Obsahy(1)
Mladý malíř Nicolas se svou přítelkyní přichází na návštěvu ke stárnoucímu kolegovi Frenhoferovi (skvělý Michel Piccoli), kterého Nicolas obdivuje. Ten je se svojí ženou Liz přivítá a ukáže jim své práce. Během hovoru se zmíní o kdysi započatém obrazu "Krásná hašteřilka", ke kterému ho inspiroval příběh o skutečné kurtizáně s touto přezdívkou. Ukáže se, že tento obraz maloval kdysi před lety podle své tehdejší modelky - nyní už manželky Liz. Z nějakého podivného důvodu jej ale nedokončil a dnes už vlastně delší dobu ani nic nového nemaluje. Nicolas jej přesvědčí, aby se o dokončení znovu pokusil a domluví se spolu, že mu jeho přítelkyně Marianne bude stát modelkou. Začíná boj téměř na život a na smrt...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Sledujeme vznik díla, pomalu, téměř skutečnou rychlostí, se všemi otazníky, pochybnostmi i nadějemi. A M. Piccoli tady většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo na to všechno raději rezignovat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách... Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás. (LEATHERFAC)
(více)Videa (1)
Recenze (66)
Až téměř Melvillovsky precizní snímek, který se nebojí dlouhých scén, jež mají co říci i beze slov. Piccoliho herectví je, jako vždy, uhrančivé. Tiše hovořící Birkin se propracovala z rolí sexbomb do podoby stárnoucí a rozumné ženské, která miluje umělce. Béart mě poprvé zaujala v Manon od pramene, zde opět využívá svých schopností hrát pohledem (netvrdím, že by mohla být náhradou za Annie Girardot, ale ta práce s očima je hodně podobná té Aniččině). ()
Fascinující studie vztahu malíře a jeho modelky, který přesahuje svět umění a zasahuje soukromé životy obou (a naopak). Zmíněný vztah prochází velmi dynamickým a přitom logickým vývojem, počínaje až panicky nesmělým črtáním tělesných rysů nahé modelky malířovým škrábajícím perem – v nejerotičtější scéně, kterou jsem v poslední době viděl, a zároveň předčasném vrcholu filmu. Ten ani při čtyřech hodinách sice opravdu nenudí, na druhou stranu přidaná hodnota nastavovaných minut se postupně snižuje. Na rozdíl od CELINY A JULIE film nepřekvapuje (v mezích zvolené „hry“) až do konce; poslední hodina už jenom potvrzuje a dohrává od jisté doby zřejmé „pointy“ ústředního vztahu. Nemluvě o zjevení postavy sestry mladého malíře, která do filmu vnáší až nemístnou dějovost a konkrétnost, poměrně typický jev pro celý evropský art-film posledních dvou dekád. Nicméně opět nemůžu nevzpomenout Rivettovu práci se scénou: malířův ateliér je úžasně plastický „svět ve světě“, kde všechno – obrazy postavené čelem ke zdi, schody do převlékárny, otisk ženského chodidla i tvůrcova oblíbená kočka – má svoje místo. ()
Zajímavý film, taková investigace uměleckého ateliéru. Starší výtvarník „dostane“ jako modelku přítelkyni jiného malíře. Z ní se ale vyklube „La Belle Noiseuse", což je slangový výraz Quebecois, čili kanadské francouzštiny provincie Quebec, kde se tak označuje ženština co přivádí muže k šílenství. Anglický titul Troublemaker je všeříkající. Dlužno dodat, že Emmanuelle Béart je kverulantkou opravdu luxusní._____To co následuje je melodrama uprostřed něhož je stárnoucí umělec, odmítaná manželka a problémová modelka. Neurotizovaný malíř Michel Piccoli bojuje se svými démony a hrdým duchem jeho modelky. Hledá inspiraci pro její portrét a je odhodlán zachytit niternou podstatu modelky. Její tělo je uměleckou výzvou, ale hašteřilka představuje i oživení denního stereotypu malíře._____Režisér vyrobil také zkrácenou verzi, které říká „Divertimento“, doporučuji ale určitě čtyřhodinovou verzi. Přesvědčivá filmová studie vztahů v ateliéru bazírující na povídce Honoré de Balzaca. A těm co Piccolimu záviděli navrhuji, vylovte ze šuflete úhel, školní tempery a jděte do toho. Nějakou tu kost na zvěčnění vždycky najdete, pozor jen aby se vám nestala celoživotní kverulantkou…jsou takové případy. 👍 Produkce: Pierre Grise Productions ()
Nič neberiem neobyčajnosti a umeleckej ambícii Rivetta a to, ako čerpal z Balzaca a starých francúzskych géniov. Akoby sa mu vo voľnomyšlienkárskom diele snažil dostať na kosť, snažil sa dotknúť ich výnimočnosti. Takto aspoň chápem maliara Nicolasa, ktorý hľadá niečo, čo verí, že v ňom je a snaží sa to vyčerpávajúcou usilovnosťou v sebe objaviť (tú kreativitu a tie autorské ambície). Problém vidím v tom, že narozdiel od iných zdĺhavých kinematografických (3 a viac hodinových) diel som nevnímal martýrske mučenie hlavnej postavy tak, že by som v ňom videl a uvedomoval si niečo, čo ma láka si to pozrieť znova. Viac ma lákali sexuálne fantázie a túžby Emmanuelle Béart, ale tie neboli hutnou náplňou diela, iba jeho odtieňmi, čo je preveľká škoda! ()
Môj dominantný dojem nebol, že film bol ma nudil, iba bol zdĺhavý. Možno v Indii sú zvyknutí na niekoľkohodinové filmy, ale ja som nenašiel dôvod, prečo neboli použité nožnice. Navyše mám k výtvarnému umeniu iba konzumentský vzťah, takže som nedokázal oceniť ťažký proces tvorby nejakého zásadného diela. Herci boli fajn, hudba mi nechýbala, len s tou úmornou dĺžkou som sa ťažko vyrovnával. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (8)
- Malíř Frenhofer ve filmu hovoří o sochaři Rubekovi a jeho modelce Irene, kteří oba zemřeli v Norsku. Je to narážka na divadelní hru Henrika Ibsena "Když my mrtví procitneme". (Morien)
- Film získal Velkou cenu poroty na MFF v Cannes v roce 1991. (Snorlax)
- Existují dvě verze filmu, tato čtyřhodinová byla představena v roce 1991 v Cannes. V roce 1993 připravil režisér druhou verzi, která trvá jen 2:05 hodiny. (Snorlax)
Reklama