Reklama

Reklama

Muška

Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Robert Bresson se v jednom z nejdojemnějších portrétů lidského zoufalství, jaký byl kdy na filmovém plátně zachycen, vypořádává s mnoha emocemi. Co vlastně dělám na tomhle světě, ptá se křehká dívka, Muška, němým pohledem, v němž je pokora, přijetí věcí, jaké jsou, i drzý vzdor, který se nikomu nepodaří „ochočit“. Ani poznání zlé a zahanbující pravdy světa dospělých nedovedly rozbořit úkryt čtrnáctileté hrdinky - dětství, v němž je tolik samoty. Nenašla cestu k dětem svého věku, k učitelce, ani k násilnickému otci - a k nemocné matce teprve až na její smrtelné posteli. Muška ví, že v tomto životě nemá ve skutečnosti nic žádnou logiku. Že ji nebude mít ani její smrt. Ale až přijde, bude mít stejnou samozřejmost jako ranní slunce… (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (57)

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Výstižná psychologická studie dětské vzpoury proti bigotnímu světu pokrytců, jimž zbyl z křesťanské víry jen povrch, ale jeho pravý obsah – Lásku – si nahradili pohodlností, která je v samém důsledku Zlem. Dítě se v tomto bludišti falše ztrácí: pravidla, která jsou mu vštěpována, nejsou nikým dodržována, Lásky v tomto mikrokosmu mezilidských vztahů není. Předpokládá, že jedinou zbraní, kterou se může vzepřít zraňující přetvářce, je ta, před níž je všichni stále varují, a to hřích. Ve své naivitě si neuvědomuje, že jediného, koho může touto zbraní poranit, je ono samo. Svět spokojeně dlící v hříchu je hříchem nezranitelný. Scéna v Arsènově domku, kdy je Muška vrahem přitahována, ale současně se jej bojí, je dokonalým ztělesněním tohoto bolestného poddávání se zlu. Závěrečná scéna je potvrzením stabilního pesimistického obrazu pozemského světa, ale současně šťastným koncem: došlo k vykoupení. Poslední vteřiny tmy za doprovodu božské hudby, která nahrazuje veškerý hluk doprovázející předešlé „pozemské“ scény (např. disharmonie pouťového kraválu nebo symbolický le cyclone) značí přítomnost Boží milosti a Muščino konečné spočinutí v Lásce. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Psychologická dráma o tom, ako ťažko sa žije vo svete bez lásky, v prostredí falošnej miloty a predstieraného súcitu. Z pohľadu Mušky bola asi na tom najlepšie jej mama, hoci bola na smrteľnej posteli.... Z celej tej jej situácie a prostredia som mal preto depresívne pocity aj za ňu. Všade samá bieda, špina a hlavne tu nebol nikto, o koho by sa mohla Muška oprieť. Zostáva jej len márny vzdor a útek - pred rodinou, spolužiakmi, školou... Avšak podľa môjho názoru bola veľká škoda, že autor snímok poňal až príliš minimalisticky, žiadalo by sa mi tam toho omnoho viac, či už slov alebo dramatických situácií, trošku viac sa do Mušky "ponoriť". V tomto prípade mi symboly a metafory, hoci pekné a trefné, nestačili. Ale aj to málo, čo na túto tému ponúkol režisér divákovi, ma celkom slušne zasiahlo, hlavne v kontexte toho smutného záveru. Slabší nadpriemer. 70/100 ()

Reklama

d-fens 

všechny recenze uživatele

ocenenia : MFF Cannes 1967 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ môj prvý Bresson...konečne! na takéto filmy musí byť človek naozaj "v stave ataraxie", aby dokázal vnímať a vstrebávať každý emočný záchvev postáv ...aby cítil presne tak, ako režisér chcel....žiaľ, mne sa to po začiatku, ktorý my znechutil môj videorekordér (áno, ešte stále používam VHS :), ktorý namiesto nahrávania mi namotal pásku a tým ma vytočil do nepríčetnosti, podarilo iba čiastočne, a preto si opätovné zhliadnutie tohto tichého smutného skvostu kladiem za jednu z mojich filmových priorít.... a nedá mi nevyzdvihnúť silu a hĺbku hereckého výkonu mladučkej Nadine Nortier. : po druhom zhliadnutí v pokojnom rozpoložení februárovej noci, jasných 5* ()

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Úlohou pesimistických filmov s minimalistickým podtextom (a u tohto pána zároveň tradične zakomponované i prostredie vidieka) je presne charakterizovať stav momentálnej prítomnosti. Akoukoľvek formou, najlepšie ponurou a temnou, kde je všetko škaredé a špinavé, kde sa nerozpráva, len hľadí, kde je jedno hovädo väčšie ako druhé a kde v prázdnote času a pri slabšej koncentrácii si tieto negatívne klbko podnetov uvedomí len málokto. Lenže práve vďaka precíznych a všedne pomalých direktívach, kde priamoúmerné vplyvy negatívnych javov sa kopia ako seno v žite, nás pán režisér vnútorne decentralizuje do objektívu štrnásťročného dieťaťa. Pardon za výraz, nielen tak hocijakej štrnásťročnej dievčiny, vzhľadom k okolnostiam, ktoré na ňu vplývajú zo všetkých smerov, vyspieva a zároveň je ničená ďaleko rýchlejšie, ako ktorýkoľvek iní rovesnícki povaľači. Kamera je klasická Bressonovka - pomalá, depresívna, presne taká, ako keď sa počas škaredého počasia otočíte k oknu. Oproti Denníku vidieckeho farára je to však hádam ešte akčne ladené, ale túto sarkastickú poznámku prirovnávam ku konkrétnej práci ojedinelého tvorcu. Ďalej, beštiálnosti a násilie viac vnímate nepríjemnou optikou. Hneď poviem prečo. Už som si to všimol v Baltazárovi, kde je toto majstrovstvo dotiahnuté k absolútnemu maximu. Spomínané 50mm filtre vo voľných záberoch sú doplnené božskými strihmi zvukových efektov a tak intenzita scén je miestami neskutočná. V tom Baltazárovi je to tak dokonalé, že nikde inde som to tak nevidel. Ešteže, nie vždy to násilie je roztiahnuté v dlhých šotoch, myslím si, že aj francúzske štúdia neboli 100%ne benevolentné. Muška je teda symbolom chudoby, biedy, zatratenia. Vo viacerých spoločenstvách naraz. Rodina nemá peniaze, matka je vážne chorá, na niektoré základné fyziologické potreby naša hrdinka nemá, nieto ešte na banality, akým je zovňajšok. Jedného dňa sa zatúla a jej zraniteľnosť sa ešte zvýši. Od tohto momentu sa mení síce pohľad diváka i na dramatickosť, nemusím pripomínať, akú úlohu v tom dokáže hrať dobrodružné, lesné prostredie. Pre malinkú hrdinku sa však nič nemení a to je tou tragédiou. Úlohou diváka je teda skúmať ostrosť okolia a know-how fakty príčiny-následky v tomto krásnom umeleckom a humanitárne smutnom obale. Muška ako obeť je už "len" ústredným produktom svojho okolia. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Veľmi ťažký, psychicky vyčerpávajúci, a životne existenciálny snímok od Roberta Bressona, ktorý sa mi pozeral akosi zaťažkávajúco, a to ani nehovoriac, aký divný a zvláštny pocit som mal po jeho záverečných titulkoch, keď som si už prakticky dávnejšie uvedomil, čo „vyparatila” Mouchette... Toto dievča ešte stále školou povinné (i keď v skutočnosti jej ťahalo už na dvadsiatku) to nemalo v živote vôbec jednoduché, o čom aj tento depresívny film vypovedá vo svojej „celej kráse” , bez nadsázky, bez akéhokoľvek humoru, za to s absolútne strhujúcou filmovou štruktúrou, akú vie sprostredkovať len málokto, ak nepočítam tohto tajomného režiséra R.B. PS: „Určite si to pozrite, keď si trebárs nájdete trochu voľného času, ale dopredu vás varujem, že to nie je pre každého, totiž, vám vážne bude hroziť akási t-r-a-u-m-a, ktorá môže dotyčného jedinca nachvíľu poznačiť” . ()

Galerie (31)

Zajímavosti (3)

Reklama

Reklama