Whiplash

Manipulativní výroba mistra. Vlastně tu ani není pořádně komu fandit a s kým soucítit - J.K.Simmons je skoro až démonická karikatura, Teller pak svou touhou být nejlepším z nejlepších - ať to stojí, co to stojí - působí spíš jako nesymaptický tvrdohlavec. A tak se dá Whiplash užít nejlépe asi jako adrenalinová atrakční jízda, kdy si divák zážitkově užívá, jak do toho Teller mydlí paličkama a Simmons na něj ječí a háže po něm židli. Pak si člověk možná ani nevšimne těch lacinných berliček. 75 % (14.01.2015)

(1001) Ačkoliv to začíná jako příběh o detailech, tak se mi zdá jako vyprávěný někým s poruchou pozornosti. Nebo já nemám ten správný druh pozornosti, požadovaný tímto filmem. Velké mínus nejspíš bude, že nemám hudební sluch a nacházím potěšení i v rozladěné hudbě, jak mi kdysi kdosi vysvětlil. Už jenom tím mi velká část obsahu rovnou uniká, možná úplně všechen obsah i s přesahem. Nebo jako kdyby film o puntíčkářích nenatočil puntíčkář a mně puntíčkáře to vytáčí z míry. Nebo jako by film o puntíčkářích natočil puntíčkář zcela puntíčkářsky a já ve skutečnosti nebyla puntíčkář a postrádala tam moment opravdového překvapení a odvahy nezabývat se trivialitami a ukazovat jen to, co je skutečně k tématu. Ale že je to režisérův první velký film, tak je možné předpokládat, že ho čas naučí vyvarovat se klišé jako je cokoliv s přítelkyní, ke které může být ambiciozní necita ambiciozně necitelný, nebo bratranci fotbalisté, kteří se mu vysmívají u rodinné večeře, kde ho nikdo nechápe. Herec, kterému očividně není devatenáct, hraje devatenáctiletého kluka. Jak mám věřit ty naivní slzy při omluvnému volání holce muži, kterému je zjevně blíž ke třiceti než ke dvaceti? Někdy na věku herce nezáleží, ale zrovna tady mi to přijde důležité. A i přese všechnu mou, téměř neutuchající, lásku pro J.K. Simmonse, je v mém vesmíru role učitele buďto rovnou špatně napsaná (A to nejspíš je, ty wtf přechody mezi vyměňováním cukrblíků s malou holčičkou v západu slunce a kundováním dvě vteřiny poté v chladné místnosti s modrými podtóny jsou na sebe naražené tak nešikovně, že se tomu nemůžu ani zasmát - a když se tak nad tím zamyslím, tak smysl pro humor tomuto filmu chybí zcela esenciálně.) a nebo jenom špatně obsazená a zahraná (Což nejspíš taky je, protože J.K. má v očích stejný výraz při obou druzích scén a jeho hlas a řeč těla vypadají jenom jako naplňování něčích pokynů, nikoliv jako památný výkon hodný oslavování. Byla jsem zmatená už při prvním sledování, protože mi to občas přišlo až moc jako parodie, aby to byla jen náhoda, a nebyla jsem si jistá, co mám doopravdy cítit. Pustila jsem si některé pasáže ze zkoušek a zejména finální konfrontace znovu a beze zvuku a z jeho tváře jsem nebyla schopna poznat, co se právě děje. Podle mě to není známka dobrého výkonu, ani dobrého vedení.) V ideálním světě a při vlastnictví stroje času by ten film natočil Steve McQueen v dobách Hladu. To byl taky debut. To by film obsahoval jenom asi šest informačních scén v souvislosti s dějem a zbytek by bylo MASO. Takový film bych mohla respektovat. (04.08.2017)

Film, který ve mně probouzí emocionální pocity při kterých jsem si zamiloval kinematografii. A to jsem jazz nikdy neposlouchal. ___ To procítění do melodie, rytmu, citu klepnutím do bubnů, lehkým dotykem na nástroj, vše musí pasovat (nejen ve vážné hudbě) do nejmenších detailů. Každý hudebník má v duši zápal do melodie, je to ten kdo ovládá svůj nástroj a když začne rezonovat, jeho umění proniká do naší duše. Podobný postup má i filmová režie - práci s herci a divákem, tvůrcovi myšlenky přenesení na stříbrné plátno. _______ Démonický J.K. Simmons. Skvělý Miles Teller. Perfektní režie. Whiplash má v mém srdci stejnou váhu jako Billy Elliot. (08.03.2015)

Kam se hrabe Herodes před učitelskými metodami Terence Fletchera. Zplozenec pekla, jak bych ho jistě nazývala já sama, kdybych se k němu do orchestru dostala. I když se mi zdálo, že jeho praktiky sahaly za hranici jeho mentorského vedení, byl tento způsob zatraceně promyšlený. Geniálně promyšlený. Nebýt pár zbytečně zkomplikovaných zvratů kvůli zvýšení atraktivity filmu, byla by to čistá pětihvězda. (14.10.2017)

Hm, neviem k tomu moc zaujať postoj. Aj keď bol hlavný hrdina dosť nesympatický a všetko zlé si (relatívne) zaslúžil (moc neuznávam až takúto posadnutosť, je to psycho), dalo sa jeho pohnútkam, motiváciám relatívne dosť dobre a ľahko rozumieť. To J.K. Simmons je vskutku démonický a škoda, že s takou kondičkou nehral v nejakom akčnom filme. Ale uňho je to jasnejšie: je to hajzel, ktorý ničí svoje okolie a každého šikanuje. Zo scény z baru sa dá súdiť, že sa tým síce snaží robiť talentovaným ľuďom službu, ale v skutočnosti je to sku*vený mamľas. Takýchto ľudí ja neuznávam, sú to zlí ľudia, ktorí si myslia, že robia dobré veci. Ale nerobia. Ničia ľudské životy. Napriek tomu je J.K. Simmons skvelý, ale proste ma film s takouto sviňou v hlavnej úlohe fakt nebaví. Whiplash pritom nie je zlý, či nevydarený. Vo viacerých okamihoch strhne a zaujme (večera, bar, finále, rozchod, bitka, autonehoda). Ale jednoducho ako celok ma nejako extra nenadchol, nestrhol, nezaujal. Na môj vkus je príliš „zlý“. Produkcia: Jason Reitman. (02.07.2017)