovlivnil Quentinovou filmovou kariéru. (SallyZen)
Reklama