Boj

nech to bolo zrežírované akokoľvek dobre, nech boli herci akokoľvek dobrí takáto pacifistická téma sa mi nepáči. Je nezmyslom označiť film za "valečny". Dráma o čomsi čo by malo siahnuť na citlivosť diváka, uteká to od reality. Vojna sa s nikým nebabre. A niet rozdielu medzi "civilistami" v afganistane, dánsku, polsku, sýrii ci v nemecku. (18.09.2016)

Spoilery! Nějak na mě nedělají dojem snímky o životech neohrožených "hrdinů", kteří jsou ochotní položit život za povětšinou odporné hospodářsky-ekonomické zájmy státu. V takových případech bych mluvil spíše o podlehnutí manipulaci a vrozené demenci, než o nějakém hrdinství. Snímek plyne neskutečně pomalu. Divák sleduje životní útrapy ženy, která je děsně zdeptaná z toho, že musí svoji domácnost obhospodařovat sama. Zřejmě čekala něco jiného, když si brala vojáka. Zajímavý začne být snímek až ve chvíli, kdy se mladý Shannon rozhodne v zájmu sebezáchovy vystřelit lehce na slepo a odnese to pár civilistů. Soudní proces a vše s ním spojené bylo už rozhodně sledovatelné. Problém mé divácké neuspokojenosti tedy tkví čistě v tom, že se jaksi nedovedu naladit na emoční vlnu s lidmi, kteří si problémy způsobili vlastním nemoudrým rozhodnutím. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017, která se lehce protáhla. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (10.06.2018)

„Tati? Je pravda, že jsi zabil nějaké děti?“ Sice jde o mé první setkání s Lindholmem jako režisérem, ale po Honu, kde byl spoluscenáristou, jsem měl určité očekávání i od Boje. Ten klade důraz na uvěřitelnost a civilnost. V první půli hlavně skrz vojáky; ač vycvičení, stále to jsou lidé s emocemi (pod extrémním tlakem), žádné necitlivé stroje na zabíjení (zdravím Hollywood). Ale i ty pasáže z Dánska mají svůj důvod. A zhruba po hodině se tam děj přesune úplně a tvůrce staví obtížné morální dilema nejen před obviněného, ale především samotné publikum (a to ví, jaká je pravda). A pokud v první půli divák třeba sem tam poleví v pozornosti (scény z Dánska a „bezpečí“ základny), tak v té druhé sleduje celý proces (avšak už i ty domácí scény) s velkým napětím. Konec pak působí silně emocionálně i bez velkých gest a přitom citově nevydírá (stejně tak to je u zničujících otázek dětí na otce). Škoda jen toho tempa v první hodině a pak labilního chlapa (čekal bych odlet domů už po „oné“ události), ale celkově dávám silné 4*. (13.07.2016)

Ani přes detailně vylíčeny popis dne v dánské základně v Afaganistanu, si tamější život a boj nedovedu příliš představit. Ale stejně tak ani život a boj v současné dánské rodině. Film zřejmě reflektoval tyto dva do sebe zavinuté dráty. Velitel čety Klaus byl na základě dvojí lži osvobozen. Nyní si bude muset vyřešit otázku, proč a v čem jeho rodina převyšuje tři jiné rodiny roztrhané na kusy v důsledku jeho adrenalinového rozhodnutí. Matematické vyjádření této zprávy zní: život 11 zabitých arabských rodiných příslušníků "znaménko je menší než" 5 živých dánských rodiných příslušníků s mužem ve vězení. Pozn. 1: Proč se na soudu nemluvilo o příběhu rodiny, která byla - zřejmě také v důsledku jeho rozhodnutí - vydána pomstě Talibanu? Pozn. 2: K dekomponování textu filmu je třeba přistoupit ve třech rovinách - Claus + žena + děti (raději odděleně), Claus + spolubojovníci, Claus + cizí státní příslušníci. Ani v jedné z nich se Claus nechoval nestandardně; zřejmě bychom se tak chovali všichni; proto je také vesměs hodnocen jako kladná postava. Pozn. 3: Můj kamarád Jindra (dej mu pámbů nebe) překřtil před dvaceti lety Dánsko na "Zemi privátů" (teď už by se tak mohlo označit i Česko). A opravdu, při cyklistické cestě přes dánský poloostrov a ostrovy jsme chtěli jet přírodou. Nikdy jsme se do ní však nedostali. Každá boční (polní) cesta ze silnice končila na statku, a teprve za ním se větvila do polí a (něco jako) lesů. Objet statek se nám nikdy nepodařilo, kempovali jsme vždy u moře, nebo jsme byli na silnici či v hospodě (ten rok vyhrálo Dánsko ME ve fotbale. (16.03.2018)

Tento případ byl vážně dilema. Zvítězí rodina nebo svědomí? Pořád jsem čekala ... a ono nic. A pak tady mám otázku. Politici tvoří a schvalují zákony. Politici posílají otce od rodin na vražedné okupační mise. Politici tam ale bojovat nejdou, jejich rodiny si žijí v pohodě a v blahobytu. Kdo pak může soudit, co tam ti kluci udělají? Řekla bych, že jen Bůh na nebesích. Jinak film je celkem dobrý, líbily se mi i záběry ze života osamělé manželky se třemi dětmi na krku. A nedivím se jí, že naléhala. (14.04.2017)