Pestrobarvec petrklíčový

Prakticky nehodnotitelný a rozhodně zajímavý film, který musí potěšit všechny, kteří filmová díla rádi analyzují. Strickland si od začátku s divákem chytře pohrává a dává před něj indicie, jejichž význam ale později úplně změní a co nějak vypadalo, je vlastně úplně jinak. Na první pohled ohromí neuchopitelná a takřka hypnotická, chvílemi až snová atmosféra odlehlého sídla, které se řídí vlastními zákony a pravidly, kterou doplňuje vydařeným hudebním a zvukovým doprovodem. Strickland klade důraz na svéráznou vizuální stránku, která opravdu odkazuje někam do Itálie sedmdesátých let a působí jako z této doby. Vydařilo se mu i naprosto klíčové obsazení titulních rolí, protože jak Knudsen, tak D´Anna zvládly naročné party plné nejednoznačností a proměn na výbornou a snímek, v němž tzv. neslezou z plátna, utáhnou úplně samy. Oceňuji i zdařilé erotické scény, které nejsou prvoplánově skandální a mají v sobě zvláštní náboj, který hodně vypovídá o postavách. Je možná škoda, že některé věci Strickland nevysvětlí a nechá tak diváka přemýšlet třeba o tom, co symbolizují všudypřítomní motýli (zakuklenost? pomíjivou krásu? strach?) a co vlastně znamená, že palác má být ústavem, který se na zimu zavírá. Námětů k přemýšlení a rozebírání je tu dost a dost, nejvíc si ale cením toho, jak nenásilně a přitom funkčně tvůrce zobrazil to, že partneři od sebe mají určitá očekávání, hrají spolu hru a zoufale se bojí z ní vystoupit nebo ji nějak pozměnit, protože předpokládají, že budou zavrženi. Je pravda, že onoho artu je tu zbytečně moc a ve druhé půlce už se autor začíná nápadně opakovat a jen prodlužuje stopáž, která mohla být o deset minut kratší. Ano, The Duke of Burgundy je možná chvílemi manýra a póza, na mě ale docela zafungovala, nicméně jsem jí fakt musel jít trošku naproti, což rozhodně nebude platit u všech diváků. 70% (09.04.2015)

Hlavným lákadlom je vzťah dvoch sexi starších lezbičiek. Je zaujímavé pozerať, že aj keď sa snímka zaoberá témou BDSM, tak vo výsledku pôsobí dosť "cudne". Erotika je tu prezentovaná vo forme predstavivosti postáv a fetišizmus detailami na vlhké nohavičky, mydlové bubliny, či ovoniavanie nôh v pančuchách. Ako v každom vzťahu, to čo na začiatku pôsobí sviežo a skvele, má tendenciu sa okukať a do tohto nažívania prichádza kríza. Vo filme nazeráme na takúto krízu, kedy neustále opakujúce sa hranie úloh začne pôsobiť únavne. Postavy sa snažia nejako vzťah ozvláštniť a uniknúť zo vzniknutej krízy. Režisér sa v tomto filme odvoláva na sexistické filmy 60. a 70.rokov. Strickland aj v tomto prípade siahol po soundtracku využívajúci syntetizátorové linky, čím dodáva na expresivite výrazu, kedy neopomína ani silno zastúpenú formálnu podobu snímky. Strickland vedel, čo chce natočiť a ako to natočiť, avšak nesadne každému. (07.09.2019)

Ve filmu se nevyskytují žádní muži, jen čistá krása (ženy, motýli, spodní prádlo - má vlastní credits v titulkách, kozačky, můry, knihy). Velmi zábavné je prohlédnutí hry dvou hlavních postav, správně absurdně funguje ženská akademická půda aka dýchanky odbornic na motýly, britský všudypřítomný humor, který situace zlehčuje, ale hned vzápětí vede k uvědomění si smutných skutečností. Stačilo by ale prvních šedesát minut pro obsažení výše popsaného, druhá polovina filmu se táhne jak smrad ve znamení zdlouhavých artových surreálů, které tu jistě budou pseudointelektuálové vyzdvihovat. Za mě vzdělávací P.S. V jeden moment filmu jasný odkaz na dílo - http://en.wikipedia.org/wiki/Mothlight (01.02.2015)

Říká se, že darovanému koni na zuby neser. Ale ukáknu si. Ne že ne. Recenze tvrdila, že to je jako 50 odstínů hnědi pro náročné. Zajímavá úvaha. Donutilo se mě zamyslet nad tím, v čem je tenhle film třeba lepší než ona vlhká sága. A v něčem jsem dospěl, že subjektivně nijak. Objektivně je to docela jasné, ale od toho tu nejsem. Dvě hrdinky žijí ve svém domina a subina světě, kde jedou dril a už to začne být otravné. Jak pro postavy, tak diváky. Hlavní herečka subiny je nepříjemná jako daně v březnu. Film je celou dobu ještě v takovém pseudo-WWI hávu společnosti žen, které nejraději rozebírají život brouků a má to i takovou bažinatou atmosféru s těmi obrostlými baráky a podobně. To na mě docela působilo. Ale stále jsem čekal, co z toho bude. Pak už se děj vytrácí a je to jen strašná otrava. Pak se kus děje odehrává ve vagíně a tak dále. Nechci to hanit. Jasně, z anotace se dozvíme, že je to pocta něčemu. Beru. Ale za mě jediné štěstí, že to bylo zadarmo. (20.10.2022)

Na Pestrobarvec petrklíčový jsem se chtěl vydat v době premiéry do kina, neučinil jsem tak a věřím, že bych na film musel jít sám. Není to zrovna ten typ, jenž by jste každému doporučili. Ať už z hlediska obrazové tvořivosti, díky níž se skutečně jedná o umělecký film. Jmenuji například dokonale vytvořené zátiší, na kterém si autor musel dát opravdu práci. V celkové kompozici je to něco, co může někoho po chvíli nudit a jiné fascinovat. Relativně monotóně může taktéž vyznít vztah Cynthie s Evelyn, ačkoliv se nenápadným krůčky posouvá v něco jiného. Na to všechno jsem si potřeboval v průběhu sledování zvyknout a potom teprve jsem docenil kvality. Všechno tu souvisí se vším a je to posledního detailu promyšlené dráma ze staré školy v tom nejlepším slova smyslu. Jedině snad délka je možná až neúměrná vůči tempu jaké film má. Celkově dost zvláštní film, který se mě líbil, ale znovu bych si ho jen tak nepustil - připravil by jsem se o zážitek. (25.05.2015)