Černé uhlí, tenký led

Vzhledem k prostředí i naporcovaným obětem poměrně depresivní krimi drama, ale rozhodně nelze konstatovat, že špatné. Ovšem je nutno připustit, že sem tam přijdou slabší chvíle a napětí není patřičně hutné jak by jeden představoval. Nedostatkem je zde vlastně i důvod, který mne ke shlédnutí snímku motivoval - a tím je hlavní herečka Gwei Lun Mei. Přecijen role tiché, tajemné a bojácně vyhlížející ženy, navíc podezřelé jako vražedkyně, jí prostě nesedí, nemá šanci předvést své herecké kvality ani půvab - tahle dívka zapůsobí svým kouzlem i úsměvem v úplně jiných rolích. A konec samotný byl takový podivný, nesedl mi. 65% (05.02.2017)

Brilantní žánrová pirueta, která invenčně pracuje s vlivy noir i náznaky hardboiled detektivky a propojuje je s typicky asijskými postupy a rytmem vyprávění. V lecčems tahle zvláštní oscilace mezi nesourodými náladami a výbušnými zvraty v záběrech připomene fenomenální detektivní epos Joon-ho Bonga Vzpomínky na vraždu, každopádně Yinan Diao je originál. Práce s barvou, rytmem, předkamerovým prostorem a postavami je jedinečně soustředěná, přehledná, neokázale náznaková a mistrně si zahrává s očekáváními. Ohňostrojová pointa se změnou vztahu femme fatale naprosto odzbrojující. Smích a slzy. Jeden z filmů roku bez debat. [90%] (05.07.2014)

Solidní detektivka. Po přečtení komentářů jsem se obával předvídatelnosti, ale rozhodně to nebylo tak předvídatelné, jak jsem se obával, rozhodně ne v první části; některé zvraty mě překvapily. V čem ztrácí třeba na Vzpomínky na vraždu, je (absence) tíživá atmosféra, ke konci jsem si už nepřipadal tak zainteresovaný. Ohňostrojovou pointu jsem nepochopil, tedy pochopil jsem že ohňostroj ve dne, ale už ne kdo za tím stál a proč. Navíc mi to opět připadalo jako skončit film minutu před koncem. (08.07.2014)

Je to celkom dobrá kriminálna dráma. Má dosť dobrý príbeh odohrávajúci sa v mestečku, v ktorom dôjde k brutálnej vražde, pričom časti tiel sa našli po celej oblasti, ale prípad sa nevyrieši a detektív po nečakaných komplikáciách s touto prácou skončí. No keď po niekoľkých rokoch dôjde k sérii záhadných úmrtí a bývalý detektív sa dozvie, že všetky obete mali niečo spoločné s pracovníčkou v malej čistiarni, rozhodne sa ju sledovať a konečne dostať vraha. No tým sa sám vystaví veľkému nebezpečenstvu. Spracovanie sa mi páči, už od začiatku je jasné, že toto nebude štandardná kriminálka s jej typickými prvkami, takže o nejaké odbornejšie vyšetrovacie metódy, rozhovory s podozrivými a nečakané zvraty tu vôbec nejde, ale je to tak dramaticky ladené, no s tým nemám ani trochu problém, skôr naopak. Po celý čas sa to nesie v takom príjemne pomalom tempe, veľký plusom je rozhodne atmosféra, za čo môže aj obdobie zimy a výber lokalít, to festivalové prevedenie a samozrejme aj slušný dej, pričom mi sadol hlavne celý ten vzťah bývalého detektíva s pracovníčkou čistiarne. Jedine ma mrzí, že k hlavnému hrdinovi som si nevedel nájsť cestu a aj záver by som si prial trochu výraznejší, ale dá sa cez to preniesť. Inak, čo sa týka žánrovej akcie, tak moc sa tu toho nenájde, asi dva napínavejšie momenty a zaujímavá scéna v holičstve, ale ako som spomínal, o to tu vôbec nejde. Herecké obsadenie nie je zlé, síce by to chcelo charizmatickejšieho hlavného hrdinu, aj keď zahrané to bolo bez problémov, ale celkom to vynahradzuje výborná Gwei Lun-Mei ako pracovníčka čistiarne. A z vedľajších postáv tu už až na jej nadriadeného vlastne nikto nemá viac priestoru. Réžia a technická stránka sú celkom slušné, sadla mi vizuálna stránka, ktorá sa postará o niekoľko zaujímavých momentov a hlavne tá spomínaná atmosféra, takže nemám väčší problém. Black coal, thin ice je ukážkový príklad festivalovej kriminálky, takže určite mnohých sklame, ale ja proti tomuto typu nič nemám a toto sa mi páčilo. 72% (01.11.2014)

Marigoldova paralela s Bongovým geniálnym opus magnum Salinui chueok je na mieste. Pod mrazivým režijným dotykom Yi'nan Diaoa dochádza k ďalšiemu prehodnocovaniu základných rysov žánru, v ktorom ide až na pôdu. Ohlodaná premrznutá kostra kriminálnej narácie predvádza pomalé opatrné kroky po klzkom tenkom ľade a špinavom čiernom uhlí, zatiaľ čo priamo mieri, pridŕžajúc sa hesla "od ničoho k niečomu", do jasného finále. Vzhľadom na tempo a krásne čisté snímanie akoby sa industriálne a malomestské prostredie stávalo ďalším aktérom príbehu, postavou, ktorá určuje vývoj deja a situácie. Strhujúca hra s vizuálnym a auditívnym obrazom (ktorý exceluje v tichých momentoch s ohlušujúcimi vstupmi diegetických ruchov často z priestoru mimo záberu kamery). Špinavosť a priamočiara nedramatická realistickosť (ktorá hraničí s nediváckosťou) vytvára prostý až vulgárny (často čierny) situačný humor v opozícii proti vážnemu tónu a úmornému pátraniu detektíva, ktorého v rukách čoraz mocnejšie zviera žena. Minimum akcie, absolútna koncentrácia. Zručne prevedený chirurgický rez medzi žánrovými tradíciami, kompaktne zvarený dramaturgickou istotou a jemnou špecifickou poetikou. Pokiaľ zahraničné kritiky upriamujú pozornosť na ďalšie ázijské filmy, prezentované tento rok na Berlinale a Bai ri yan huo označujú za spomedzi celkového výberu (protikladne k verdiktu poroty, ktorá ho ocenila Zlatým medveďom) slabší, môžem povedať jediné - už sa tých zvyšných neviem dočkať. 90% (29.11.2014)