Magický hlas rebelky

Mottem naší doby se stalo: „Následuj své sny.“ V případě Marty Kubišové by se ale následování tohoto hesla muselo propojit s „ale musíš ohnout páteř“. A to nikdy neudělala. Když podobné příběhy sledujete, znáte už jejich šťastný konec – je ovšem klíčové si uvědomit, že tihle lidé konec svého příběhu neznali, a tak se jejich volba často pojila s rozhodnutím pro celý život. A přesto necouvli. Jak už je u Olgy Sommerové zvykem nechává promlouvat zejména hlavního protagonistu a nevyrušuje zbytečnými manýry, pouze dobře klade otázky a intuitivně rozplétá nitky lidského osudu dalšího hrdiny, který se za hrdinu sám nepovažuje. „Zpívání mě lákalo ze všeho nejméně,“ říká Marta Kubišová v jednom okamžiku neafektovaným hlasem. Byla rebelka nejen vůči komunistickému režimu, ale také vůči sebelítosti nebo kritice lidí kolem, kteří udělali opačnou volbu než ona. A i když možná neprožila dvacet let ve stínu nesmírné popularity a komunisti zařízli její kariéru ve fázi strmého letu vzhůru, žila svůj (obyčejný) život. A nelitovala jednoho jediného okamžiku. Což je inspirace pro nás pro všechny. (07.02.2022)

Koukatelný dokument o skvělé zpěvačce, která v 60. letech přešla na druhou stranu a z pop hvězdy se stala hvězdou undergroundu. Bohužel celé je to zpracováno poměrně plytce a kromě archivních záběrů mi Magický hlas rebelky nepřinesl nic moc nového. Jak píše Kinderman: nepochybuji o uměleckých a morálních kvalitách Marty Kubišové (ba naopak, její hlas a vůbec projev obdivuji), ale odpovědi na otázky tenhle dokument nepřináší. Jako by šlo jen a pouze o srpen 68, pak se věnovala Olga Sommerová Martině osobnímu životu a prásk: najednou rok 1989 a Marta stojí na balkoně a zpívá. Trochu podivný pohled dokumentaristy, ne? (18.11.2014)

Pred rokmi som na pôjde u starého tata, pri prehrabávaní sa starými časopismi, učinil objav z najväčších: číslo časopisu Mladý svět z konca 60. rokov s dvoj-portrétom Gotta a Kubišovej na obálke (zjaví sa i v dokumente). Káju som poznal, ten bol všade. O Kubišovej v 80. rokoch nebolo však v médiach ani vidu ani slychu. Rádio Slobodná Európa hudobne pokrývali Krylove hodinovky, kde hovoril o sebe a hral seba, občas pieseň kamoša. Ostalo pýtanie sa po príbuzných. Každý ju dobre poznal. Vedeli, že kvôli nesúhlasu s inváziou Varšavskej zmluvy v 1968 do ČSSR nesmie spievať. Po prevrate v 89. sa chýbajúce miesta príbehu doplnili reedíciou platne, rozhovormi a tak. Režisérka poskladala príbeh do farbistej mozaiky, plnej postrehov, úryvkov zo skvelých starých klipov, spomienok dcéry, pamätníkov, publicistov, spoluhráčov. Obohatené o info druhom exmanželovi, ako agentovi štátnej bezpečnosti nasadenom na manželku. Ako si asi takýto zmrd pripravuje pokec so ženou? Pomáha riadiaci dôstojník? Potešila pohľadnica od Bardotky, tiež veľkej priateľky zvierat. Kubiška si body navyše pripísala trefnými poznámkami, úprimnosťou a cigaretovou náruživosťou. K otázke Madsbendera: koncert MK som navštívil dvakrát. Žiadna politika v tom nebola. Jej hlas dostal po rokoch prestávky zabrať, ale na koncertoch znel stále magicky. (20.02.2015)

Paní Kubišovou jsem vždy obdivovala. Jako dítě její nádherný hlas a písně. Později to, že se nesklonila před režimem. Ještě později její vztah ke zvířatům. Tento dokument mě bohužel zklamal. Hrdinka z něho totiž nevyšla jako silná žena, ale jako zahořklá, depresivní, opuštěná ženská, obklopená homosexuály a psy. Čekala jsem trochu víc než stesky na dobu dávno minulou a strašně negativní texty nových písniček. Čekala jsem, že se s diváky o trochu své síly podělí, ne že bude pořád hořekovat nad starým režimem. Nemám to paní Kubišové za zlé ani si jí nevážím méně. Mám to za zlé tvůrcům dokumentu a 2 hvězdy, co jim dávám, jsou moc. (02.12.2014)

Kvalitní dokument z kategorie pábitelských, který nic nového neukáže, zato rozsvítí svatozář na hlavě Marty Kubišové. Takových dokumentů je k vidění na ČT během roku přehršel a to, že si vybrala Sommerová osobu MK, samotnému dokumentu na výjmečnosti nepřidává. Ty hvězdy tady sklízí Marta, resp. její příběh a pokud se k davu nepřidám a budu hodnotit dokument...nevidím důvod, proč nadšeně jásat. Dokumentarista by měl mít zdravý nadhled a neměl by se bát ukázat i tu nepříjemnou část příběhu. Ale pokud točíte o příteli... . (31.12.2014)