Banda pro sebe

Tradičně pěkná Coutardova kamera + několik zajímavých nápadů (rekordní běh Louverem, "minuta ticha"...) + jinak celkem nic = Průměrný Godard a jeho další hříčka o vyděděncích ve stylu (a částečně jako parodie) amerických filmů noir - tedy á la U konce s dechem (což je ovšem dle mého názoru podstatně zajímavější film). (11.12.2005)

Zajímalo by mě, zda Jean-Luc Godard viděl Krejčíkovo Probuzení. Vzhledem k jeho evropským úspěchům bych to nevylučoval. Banda pro sebe je podobná v tolika ohledech, až je to podezřelé. Ale zatímco Jana Brejchová a Petr Kostka byli gauneři, jež bylo možné pochopit, se zájmem sledovat a vlastně s nimi trochu smypatizovat, hlavní hrdiny Bandy bych popsal jako dvě nafrněná hovádka a venkovskou husu. Godardův syrově chladný odstup od postav mi nikdy moc nevyhovoval. Já chci k hrdinům citově přilnout. :-) 60% (14.05.2008)

Na úvod zdůrazním to, co už řekl "Lavran": Zbytečně podceňované, stejně jako je U konce s dechem - s ohledem na zbytek Jean-Lucovy tvorby - přeceňované." Film nejen ryze godardovský, ale i ryze francouzský: s francouzským šarmem, vtipem, ironií a poťouchlostí. A přitom stojí v opačném gardu vzhledem k těm promyšleným, na všechny eventuality připraveným, časově sladěným a lidsky spolehlivým vloupačkám. Hra může být hrou, i když jde o peníze, končí však, když dojde na střelné zbraně. A pro toho, kdo přežije je to zase jen hra. (19.08.2014)

» Zatiaľ, čo som videl z Godardovej tvorby, tak ma najviac oslovil iba jeho debut - Na konci s dychom « 『 Namiesto písania filmových recenzií sa radšej začal venovať režírovaniu filmov, ale u mňa nenastal ešte ten čas, aby som im načisto podľahol 』No, ale sledovanie týchto troch sympatických darebákov má asi niečo do seba ? Ak náhodou aj nie, tak režisér ide úplne na ostro do exteriérov, d.p. berie sekvencie bez servítky, že okoloidúci sa len prizerajú, čiže mám akýsi dokumentárny pocit z toho, čo vidím. Z francúzskej novej vlny je najväčší frajer - Francois Truffaut, ktorý mi sedí viac, ako jeho kolega, o ktorom momentálne pár riadkov píšem do prosta. PS : Aby som len nekritizoval, tak tanček v kaviarni, či beh Louvreom, som si vychutnal plnými dúškami, lebo v nich účinkovala okaňa Anna Karina. (03.02.2019)

Dysnarativní heist movie, v němž se sice moc nestane, ale myšlenek je v něm za deset dějem natřískaných žánrovek. Godard ústy postav i dekonstruováním žánrových schémat prozkoumává hranici mezi fikcí a realitou, slovem a činem, lží v umění a lží v životě. Neustálé proměny stylu a nálad, zpomalování (nebo úplné zastavení) málo sdílného vyprávění, nečitelnost postav a jejich úmyslů, reakce nediegetického světa na diegetický (vypnutí zvuku), střihy přes osu nebo komentář, jenž jako by chvíli patřil vypravěči a chvíli kritikovi, který film interpretuje - všechny tyhle zcizovací prostředky nám brání identifikovat se s postavami a nechat se poklidně unášet příběhem. Film je tvořen pásmem her, jimiž tvůrce i postavy utíkají od závažných témat. Nakonec jim ale stejně neutečou. Režisér si hraje s žánry, jichž jsou postavy stejnými oběťmi jako mnozí diváci. Odhalení pravidel hry rozbitím narativu se tak stává stejně důležitým jako hra samotná - namísto toho, abychom se vyprávěcími mechanismy nechali ošálit, můžeme (resp. musíme, chceme-li si film užít) zkoumat jejich podstatu. Způsob, jakým zde Godard "vychovává" diváka, přitom vzbuzuje pocit, že se učí společně s námi, že není intelektuálně povýšeným kantorem, který připouští jenom a pouze svůj vlastní názor. 75% (01.12.2006)