Mandarinky

Bojovali o mandarinky. Príbeh štyroch mužov v jednom dome so zjavne nepriateľskými vzťahmi divákom predstavuje zložité budovanie veľmi krehkého priateľstva. Dostáva sa vojne pod kožu nežnými zbraňami, a podčiarkuje ľudskú jednotnosť napriek rozdielnym postojom a presvedčeniam. Emotívne a tvrdé zároveň. (10.07.2019)

Téměř komorní, anti-válečný film, s krásným příběhem, jenž realisticky vykreslil nesmyslnosti války z pohledu nevinného civilisty. Křehký příběh, zasazený do opuštěné vesničky uprostřed bojů, kde jediné co zůstalo, je mandarinkový sad, dokonale vyvažují syrové a hluboké dialogy. Nevím, čí je to větší zásluha, snad skvělou režií, snad postavou moudrého starce Iva, ale tento neznámý film si mě získal od první minuty a vůbec neváhám ho ohodnotit plným počtem. (28.09.2014)

Estónsko-gruzínska koprodukcia, to znelo naozaj pomerne exoticky... Ale výsledný efekt stál za to a už dlho som nevidel film s tak prirodzene fascinujúcim posolstvom, ku ktorému krôčik po krôčiku mieril pomerne nekompromisný dej v znamení krvavej abcházskej vojny. Avšak jedna situácia napokon dokázala, že aj medzi nepriateľmi, ktorí by sa pri prvom pohľade medzi sebou najradšej pozabíjali môže vzniknúť humanitné puto tolerancie a empatie. Najcharizmatickejšou postavou celého príbehu bol však estónsky farmár Ivo, ktorý bez predsudkov prichýlil cudzincov a poskytol im svoj domov a opateru. Celý čas som váhal, či si to zaslúži viac ako 4*, no ten záver ma presvedčil. O to viac mi je ľúto, že Oscara za najlepší cudzojazyčný film dostala tá prašivá Ida :/ (02.05.2015)

Scénář je minimálně o třídu lepší, než režie, film místy ztrácí na dynamičnosti, ale snaží se to kompenzovat chytrým budováním vztahů čtveřice pod vedením Iva. Bohužel mi vadila i značná strnulost obrazu, exteriéry jen zřídka ozvláštní pár záběrů na mandarinkovníky, ale jinak se koukáme na fádní krajinu i interiér. (25.09.2020)

,,VÍŠ, JAK ŘÍKÁM TÉTO VÁLCE? CITRUSOVÁ VÁLKA. ONI BOJUJÍ O ÚZEMÍ, KDE ROSTOU MANDARÍNKY.…“ /// Jen pro pořádek… No a v tomhle bordelu se v chalupě Estonce dědy Iva sejdou Čečenec Ahmed a Gruzínec Nika. Když se vyhrabou z nejhoršího (měli menší válečný nedorozumění), musej dát slovo, že se navzájem nevoddělaj. Alespoň ne v chalupě. A tak si tam žijou, čtvrtej do party je (taky) Estonec Margus, kterej má prekérku se sadem plným mandarinek… tam ti dva se národnostně a nevraživě handrkujou, toť návštěva bratrů Čečenců a každýmu už teď musí bejt jasný, že je to takovej Můj nepřítel pa rusky. Válečnej a bez sci-fi…. Stačí kus milovaný a zároveň nenáviděný země, pár postav a máme tady komorní (proti)válečný drama, s jednou přestřelkou a celkem jasnou výpovědí. O lidech, válce a životě. Celkově si to tak nějak podpráhově říká vo 4*, ale budu se (tentokrát) snažit řídit dědovým heslem, že náboženstvím má bejt zdravej rozum. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč v jugošským zákopu jsem už ležel. 2.) K baráku se mi blížej čečenští separatisté. 3.) Thx za titule ,,Sizok“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.02.2014)