Léto s Marnie

Plně bych chápal a možná i schvaloval, kdyby Akademie dala sošku tomuto hřejivému, emotivnímu a pomalému filmu o hledání sama sebe očima dvanactileté školačky než sice krásně hravému a nápaditému, ale příběhově obyčejnějšímu zářezu Pixaru Ten byl ale u ní vždy velmi oblíbený a je taky pravda, že Ghibli studio tentokrát nepřišlo s něčím opravdu fantaskním a výjimečným, co dokáže zaujmout na první pohled. Film má rozhodně své problémy, pomalost se občas mění skoro na zdlouhavost, dialogy sem tam působí jaksi nedovařeně a vyprávění se celou dobu odvíjí velmi záhadně a tajemně, přičemž občas ignoruje i věci, které by vzhledem k rozuzlení měly mít větší roli, navíc pro oči českého diváka (nebo možná jenom mě, kdo ví) byl ten zásadní problém ve vztahu Anny k tetičce řekněme mírně směšný, i když na druhou stranu, z pohledu citlivého dítěte, jakým Anna je, by to zásadní být určitě mohlo. Jinak ale je to opravdu krásný, dojemný film, silný ve vykreslení přátelství a snaze stát se "normálním", v čem obzvlášť rezonuje, koneckonců i v tom prolínání fantazie s skutečností, zobrazením scenérií přírody a sídel (Ghibli a jeho kombinace dvou druhů kresby, jedné pro postavy a druhé pro interiéry i exteriéry je prosté a vždy nádherné) a jaksi celkovou atmosférou, která ovšem plně zúročí veškeré detaily a emoce až po odhalení toho, o co šlo (nebo když to člověk dokáže odhalit sám). Přesto, nemyslím si, že bych měl chuť film vidět v budoucnu znovu, na to je v portfóliu studia i celkové japonské tvorby příliš mnoho mnohem živějších a fantasknějších kreseb, které při tom dokážou vyprávět stále hluboké a emotivní příběhy. 7,5/10 (01.03.2016)

Říkal jsem to sice už u You Are Umasou, ale klidně to zopakuju: americké pohádky, či spíše animované filmy, mám sice rád, ale většinou z úplně jiných důvodů než ty japonské (evropskou tvorbu tolik neznám, ale takový Tomm Moore jde pro mě mnohem sympatičtější cestou než kolegové ještě dál na západ). A zejména u těch novějších, které spoléhají pouze a jen na prázdné, chladné jedničky a nuly (ne že by si snad Japonci včetně studia Ghibli nepomáhali počítači, ale přesto si dokážou zachovat svůj jedinečný styl a výraznou estetickou stránku - podívejte se třeba, jak úchvatně vypadá Takahatova Kaguja nebo Jamadovci, přitom druhý jmenovaný byl, pokud se nepletu, vytvořen kompletně za použití CGI) - na které se na rozdíl od starých, přesto nestárnoucích disneyovek nebude dát za padesát let kvůli technické zastaralosti dívat - a dále pak na generickou animaci, mi bohužel připadá, že postrádají zásadní esenci, tu, kterou je z animovaného snímku velmi obtížné vykřesat: duši. V ostrém kontrastu s tím pak stojí studio Ghibli se svými tvůrci (a je úplně jedno, jestli mluvíme o veteránech Mijazakim s Takahatou, nebožtíkovi Kondóovi či právě Jonebajašim, o jehož nejnovější dílo se tu jedná), které tuto esenci naštěstí ještě neztratilo. When Marnie Was There obsahuje některé z motivů a prvků typických právě pro tvorbu studia Ghibli, zejména pak práce Hajaa Mijazakiho: mladá hlavní postava (dívka) vyměňuje ruch velkoměsta za čistotu a nezkaženost venkova, kde záhy po svém příjezdu přichází do styku se světem fantazie. Ten je ovšem u Jonebajašiho více zakotvený v realitě (pokud se tedy dá mluvit o realitě a zároveň zmiňovat fantazii); není ani tak pohádkově nadpřirozený jako spíš snově uvěřitelný - tedy jakýsi filmový ekvivalent magického realismu. Jonebajaši je mladý a hlavně talentovaný tvůrce, není proto nejmenších pochyb o tom, že se v budoucnu podepíše ještě pod mnoho režijních počinů. Já si ale ve skrytu duše přeju, aby to mohlo být nadále pod hlavičkou studia Ghibli - bez něj by totiž i ta jeho dosavadní tvorba vypadala (co se výtvarné stránky i samotných námětů týče) značně jinak. (22.03.2015)

Nádhera, prostě nádhera! Dlouho jsem neviděl takto překrásný a zároveň hluboký film. Snoopy ve filmu je nejmilejší animák 2015, Marnie je nejlepší. Kam se hrabe V hlavě a Anomalisa. Jelikož bude Marnie na dlouhou dobu pravděpodobně poslední film studia Ghibli, musela se hodně snažit, aby tomuto legendárnímu studiu neudělala ostudu. A to opravu neudělala. Animace je nádherná a screen-shot jednoho záběru zdobí mojí obrazovku ;-) Scénář je nadupaný, svěží, originální, mrazivý a zároveň hřejivý. Hlavní postavu (Annu) si okamžitě zamilujete a Marnie, která hlavní postavou není, je velmi komplikovaná postava plná mnoha záhad. A já se těmto záhadám budu rád věnovat. Omoide no Marnie chytlo Oscarovou nominaci za nejlepší animovaný celovečerní film. Nevím, jestli úplně zaslouženě, protože se technicky jedná o film z roku 2014, ale pokud tuto maličkost opomeneme, jedná se o jisté favorita. Kromě Chlapec a svět, kterého jsem stále neviděl, je Marnie daleko přede všema. Dokonce si myslím, že by si zasloužila minimálně nominaci za hudbu, protože je naprosto úchvatná. Pokud je Room můj osobní favorit roku 2015 v kategorii hraného filmu, When Marnie Was There zastupuje tuto pozici v animované kategorii ;-) (14.02.2016)

Vďaka tieňom prítomnosti sa podarí niekedy osvietiť nepoznanú minulosť. Nepríjemná astma, trápiaca malé dievča, je dôvodom, prečo je poslaná na ozdravný pobyt k tete a strýkovi na vidiek. Samotárske, zasmušilé a nepríliš komunikatívne dievča, si najradšej kdesi v ústraní kreslí výjavy okolitej krajiny. Pri jednej z prechádzok bažinatou prímorskou krajinou bližšie spoznáva opustený veľký dom. Neznámo čím, je jej veľmi blízky. Onedlho sa zoznamuje s jeho obyvateľkou - mladou blonďatou dievčinou, približne v jej veku. Ukazuje jej zákutia domu a okolia, zavedie ju na večierok, organizovaný rodičmi malej blondínky. Obe dievčatá sa spriatelia. No ako sa nad krajinou čnie tajomná vodná veža, nad novoobjavenou priateľkou sa vznáša tieň tajomstva...Psychologicky prepracované a zároveň veľmi dojímavé animované dobrodružstvo sebapoznávania vlastnej minulosti prostredníctvom objavených denníkových záznamov. (22.10.2020)

Nádherně zachycený existenciální japonský magicko-realistický snímek s dechberoucí animací s krásným zachycením toku času a přírody. Celou dobu jsem čekal, jak se nakonec všechno vyvrbí a byl jsem příjemně překvapen i dojat... Určitě bych rád někdy přečetl i knihu a udělal komparatistiku. Celý film do sebe nádherně zapadl jako puzzle, včetně detailismů a skvělých vedlejších postav, ať už rybář nebo malířka. Dost bylo adjektiv, myslím, že film si zaslouží uznání... Režisérovi aplaus!!! :) (05.07.2018)