La La Land

Jste nevkusný dezorientovaný lovec hemoroidů nebo maloměstská, životem zklamaná odpudivá prasnice a hledáte náplastičku na podrážděné rektum, zlomené otylé srdíčko či jen tupý únik z nedostatečně vybarvičkované reality? Pak je Homolalaland s náramně progelovaným romantickým příběhem, plným lásky, rozkokošných pissniček a žužu tanečků, přesně to, co vám tutově vyhřeje perikard. Pokud do výše zmíněných kategorií nepatříte, raději si místo toho pusťte plyn, nebo si přehrajte v hlavě svůj dosavadní spokojený heteroživot při skoku z okna. Bude to rychlejší a daleko méně bolestivé. Tento Napomádovaný Šulin Růž není totiž nic jiného, než trapný, plytký a afektovaný buzikál, napumpovaný lacinými popovými kolotočářskými sračkami a ukvičenými preludii negerských kvartet, zvanými jizz, z nichž vám samovolně slezou vlasy a nehty. Prostě si představte čerstvě upečený, úplně dutý třípatrový dort z hoven, kýčovitě pocákaný rakovinotvornými pastelovými syntetickými barvami, z něhož ke vší té hrůze hned na začátku vyskočí nebetyčně odporná šišlavá ropucha, a až do konce vás v pravidelných intervalech oblažuje obludně falešným kontraaltem v neuvěřitelném rozsahu nečárkované rakoviny hrtanu. Opravdu nevím, co bylo dávivější. Jestli sledovat naprosto debilní děj, poslouchat pouťové cajdáky a mučivé kvílení saxofonů, nebo se kochat pohledem do pitvořící se andělské tváře Kamenné Emy, jejíž vtíravá krása by se dala esteticky objektivně přirovnat snad jen k vyhřezlému červivému konečníku hygienicky zanedbávané opruzené šedesátnice. Přitom by se buzikály daly v pohodě dělat s grácií a jeden by z nich vůbec nemusel odcházet s bolestivě prokousnutou pěstí a akutním zánětem nevkusu. (23.01.2017)

Postupně hořknoucí indie romance i pocta slavným muzikálům, La La Land je filmem ukotveným v přítomnosti a přitom nadčasovým a naznačujícím, jakým směrem by se kdysi tak milovaný žánr mohl v budoucnosti ubírat. Více tady. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Traffic, SeanLSD, HDeer (24.05.2019)

Ok, tak ja k tomu asi neco napisu. Cekal sem na to dobre rok. Jako milovnika klasickejch hollywoodskejch muzikalu jsem si doma postavil improvizovanou svatyni s podobiznou Ryana Goslinga a Emmy Stone. Behem te doby jsem hltal kazdy prd, ktery se zjevil na Deadline, Hollywoodreporteru, Variety, ScreenJunkies a dalsich. Zacali se objevovat nadsene reakce z Benatek a dalsich festivalu. Na tema La La Land jsem zapradal diskuze s kazdou filmovou a serialovou hvezdou, ktera se zjevila u mne v praci... Prisla prvni upoutavka a ja jsem v reakci na to vylucoval vsechny mozne telni tekutiny. Otravoval jsem KarlaR s kazdou prkotinou, ktera by se mohla nahodit na MZ a na jeji Facebook. Usinal jsem s tim, ze me uz za par mesicu (tejdnu) ceka filmovy zazitek meho zivota. Slovaci meli premieru v predstihu a ja sem nase bratia zacal nenavidet. Svine jedny. Nasledne prisla vanocni premiera La La Landu v nasi domovine a ja prave zjistil, ze budu muset byt v praci 13 dni v kus 12-16 hodin denne. Zvysil jsem spotrebu (ne)povolenych podpurnych latek na dvojnasobek a nejak prezil ty nadsene komentare, ktere se zacali objevovat vsude okolo. KarelR me taky tenkrat taky nasral. Konecne nekdy druhy tyden v lednu jsem se dostal do kina a prvni dojmy byly znacne - jak to rict - nevim, nechce se mi ted minutu premyslet o vhodnem slovicku. Clovek, kterej by toho mel v zivote vic nacteneho, by na to prisel okamzite. Ten film me zakonite zklamal, ale je to stejne pecka. Reziser Damien se spis nez klasickymy hollywoodskymi muzikaly nechal inspirovat tou francouzskou vlnou sedesatych let, kterou jsem kvuli tomuhle jednomu filmu taky poctive nakoukaval, a naserviroval nam muzikal, kterej zamiril do nasich Ipodu ne 12, ale 4 pisnickami a ve zbytku nas nicil romanci, ktera citlivejsi (a vnimavejsi) duse mohla nicit hooodne dlouho. Blue Valentine to tak docela nebyl, ale stejne to byla excelentne provedena exkurze do sveta, kterej je nam tak strasne vzdalenej, ale zaroven se do nej (skoro) kazdej dokazeme velmi rychle vcitit. Redakce dobre vi, ze neni zrovna nejlepsi napad, abych psal recenze a vyjadroval se oficialne k premieram novejch filmu, a tak si muzu odpustit obligatni odstavce u hudbe Justina Horowitze, preciznim vytvarnym ztvarneni, fantastickym strihu a x dalsich vecech. Zakoncim to proste jenom tim, ze La La Land nenaplnil moje ocekavani. Vlastne ani nemohl. Dostal jsem vazne neco trochu jinyho, nez co jsem ocekaval, ale to mi nebrani zaradit to mezi TOP 3 minulyho roku po bok Arrivalu a Sing Street. Vetsinu tech oskaru si to zaslouzi. (31.01.2017)

Nejlepší bylo těch 40 sekund s J.K. Simmonsem. Jeho postava tam má stejný charakter jak ve Whiplashi, jen z úplně opačného hudebního pohledu, to mi přišlo hodně vtipné. Jinak je to muzikálový pastiš (nebo pocta?), která má své dobré momenty. Dvě písně jsou celkem zapamatovatelné, konec mě mile potěšil. Jinak Chazelle se mi již opakově trefuje do konkrétních aspektů v mém životě, které jsou prakticky totožné, a jen tak někdo je nemá, nevím, jak to ten chlap dělá. Jinak snímek je to solidní, nic víc. Ten chtěný kýč a stylizace mi ale prostě přes pysky nejde, stejně jako to, že je toto dílo oslavováno mnohem víc, než o dvě třídy větší událost jménem Whiplash. Ryan Gosling z mého pohledu rozhodně zajímavější postava, než Emma Stone, ale Oscar proboha ani jednomu z nich! (08.02.2017)

Ojedinělý film. První polovina je hodně muzikálová. Všechno tančí, zpívá, bliká, dobře se na to kouká ale přesto jsem balancoval někde mezi uměním a nudou. Hold nejsem úplně muzikálový typ. Film ale pozvolna dospěje do příjemné, na dialogy velmi chytré druhé poloviny, ze které přímo srší romantika a cit. Ústřední dvojici to náramně sluší a svým charismatem vás prostě baví a vy už jen nehnutě sedíte a užíváte si tu nádheru aby vás pak závěrečná 15 minutovka totálně "dodělala" a vy spokojeně se slzičkou v oku odcházíte ze sálu. Jo, tenhle film si toho Oscara zaslouží ;) 95% (04.01.2017)