Nečekaná zrada

Špičkově obsazený film předního francouzského režiséra přináší neotřelý pohled na zdánlivě mnohokrát zobrazované a vlastně jakoby vyčerpané téma druhé světové války a jejích hrůz. Ponor do specificky francouzského prostředí je ozvláštňován jednak čtyřčasovou kompozicí, která se v mnoha prolínáních pohybuje mezi předválečnou Francií Třetí republiky a současností republiky Páté osmdesátých let minulého století, jednak velkoryse pojatým mnohovýznamovým hudebním doprovodem, který hudbu povyšuje na rovnocennou komponentu filmu. Malost se sráží s přirozeným lidstvím i všedním dnem okupace, který nezaniłá ani válečnými hrůzami doby. Absurdita války je srovnávána s absurditou prvních mírových dní; obě trhají na cáry osudy dvou spřátelených rodin i jejich vzájemný svazující vztah. Ve zcela neobvyklé úloze tu vystupuje Annie Girardotová; charakter vlastně nejenom konvenčně slušné ženy, která se nedost orientuje v hrůzách války i labyrintech vlastní lidské mělkosti, vyvažují oba mužští hrdinové. Slova klíčového šansonu VRACET SE naznačují směr skutečného českého překladu francouzského originálu PARTIR, REVENIR - ODCHODY A NÁVRATY. Rozumím tomu tak, že režisér i scénárista usilovali v tomto autorském filmu o postižení změti vzájemně se překrývajících vykořeňování a vkořeňování lidských životů poznamenaných hrůzami války. Neobvyklá kompozice i syžet činí z tohoto filmu jedno z nejzdařilejších děl svého tématu a navíc jeho poselství povyšují do nadčasové, všelidské roviny. (28.02.2008)

Reziser Claude lelouch ma teda hodne nevyrovnanu filmografiu - na jednej strane moc fajne filmy ako Viva La Vie 1984 alebo Muz a Zena 1966. No a na druhej strane vyslovene planoby ako Partir, Revenir 1985, Dobrodruzstvi je dobrodruzstvi ... krasny pribeh 1992. Je to zas v pici - teda pardon, mne to zase uslo a chcel som napisat ze rozhodne nesuhlasim s glorifikaciou len jedneho holokaustu - zydovskeho - a tvorca sa zas tvari, ze holokaust Romov, politickych odporcov, sovietskych vojnovych zajatcov ..... proste nejestvoval. To je jeble a to tak, ze velmi. Holu kost, teda holokaust nijak nespochybnujem, len ma sere, ze v popredi je zas len ten jeden a ostatne nejestvuju . 20 % (02.11.2019)

Jako jo, aspoň jsem si zase poslechl 2. Rachmaninův klavírní koncert, škoda, že ho často zbytečně rušily jakési rozhovory dokonale nesympatických postav a všemožné hluky. Jo a ještě musím upozornit na naprosto příšernou práci ve zvukové střižně. Aby hrál Rachmaninov v podkresu a do toho zase někdo něco jiného přímo ve filmu, je fakt zajímavé. Někdy se také stávalo, že zvuky a ruchy ve filmu vypli pro jistotu úplně a hrál jen podkres a přitom byl záběr na symfonický orchestr, který hrál zcela jinou skladbu. Byl záměr vyvolat absolutní neschopnost? Bravo. A fakt, že je celý film velká nuda, už je samozřejmostí, kterou je skoro zbytečné zmiňovat. Zajímavý je možná tak začátek, konec už byl pravým utrpením... (27.02.2008)

Nezvyklý Lelouche, který se snaží o komplikované téměř Godardovské vyprávění a v závěru se tragičností blíží k Melvillovi. Zdá se mi, že již tuším, kde se Arriaga nechal inspirovat pro svou spolupráci s Iñárritu. Lelouch se v Nečekané zradě pokusil vykreslit příběh lásky, zbabělosti a především ukázat, jak málo někdy stačí k lidské zlobě, hlouposti, která může poznamenat tragickým způsobem osudy mnoha lidí. Obdobně jako v Ať žije život přechází Lelouch do mystična. Pravda natočil oba filmy rok po sobě a v obou mu hráli Piccoli, Bouix, Gérard a Trintignant, čili hodně podobný tým. Většina děje Nečekané zrady je však zasazena do období druhé světové války. Válka se však stává pouhou kulisou, protože nejdůležitější jsou mezilidské vztahy. A o těch Lelouch umí vyprávět mistrně. Jen mi vadí, že tento snímek je na Lelouche nečekaně odtažitý a místy až chladný. (15.07.2011)

Annie Girardot, Jean-Louis Trintignant a Michel Piccoli jsou vždy zárukou velmi dobrého hereckého výkonu a když se k tomu přimíchá inteligentní scénář se zajímavou myšlenkou, je to signál ke zhlédnutí tohoto filmového šperku. Očekával jsem dobrý filmový zážitek, dostal jsem vynikající. V počátcích války se sice všeobecně vědělo, že Židé jsou transportováni do lágrů, ale nikdo nepředpokládal, že se ve skutečnosti jedná o "lágry smrti". Z tohoto hlediska sice jistě není možné chování filmové postavy ztvárněné Annie Girardot omluvitelné, ale je možná pochopitelné. Vždy je bližší košile (synova nevázanost na židovskou dívku či vlastní klid nerušen neustálými klavírními výstupy) než kabát (problémy vlastní rodiny s nacisty). Špatnou technickou stránku provedení CZ dabingu v některých pasážích přehlížím, s přihlédnutím na celkovou hodnotu snímku z jeho morálního a lidského hlediska. Myslím, že se jedná o snímek, který má ještě co nabídnout i při opětovném zhlédnutí. (07.12.2009)