Křížová cesta

Spoilery! Typický Haneke. Statická kamera, dlouhé záběry a snad kolem 15 střihů. Něco takového natočit musela být zejména pro herce obrovská fuška. Stačilo udělat během jedné cca 8minutové scény větší chybičku a celá scéna se musela opakovat. V tomhle bych hrát opravdu nechtěl. Celý příběh je prostě fantastický. Už úvodní scénka naznačuje, že půjde o něco mimořádného. Nejvíce se mi líbilo, když pán kněz pronesl kouzelnou větu, kterou se snažil obhájit násilné šíření křesťanství, a to, že křesťané válčí za šíření lásky k bližnímu svému. Zvláštní paradox. Snímek vynikajícím způsobem zachycuje vnitřní boj dospívající dívky, která musí (časem podlehne a chce) být zároveň absolutní křesťanskou a zároveň podléhá svody, které každou zdravou mladou dívku provází. Velice dobře o tom vím! Svérázná výchova matky má cosi do sebe. S jejím přístupem nehrozí, že bude mít z dcery kurvu. Nicméně je takřka zaručeno, že bude mít z dcery blázna. Myšleno v tom ohledu, že se její dcera bude chovat jinak než 99 % populace. Praktikovat tento styl výchovy bylo možné bez většího rizika v době, kdy se takhle vychovávala většina dětí. Celé křesťanství je vybudováno na velice sympatických morálních zásadách, které dokáží strachem formovat dobré lidi z lidí, kteří by z vlastní vůle dobrými lidmi být nedovedli. Dokonce souhlasím s nepřímo řečeným tvrzením, že když už někdo vyznává jakékoli náboženství, tak by měl vyznávat toto náboženství v plném rozsahu a držet se opravdu všeho, co mu jeho náboženství doporučuje, radí a přikazuje. Pokud se člověk drží pouze těch zásad, které mu dodržovat nevadí a ty, se kterýma má problém, vesele ignoruje, tak takový člověk se nemůže považovat za vyznavače náboženství, ale je to sprostý pokrytec. Hlavní hrdinka takový pokrytec být nechce a v podstatě jím být ani nemůže. Fanatické prostředí ji dožene až k takovému extrému, kdy se rozhodne složit obrovskou obě za svého mladšího bratra. (Spolusledovatelka by se za mě prý neobětovala!) Závěr byl vynikající. Zázrak nebo náhoda? To záleží zřejmě na tom, jak moc věříte ve věci mezi nebem a zemí. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (21.11.2016)

14 statických záběrů, někdy zbytečně dlouhých, ale častěji mrazivě dramatických, natočených s německou strohostí. Názorná ukázka, kam až může člověka dovést fanatická víra a všudypřítomné vymývání mozku. Vlastně nejzásadnější je první sekvence, ve které kněz během výuky seznamuje diváka se základem nauky jedné z nejkonzervativnějších odnoží katolické církve. Ten zbytek je už jen "pouhým" důsledkem. Zahrané výborně, přičemž asi nebudu sám, kdo si bude nejvíce pamatovat Franzisku Weisz v roli despotické matky. 80% (10.01.2015)

Po Ostlundovej Vyššej moci ďašia tohtoročná európska artová pecka. Nechápem, že sa o to ešte distribútori nepobili. V kinách ide toľko artovej vaty a Krížová cesta sa regulérne do našich kín asi ani nedostane. Dobrý film na spustenie hádky medzi kritikom a prívržencom radikálneho poňatia viery. Krížová cesta najskôr pekne pichne katolíkov pod kožu a potom dá facku aj ich odporcom. Film nikoho adresne neobviní, ale naopak servíruje ukážkovú dialektičnosť, aby sa dokázal pozrieť na skutočný stav vecí. (13.11.2014)

Němci jsou hold mistři pečlivě vystavěných scénářů a vrstevnaté analýzy společenských patologií. Loni to ve Varech plně dokázal martyrický opus Tore tančí, letos mě vyrazila dech další variace na téma sebeobětování, nelítostně odosobněná Křížová cesta. Film je výjimečný nejen tím, že mu stačí pouhých čtrnáct statických výřezů, do nichž je působivě vtěsnána interakce mnoha postav. Jen několik krátkých zastavení v životě čtrnáctileté Marie z rodiny ortodoxních katolíků stačí k rozvinutí drásavého osudu, jenž vrcholí zázrakem i hořkou rodinnou tragédií. Film je výjimečný nejen dokonale promyšleným vyprávěním, jež je přímo navázáno na církevní ikonografii a symboliku křížových cest, ale rovněž psychologickým uchopením tématu. Maria na prahu puberty překvapivě nerevoltuje vůči rigidní výchově, jak by se dalo očekávat, naopak v ní dozrávání vzbuzuje pochybnosti, nejistotu a o to více se snaží vyrovnat svůj vychylující se platonický vztah k Bohu. Víra je pro ni příliš těžkým křížem, pod nímž na své cestě k dospělosti několikrát klopýtne. Pro chorobně nedůvěřivou matku jde o jasné signály toho, že se dcera dostává do nebezpečného věku, který ji může naprosto odcizit důsledně vštěpované oddanosti Bohu. Mezi čím dál hlouběji věřící dcerou, jež vzrůstající pochybnosti řeší mučednickou pózou a přísnou matkou se rozhostí fatální nedorozumění s otřesnými důsledky. To sebou přináší řadu provokativních otázek nad platností církevních dogmat, jež mohou být až příliš snadno významově překrouceny a učinit z člověka sebezničující nástroj. Co je oběť? A co je zázrak? Kde končí oddanost k Bohu? A kde lidská svoboda? Každým dalším obrazem narůstají tyto otázky na naléhavosti a film nabízí uspokojivé podněty pro vnitřní úvahy i diskuze nad tématem, jež se rozhodně neomezuje na specifickou společenskou skupinu. (13.07.2014)

Tento film útočí na dva cíle: na Bratrstvo sv. Pia X. (ve filmu Bratrstvo sv. Pavla) a na katolickou víru. Jelikož Bratrstvo už není Bratrstvem, ale Novobratrstvem, a nahradilo v boji se světem katolické zbraně bradingovou firmou a sluníčkovými filmy, zastanu se krátce pouze katolické víry. Nepopírám, že katolický kněz může mít jansenizující sklony, matka může být semetrika, která dceři žádající o chleba podává kámen, a otec může být přizdisráč, jsem ochoten připustit, že s velmi malou pravděpodobností se tací lidé mohou sejít v okolí mladé citlivé dívky, ale nikdy, nikdy nepřistoupím na předkládanou lež, že je jednání postav katolické. Není, je to jednání hříšné, odporující katolické nauce: poškozovat si zdraví je hřích, tím se oběť opravdu nepřináší. Podobně je přepjaté učit děti, aby napomínaly pohanské spolužáky, a mluvit o zhlížení se v zrcadle jako o hříchu. Každý si může v mravouce přečíst, že povinnost bratského napomenutí u laiků předpokládá jeho naději na úspěch a že vzhlížet se v zrcadle žádný hřích není: svobodné dívky se mohou zdobit, aby se líbili (sv. František Saleský). Ovšem pohané tyto nuance nerozliší a považují film za takřka dokumentární záznam chování katolíků, jak ostatně dokládají i zdejší komentáře. V tom spočívá hlavní nebezpečí filmu. – Nakonec jsem film nedokoukal ani kvůli pohledné Lee van Acken, po 20 min je jasné, jak bude pokračovat. (28.01.2015)