Devátý život Louise Draxe

Nejslabší snímek, kdysi vyhlášeného francouzského řezníka. Nemůžu uvěřit, že by měl teďka točit takovéhle filmy. 90 minut čeká divák na šokující odhalení, ale režisér mu už neporadí, čím by se měl ten samý divák zabavit, aby tu nudu nějak přežil. Dornan bude nakonec možná i dobrej herec, ale určitě by si měl pečlivěji volit filmy a zkusit příště raději nějakého člena elitní jednotky. Tyhle úlohy ochránců pofidérních žen se budou těžko odpouštět. 45% (01.03.2017)

Žánrový mišmaš, který chvilku působí jako rodinná komedie, chvíli jako krimi, poté jako del Torovka a ve finále je to docela depka thriller. Jen nevím, jestli je úplně dobře, že jsem hlavní twist z chování postav odhadnul takřka hnedka na začátku filmu (protože to fakt nebylo vůbec těžké) a po zbytek filmu jen čekal jestli a jak se naplní. Přesto mě ale rozuzlení docela uspokojilo. (29.06.2023)

Alexandre Aja je moc dobrý režisér na to, aby natočil úplnou ptákovinu. Technicky má filmy skvěle zvládnuté, ale nemůžu si pomoct, tady to bylo žánrově tak nějak překombinované. Jako kdyby chtěl napodobit filmy Guillerma del Tora, ale neměl jeho hravost. Hra s postavami ale dovede překvapit i díky výběru herců. (01.02.2017)

Dost mě štve, že se francouzský hororový řezník Alex Aja, na jehož filmy jsme se před deseti lety třásli jako nadržené stepní kozy, úchýlil k točení filmů, na jejichž samotnou existenci v době mezi kino premiérou a vydáním na BluRay zcela zapomenu. Louise Drax mě prostě nijak moc nelákal a nemastný, neslaný film to nakonec vskutku je. I když se zde Aja o něco zajímavého snaží, jde mu to o poznání hůř, než když nechával masakrovat americkou rodinku zdegenerovanými hornickými kanibaly. Největší průser je, že rozuzlení je jasné zhruba ve třicáté minutě, ale scénář jej jako překvapivý twist předkládá zhruba v minutě sté. (28.01.2017)

Nakonec celkem fajn rodinnej film. Thriller nebo něco podobnýho, to ani náhodou. Žánrově celý film dohromady vytváří velmi zvláštní slepenec, o kterém jsem v první chvíli vůbec nevěděl, co si myslet - něco takového tady dlouho nebylo. Hodně se povedla výtvarná stylizace, vizuálně je film úžasný, tvůrci si s misanscénou opravdu vyhráli, zářivě barevná podzimní zahrada sanatoria je až kýčovitě malebná, temné scény v jeskyni zase řádně ponuré, flashbacky zase obsahujou až dětskou rozpustilost. A taky celkem předvídatelný příběh s jasně odhadnutelnou pointou sehrávají dobří herci. Zmiňuju se o tom hlavně proto, že jsem si neuměl představit, jak by hezounek Jamie Dornan mohl hrát psychologa. A vida ho, mizeru. Sice tu tradičně vystupuje jako okouzlující mladý muž, jemuž ženy podléhají, ale je věrohodnej i ve vypjatějších a lékařsky odbornějších scénách - prostě jsem mu toho psychologa věřil. A to není málo. Skvělou ruku měli tvůrci i s obsazením kanadskýho spratka Aidena Longwortha, který je vyloženě skvělý, jeho slovní pingpongy v ordinaci s Oliverem Plattem patří k nejzábavnějším scénám. Vyplatí se toho kluka s tváří grázlíka do budoucna sledovat. (14.03.2018)